Laurell K. Hamiltonová – Zápalné oběti

Již sedmý díl moderní fantasy série o nekromantce Anitě Blake chystá k vydání nakladatelství Triton.  Máme pro vás obálku, anotaci a pár hlášek.

Anotace:
Zápalné oběti je sedmý díl série Laurell K. Hamiltonové o nekromantce a zákonné popravčí upírů Anitě Blakeové. Ta nikam nechodí beze zbraně a řídí se krédem: „Otázky jsou skvělé, ale jenom pokud znáte odpovědi. Když se na něco zeptáte a odpověď vás zaskočí, vypadáte jako pitomci.“

V průběhu tohoto dílu Anita slíbí účast na vyšetřování útoků pyrokinetického žháře na zákonů dbalou upíří populaci St. Louis a současně se cítí odpovědná za řešení potíží, které způsobila mezi místními lykantropy. Situaci navíc dramaticky komplikuje návštěva upířího koncilu, který přijel vyřešit neobvyklou situaci jejího milence Jean-Claudea. Ten totiž není ochoten zaujmout místo, které se uvolnilo poté, co Anita zabila jednoho z členů koncilu.

Stejně jako předchozí díly je i tento plný nečekaných zvratů. Upíři i vlkodlaci jsou v knize vylíčeni stejně barvitě jako lidé, takže můžeme společně s Anitou uvažovat, kdo je tu vlastně ten nejhorší netvor.

Citáty:
Larry: „Dokonce i kývnout hlavou mě bolí.“
Anita: „A zítra to bude horší.“
L: „Moc ti děkuju, šéfová. Přesně to jsem potřeboval vědět.“
A: „To, že ti budu lhát, tu bolest nezmenší.“
L: „Už ti někdo řekl, že se k nemocným chováš pěkně hnusně?“
A: „Spousta lidí.“

A: „Mohla jsem je zastřelit hned, jak jsem je viděla, ale tenkrát jsem se zabíjením lidí měla problém. Ale poučila jsem se z toho. To, že někdo nemá tesáky, ještě neznamená, že tě nezabije.“

A: „Gabriel ze mě taky neměl strach. A podívej, jak skončil.“

Skutečnost, že mi trest dělá větší starost než čin samotný, něco vypovídá o mé mravní úrovni. Někdy si říkám, že se ze mě stává sociopat. Jindy si říkám, že už jím jsem.

Brečí? Grázlové by přece neměli plakat.

Irving: „Jsi daleko víc, Anito a moc dobře to víš. Několik z nás jsi už zabila. Zabíjíš lehce a bez výčitek. A to smečka respektuje.“
Anita: „Jéje Irvingu, to ale byla vzletná pochvala.“

Soucit vás může připravit o život, ale někdy to je to jediné, co z nás dělá lidi.

Nežertuju, neblafuju, ani nic nepředstírám.

Rozřezala jsem jeho srdce na maličké kousíčky a pak na nich tancovala. Neudělala jsem to schválně. Měla jsem ty nejlepší úmysly, ale víte, co se o dobrých úmyslech říká.

Zabíjení je to praktičtější z mých dvou nadání. A já jsem poslední dobou nesmírně praktická.

Dolph: „Svědkové tvrdí, že jsi tomu Zaneovi bez příjmení taky dala varování.“
Anita: „Byla jsem velkomyslná.“
Dolph: „Střílela jsi na něho přede svědky. To jsi velkomyslná vždycky.“

Lidé, kteří mi ublížili nebo mě ohrožovali, mají tendenci se ztrácet.

Dolph: „Tak dlouho už hraješ podle jejich pravidel, že někdy zapomínáš, jaké je to být normální.“
Anita: „Živím se tím, že probouzím mrtvé, Dolphe. Nikdy jsem nebyla normální.“

Dolph: „Někdy z tebe monstrum nedělají tesáky ani chlupy. Někdy jde jenom o to, kde si určíš hranici.“

Anita: „Přemýšlím jako polda i jako stvůra. Proto jsem tak dobrá.“

Anita: „Než jsem tě viděla, připadala jsem si ohromně přitažlivá. Teď se cítím jako ošklivá nevlastní sestra.“

Anita: „Nežli ses objevil, považovala jsem jídlo za něco, co konzumujeme, abychom neumřeli. Nikdy nebudu do jídla zamilovaná stejně jako ty.“

JC: „Prý jsi přibrala dvě kila. I když jsem ta strašlivá dvě kila usilovně hledal, nikde jsem je nedokázal objevit. To znamená, že teď vážíš pětapadesát kilo, je to tak?“
Anita: „Správně.“
JC: „Ach, ma petite, začínáš být jako Gargantua.“

Anita: „Když se omlouváš, pokus se, aby ses při tom nesmál. Trochu to kazí efekt.“

Anita: „Za tyhle peníze byste sem měli přivést krávu a u stolu ji rituálně obětovat.“

Nikdy jsem sice nepotkala upíra, který by nosil zbraň, ale všecko je jednou poprvé.

Asher: „Jedna z věcí, ve které si Jean-Claude vždycky vedl dobře, bylo umění přežít.“

Dovolit někomu, aby vás zradil, a přežil to, je hloupý precedens.

Ze zabíjení si nedělám hlavu, ale měla bych k tomu mít nějaký důvod.

Snažím se netrestat ostatní za svoje chyby.

JC: „Každá správná revoluce nejdřív ze všeho povraždí stoupence minulé vlády.“

Buďto ho zabít, nebo ho radši nechat na pokoji. Jako s každým velkým predátorem. Nezačínejte si s ním, pokud to nedokážete dovést do konce.

Pokaždé, když jsem si myslela, že už pravidlům rozumím, změnila se. Co to je za zkurvená pravidla, co se pořád mění k horšímu.

Důvody, proč se upíři moc nemodlí, jsou zřejmé. Chci říct, kdo by jim asi odpověděl?

Yvette: „Pochybuji, že jeho rozum ve zdraví přežije byť jen jedinou noc. Není to rozkošné?“

Cestovatel: „Pověz mi, Anito, jak důležití jsou pro tebe přátelé.“
A: „Dost důležití, abych kvůli nim zabíjela.“

Když mě Jason přestane škádlit, je situace opravdu vážná.

Cestovatel: „Nemůžeš se přátelit se všemi stvůrami ve městě.“

Anita: „Já neblázním. To už mám dávno za sebou.“

Sylvie: „Nemůžeš zachránit všechny.“
A: „Každý z nás potřebuje nějakého koníčka.“

Dolph: „A snaž se tenhle měsíc nikoho nezabít, Anito. Když se kolem tebe kupí příliš mnoho mrtvol, skončíš za katrem, i když se jedná o jasnou sebeobranu.“
A: „Už jsem nikoho nezabila víc než šest týdnů – sakra, už je to skoro sedm. Omezuju to.“

Nemůžete přece věřit někomu, kdo spí se stvůrami.

Anita: „Dívce nemůžete mít trošku opatrnosti za zlé.“

Dokázala jsem zůstat na nohou tváří v tvář upírům, kožoměncům, jejich lidským služebníkům i paličům, ale vysoké podpatky mě srazily na zadnici.

Richard si myslí, že zabíjím až příliš snadno. Má možná pravdu, ale můj připravený prst na spoušti mu nejednou zachránil zadek.

Anita: „Nejsem si jistá, že je na světě dost bílých růží, abych kvůli nim zapomněla na Richarda. Ale ani si nejsem jistá, že věčnost obsahuje dost příjemných večerů, abych zapomněla na Jean-Claudea.“

Dolph: „Když máš kladivo, Anito, začne každý problém vypadat jako hřebík.“

Nathaniel se usadil do polštářů s úsměvem jakoby plným nadšeného očekávání ve tváři. Jako dítě, co má dostat slíbenou zmrzlinu. Problém je v tom, že ta zmrzlina jsem já.

Anita: „Pro mě to nikdy nebylo tak snadné. Potřebuju víc než jen hezkou tvářičku.“

Larry: „Říkala jsi, že druhý den to bude bolet víc. Proč musíš mít vždycky pravdu?“
A: „Není lehké být dokonalá, ale je to břímě, které jsem se už naučila nést.“

A:„No tak měknu – maličko. A co má být?“
Larry: „Změkla jsi proto, že miluješ Jean-Claudea, nebo je to pravidelným sexem?“

JC: „Nikdo koncil ještě nenařkl, že by byli dobří vůdci, ma petite. Oni prostě jsou. Otázka nestojí, jestli jsou dobří nebo špatní. Máme z nich strach a to stačí.“

JC: „Máš v sobě úžasnou kombinaci cynismu a naivity, ma petite.“

JC: „V problémech jsme až po uši, ma petite. O moc horší už to být nemůže.“

Nevěřte lidem, kteří se pořád usmívají. Buďto vám chtějí něco prodat nebo nejsou moc chytří.

S bohem se nemůžete hádat. Můžete se na něj naštvat, ale tím se nic nezmění.

Anita: „Já pro Jean-Claudea nezabíjím, Dolphe, i když třeba drby z ulice tvrdí něco jiného.“
Dolph: „Moc rád bych tomu věřil, Anito. Ani netušíš, jak rád bych tomu věřil.“

JC: „Buď sama sebou, ma petite, ale snaž se nikoho moc neurážet.“

Anita: „Má tohle nové tělo jeden úd navíc, nebo Balthasar prostě miluje změny na jídelním lístku?“

Anita: „Kdybych mohla najít někoho jiného, kdo by nám dělal třetího místo tebe, Richarde, udělala bych to. Ale jsme spolu spojeni, tak se nechovej jako idiot.“

Být hnusný v soukromí je jedna věc. Ale chovat se tak před padouchy je proti pravidlům.

Viděla jsem, jak se mi kouká do tváře a nevidí tam nic, než netečnost. Ne, já jsem poprvé chtěla zabíjet. Ne z pomsty, ani kvůli něčí ochraně, dokonce ani proto, že jsem dala slovo, ale proto, že jsem mohla. Protože pro nějakou temnou část v mém nitru by bylo potěšení rozmáčknout mu srdce a dívat se, jak z něho vytéká tmavá krev.

Vychovali mě jako katoličku a já si nebyla jistá, jestli je na celém světě dost Zdrávasů, aby odčinily to, co se se mnou poslední dobou děje.

Může mít chodící mrtvola klíč k mému srdci? Ne. Ano. Možná. Jak to sakra mám vědět?

Předběžný termín vydání: červen/červenec 2010