Klára Mayerová: …a pak ho spolknul eskalátor

Kde je hranice mezi knihou pro děti a mladistvé a románem pro dospělé? A je to vůbec důležité? Nový román Kláry Mayerové …a pak ho spolknul eskalátor je patrně spíše pro mladší čtenáře, ale může stejně bavit i jejich rodiče.

 

Román …a pak ho spolknul eskalátor může celkově stát na hranici i v dalším ohledu. Je to fantasy, nebo vyloženě pohádka? Kniha splňuje požadavky pro obě možnosti a ještě klidně můžeme dodat, že je i plná humoru.

Hrdinou je obyčejný kluk Damián, který je (jak už to tak v podobných příbězích bývá) docela outsider. Nemá kamarády ani holku a má pocit, že život nestojí za nic. A pak ho spolkne eskalátor. A to je zápletka celého příběhu. Damián se pak ocitne (tak trochu po vzoru Alenky v říši divů) v podzemní říši, ve které žijí lidé. Ale ne obyčejní – všichni mají nějakou zvláštnost, originální schopnost. Nejedná se vyloženě o superschopnosti (mnohdy jde o poměrně komické zvláštnosti jako například jen obří pozadí) a Damián si bude muset na skutečnost, že dole je každý „jiný“, trochu zvykat. Jeho průvodce světem a kamarád Quido umí například létat. Damiánova cesta zpět domů je trnitá a plná dobrodružství.

Zpočátku autorka malého hrdinu především dosti popisuje a snaží se ho čtenáři přiblížit, jak to jen jde. Zároveň autorka používá „mluvení směrem ke čtenáři“, což někdy může působit rušivě. Naštěstí se to neděje často. Než se příběh skutečně rozběhne, dostane čtenář spoustu odpovědí a popisů podzemního světa. Jako by ho měl na dlani.

Klára Mayerová má skutečně hodně nápadů. Někdy jsou příjemně humorné (jako když kluci použijí krokodýla jako loďku), jindy ale je té srandy až moc a vtipy jednoduše nefungují nebo mohou působit až moc dětsky. Mnohdy se autorka nechá natolik unést, až má člověk dojem, že kniha sklouzává k parodii. V podzemní říši je totiž například i připojení k internetu. Což není nijak vysvětleno. Jistě, jedná se o fantasy, ale kniha zkrátka někdy působí až moc „divoce“. Navzdory tomu je příběh čtivý a napínavý. Autorka má bohatou slovní zásobu a umí vyprávět.

Spousta příběhů, a pohádek především, v sobě skrývá nějaké ponaučení. Zde zcela nepokrytě autorka hovoří o předsudcích. O tom, že bychom neměli koukat na „odlišné“ lidi skrze prsty. Však v knize jsou zmíněna slova jako rasismus či xenofobie.

Klára Mayerová se doposud prezentovala především jako ilustrátorka. Už se podílela na ilustracích k patnácti knihám. Jako spisovatelka přispěla povídkami do několika sborníků a minulý rok jí vyšla kniha „Kdy má králík bobky?“.

Klára Mayerová se postarala i o obálku a knihu obohatila spoustou ilustrací. Jedná se však „pouze“ o ztvárnění otisku ruky, a to pomocí různých výtvarných technik. Každý otisk je vyveden jinak a jedná se o originální umělecké ztvárnění. Je však otázkou, zda vás otisky rukou na dvacet způsobů po vizuální stránce uspokojí.

Román …a pak ho spolknul eskalátor je příjemné čtení, u knihy si budete moct odpočinout a pobavit se. To platí ovšem za předpokladu, že máte rádi příběhy, které jsou cílené převážně na děti a mladistvé.

 

Vydal: Altenberg, 2020
Obálka a ilustrace: Klára Mayerová
Vazba: brožovaná
267 stran / 250 Kč