Duchovní pozadí Buffyverza – 2. část

Seriály / 16.3.2009 /

V prvním plánu se proroctví vztahuje k sebeobětování Buffy na konci 5. sezóny. Buffina smrt uzavírá pekelnou dimenzi a díky ní může Dawn dále žít. Ale v BtVS nefunguje nic jen v prvním plánu.

Buffy: „Já se omlouvám, ale jsem trochu zmatená. Jsem plná lásky, což je pěkné a… láska mě dovede k daru?
Prvotní Přemožitelka: „Ano.“
Buffy: „Dostanu dar? Nebo to znamená, že mám dát někomu jinému dárek?“
Prvotní Přemožitelka: „Smrt je tvůj dar.“

(5.18. Death is your gift)

 

Tradiční pohled na smrt je, že je to nejhorší nepřítel. Ani v tomto se seriál nedrží vytyčených mantinelů, ale zachází mnohem dál. A odhaluje, že smrt má mnohem víc podob. Smrt může být také učitelem. Smrt nám ukazuje, co je důležité a co ne.

Poměrně často se se smrtí setkáváme jakožto s prostředkem osvobození od bídného života v hmotném těle. I v tomto smyslu lze chápat Buffyno rozdávání smrti jako dar: ukončuje trápení mnoha netvorů.

Otázkou zůstává, zda se netvoři ve světě Josse Whedona  mohou trápit svou existencí. Nevypadá to tak. Na druhou stranu je Angel široko daleko nejstarším upírem. Proč? Že by ho před nudou dlouhověkosti zachránilo utrpení, způsobené navrácením duše? Je možné, že jako Angelus by už dávno neexistoval?

Vědomí smrtelnosti pomáhá člověku naplnit jeho život co nejlépe. Smrt nám neustále nahlíží přes rameno a my to víme a snažíme se v omezeném čase, který máme odměřený, vykonat co nejúžasnější věci.

I takto lze vykládat Buffyn dar. Je sice něco jako superhrdina, ale ví, že může umřít. Obava o život jí pak dodává potřebný zápal a má tak navrch nad nemrtvými a démony, kteří se nonšalantně považují za věčné a nesmrtelné.

Další význam smrti je symbolický, odkazuje na něho karta velké arkány Tarotu Smrt. V souladu se rčení „něco končí, něco začíná“ přestavuje smrt zánik starého a objevení se něčeho nového, potenciálně i lepšího, než bylo staré. I takto lze interpretovat Buffyn „dar“.

Humor

Giles: „Pokusím se spojit s duchovními vůdci, kteří existují mimo čas a znají budoucnost. Nevím, jestli zareagují na moje snažení, ale zkusím to. Víme jen, že osud celého světa stojí na… Kde jsou ty s marmeládou?“
Buffy: „Vy jste chtěl s marmeládou?“
Giles: „Mívám s marmeládou. Vždycky říkám, že chci koláčky s marmeládou.“
Willow: „Omlouváme se. Buffy měla tři.“

(3.13. The zeppo)

Humor je v Buffy často využíván jako zbraň. Kdykoliv Buffy v boji žertuje, je zřejmé, že má vše pod kontrolou. Humor je jakoby vedlejším produktem její moci a její nezanedbatelnou součástí.

Když o moc přichází, přichází i o smysl pro humor, jako třeba na počátku 4. sezony, když začne chodit na vysokou, je v novém prostředí, kde ji nikdo nezná a nic se jí nedaří. Nebyla by ovšem Vyvolená, kdyby si neuvědomila, že veškerá její síla pramení z nitra a jde s ní tam, kam jde ona.

Kromě toho slouží humor v BtVS často i k tomu, jak sdělit bez zbytečného moralizování některou z pravd. Tento atribut poněkud postrádám u některých duchovních systémů.

Bez humoru není skutečného poznání. Až v okamžiku, kdy vnímáme na věci i její humorné aspekty, lze říci, že jsme věc samotnou skutečně poznali takovou, jaká je, a ne takovou, jak se jeví našemu egu. Ego legraci odmítá, protože má velice těžkou práci: neustále nás musí držet v iluzi vlastní důležitosti, resp. důležitosti našeho ega.

Síla přátelství

Přátelství je důležité pro náš osobní rozvoj a růst. Ani Buffy by bez přátel nebyla tak mocná. Bez přátelství bychom se mohli rozplynout stejně jako dívka v Out of Mind, Out of Sight (1.11.). Tak dlouho si jí nikdo nevšímal, až se skutečně stala vzduchem.

V tomto ohledu je série přelomová, co se týká klasických superhrdinů. Batman, Superman anebo Spiderman jsou ve svém údělu velice osamělí a prakticky sami i bojují. Buffy nás učí, že týmová práce a spolupráce je vždy účinnější.

To má stále větší význam ve světě, který se nám hroutí pod rukama, jen protože jsme ho zničili neustálou  soutěží o to, kdo víc. Jediná cesta, jak z toho ven, je právě spolupráce. Pokud to rychle nepochopíme, jako druh jsme patrně skončili.

Občas se může zdát, že Buffyni kamarádi jsou její handicap, protože se o ně musí obávat a starat se o ně. Ve skutečnosti je však právě díky nim nejsilnější přemožitelkou za celou přemožitelskou historii.

Romantické spisky o meditacích a klášterech nás přesvědčili, že spiritualita je něco osamělého, příjemně izolovaného. Jako posadit se pod strom do lotosu a čekat na osvícení. To je velký omyl a bylo by to zatraceně snadné.

Ve skutečnosti jsou to právě společenské vazby, v kterých je naše duše testována a které nás posouvají kupředu. A pak je tu ta známá poučka, že celek znamená víc než jen součet všech částí.

Všimněte si, jak seriál vyzdvihuje komunikaci. Kdykoliv někdo ze Scoobies zamlčí ostatním jen malou drobnost, protože se stydí nebo ji považuje za nedůležitou, je z toho veliký průšvih. Vzpomeňte, jak se podařilo Spikeovi málem nahrát ve 4. sezoně Adamovi, když Scoobies komunikačně izoloval.

Stejný problém nastává, když někdo z party něco tajně udělá, protože má strach, že by mohl ztratit své přátele. Je to případ Will, ale i Tary. U Tary je to jediné drobné šlápnutí vedle, ze strachu, že když její přátelé poznají její skutečnou tvář, odvrhnou ji.

Všichni známe poučku, že skutečný přítel nás přijme takové, jací jsme, nicméně máte stále strach se jí skutečně řídit. V případě Tary to nakonec dobře dopadlo, ale nemusí to tak být vždy.

Mentor

Dominantní osoby nesnášejí nad sebou osobu mentora, submisivním to naopak vyhovuje. Ani jeden extrém není tak úplně dobrý. Na každé nové cestě potřebujeme někoho, kdo by nás vedl, i na té duchovní. I tohoto tématu se BtVS zhostila velice citlivě a výstižně.

Buffy si váží Gilesových znalostí, většinou poslouchá, protože ho uznává jako autoritu, ale nepropadá iluzi, že její pozorovatel ví všechno. Nebojí se ani postavit proti němu, má-li pocit, že se Giles mýlí.

Přestože většina lidí považuje fyzickou cestu k dospělosti za totožnou s duchovním vývojem, velice se plete. Duchovní cesta je individuální a bohužel, dnes se na ni ani spousta lidí nevydá. Nemají ani tušení, že existuje. A právě na této cestě potřebujeme idoly a učitele.

Celý průběh 7 sezon je jakousi reflexí Buffyny osobní cesty k růstu. Jako učitel a rádce ji provází Giles. Když Buffy dostatečně postoupí v duchovním rozvoji, sama se stává učitelem a rádcem potenciálním přemožitelkám.

V duchovních kruzích se můžeme občas setkat se zarytým hledáním jednoho učitele, mistra, guru. Pochopitelně, i takto to může fungovat, přesto musíme mít na paměti, že učit se můžeme od kohokoliv, aniž by o tom dotyčný musel vědět.

Důležité je být připraven se učit a dívat se na věci kolem nás očima žáka. I my sami se takto můžeme stát učitelem, aniž bychom to věděli, nebo se k tomu cítili způsobilí.

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít