Autor: Daletth

Potemnělá pláň je v pořadí čtvrtý – a finální – svazek série Kroniky hladových měst. Nutno podotknout, že čeští čtenáři si ho mohli poprvé přečíst až letos, protože předchozí vydání z let 2005–2009 skončilo u třetího dílu. Celá série navíc dostala nový kabátek v podobě úvodních ilustrací od Iana McQuena, díky nimž získaly knihy dospělejší nádech.

Když chce člověk vydat knihu, musí si občas vypomoct, jak nejlépe umí. Jedním ze způsobů může být i elektronické vydání. Touto cestou se vydal i Jonáš Jenšovský – matador literárních soutěží –, který představuje své univerzum Naefar.

Byla jednou jedna řeka je jeden z těch titulů, který proletěl knihkupectvími začátkem roku takřka nepovšimnut. Nenápadná obálka a název, který může v ledaskom vyvolat dojem pohádkového vyprávění, a proto knihu mine. Nezřídka jsou ale přesně tyhle příběhy skrytým pokladem.

Děti času byly v naší kotlině čtenářsky přijaty poměrně kladně. Zdálo se, že kniha je uzavřená – vše, co bylo třeba říct, bylo řečeno. Ani sám autor se netvářil, že by se chystal napsat pokračování. A najednou tu zničehonic bylo. Ukazuje se, že Adrian Tchaikovsky možná přeci jen neřekl všechno, co chtěl.

Adrian Tchaikovsky dostal u českých čtenářů druhou šanci poté, co se – z mnoha různých důvodů – u nás příliš nechytil jeho desetidílný opus Stíny vědoucích. Troufám si tvrdit, že si tu šanci zasloužil oprávněně. A pokud o tom snad pochybujete, přečtěte si některou z jeho sci-fi, které jsou u nás nyní k dostání. Jeho nejnovějším počinem jsou Psí vojáci.

Pokud autor přijde s tvrzením, že dokázal originálním způsobem zkombinovat starou dobrou literární klasiku, většina lidí je k tomu právem skeptická. Takových pokusů tu už totiž byl nespočet. Když se to ale vážně jednou za čas povede, stojí to za to!

Čas od času to chce vypnout u přímočarého příběhu, který si na nic nehraje a pobaví své čtenáře, i kdyby lehce přízemním způsobem – koneckonců na tom není nic špatného. Odměna z pekla se na to zdá vhodným adeptem. Je ale opravdu všechno zlato, co se třpytí?

Klasická hrdinská fantasy je subžánr, který dneska zrovna nefrčí. Záchrana světa je něco, co je ve fantastice už dlouho za zenitem. Proto staromilce vždy potěší, když se někdo nebojí vstoupit znovu do těchto dávno prozkoumaných míst a trochu tam omést pomyslné pavučiny a prach.