Autor: Supermartonátor

Mnozí lidé si domnívají, že horor je tu od toho, aby je děsil. Jistá strašidelnost se očekává, ale horor je tu především proto, aby vyprávěl příběhy. Někdy mrazivé, jindy podivné anebo zkrátka velice odvážné pro běžného čtenáře.

Ačkoli Howard Phillips Lovecraft za svého života nebyl nijak zvlášť populární a měl hluboko do kapsy, platil za zkušeného autora hororů. A o své zkušenosti se rád dělil i s mladšími autory a pomáhal jim. Vzniklo spoustu povídek, které buď Lovecraft napsal jako ghostwriter nebo je pomáhal upravovat.

Nakladatelství Carcosa se specializuje především na horor. Jako první knihu vydalo povídkovou sbírku Zjevení Cthulhu (2018) od H. P. Lovecrafta a za zmínku stojí i příběh, ve kterém Lovecraft dokonce vystupuje jako hlavní postava, Tramvaj č. 1852 od Edwarda Leeho. Nedávno vyšla další Lovecraftova sbírka povídek Barva z kosmu.

Někdy vás kniha okouzlí ještě dříve, než ji otevřete. Knize Jejich moře od Jamese L. Cambiase se daří vizuálně upoutat na jedničku. Samotný obrázek s potápěčem/kosmonautem, nad nímž proplouvají veliké cizí bytosti, působí tajemně a zároveň lákavě. Obálka navíc září ve tmě. Co čeká čtenáře uvnitř?

Knihy Petra Jaroňka mají fantastické obálky. Ta k Ospalé slovanské díře působila velmi tajemně. Nyní se může pochlubit nádhernou obálkou i jeho druhý román Běsi z temného hvozdu. Obě ilustrace vytvořil Mikuláš Podprocký a před takovou krásou nutno smeknout klobouk.

Fantasy knihy bývají většinou pořádně tlusté, plné elfů, mágů, skřetů a další anglosaské havěti. Jenže fantasy může být i z našich končin a mít podobu útlé knížečky. O to víc pak může překvapit intenzita zdánlivě krátkého příběhu bez „epických“ pozlátek.

Žoldnéř je ten, kdo za peníze válčí. Často se na něj lidé koukají skrze prsty, protože nebojuje za ideály či proti bezpráví, ale jen za prachy. I literatura má své žoldáky, tedy autory, kteří píšou příběhy za peníze.

Nesmrtelnost je nesmrtelné téma. Někdo by možná po ní toužil, ačkoliv samotná představa toho, že nemůžeme nikdy zemřít, je velice vzdálená. Ráchel, hrdinka románu Žít navěky, rozhodně nesmrtelná být nechce, přesto je a právě skrze její vyprávění si můžeme onu nesmrtelnost dobře představit.

Dystopické romány to budou mít vždy těžké. Čtenáři i kritika je stále budou porovnávat se stěžejními díly George Orwella nebo praotcem žánru Jevgenijem Zamjatinem a jeho knihou My. Tomuto srovnání se neubrání ani nový román ruské autorky Anny Starobiněcové Člověk nula.

Jsou místa, která jsme už prošli tolikrát, že je známe jak své boty, a přesto se do nich rádi vracíme. Nic nového tam neobjevíme, ale zkrátka máme rádi atmosféru onoho místa či nás k němu vážou příjemné vzpomínky. Místem, kam se člověk může rád vracet, je i Ryhopský les, ve kterém se odehrávají dobrodružství, jež vymyslel slavný autor Robert Holdstock.