Nakolik dokáže diváky vyděsit hororově laděný Zámek a klíč?

Jakmile byla oznámena seriálová adaptace Zámku a klíče, byla jsem na jednu stranu neskutečně natěšená a na druhou stranu nervózní, protože několik posledních počinů Netflixu mě nenadchlo tak, jak tomu bylo dříve. Po negativních ohlasech jsem váhala, ale nakonec se na seriál podívala. Je to vážně takový průšvih, jak se tvrdí?

 

Po traumatizující události se rodina Zámkových stěhuje do rodného města zesnulé hlavy rodiny Rendella Zámka a do tajemstvími opředeného historického sídla Klíčov. Snaží se tu začít znovu a zapomenout na minulost. Jenže ne vše se daří tak, jak by si Nina a její děti – Tyler, Kinsey a Bóďa – přály. Situaci nenapomáhá ani to, že na ně všichni obyvatelé městečka hledí s účastí a Zámkovi tak mají stigma „ti s mrtvým tátou/manželem“. Všetečný Bóďa velice rychle objeví, že mají ve studničním domku nevítaného návštěvníka – bezejmennou ozvěnu. Ta mu prozradí, že Klíčov ukrývá celou řadu magických klíčů, a poradí mu, jak je najít. Tušíte správně – zadarmo ani kuře nehrabe a tahle dáma ze studny má své vlastní plány. A nemusíte být Sherlock, aby vám došlo, že se to Zámkovým rozhodně nebude líbit.

Přísahám, že jsem se snažila odhlédnout od komiksového předlohy a vnímat seriál jako samostatnou jednotku. První díly začaly docela slibně. Jsou sice poněkud pomalejší, ale dalo se to přičíst tomu, že scenáristka Meredith Averillová chtěla nejdřív pořádně vybudovat atmosféru a napětí. Jenže rozvláčné tempo, kdy se příběh soustředil na všechno kolem, jen ne na ústřední střet, přetrvalo. Nezřídka se ono pověstné zlo objevilo v celém dílu jen na okamžik a člověk si říkal, co mu tak trvá? A když už se zlo objevilo, postavy mu dost nahrávaly tím, jak nesmyslně se chovaly a jaká dělaly hloupá rozhodnutí – stále dokola. V některých okamžicích nad tím zůstával rozum stát. Zámek a klíč je plný nesympatických puberťáků a nějaká traumata si léčili nejspíš i ti, kdo to (aspoň podle příběhu) nepotřebovali. Výsledek tak často působil jako nějaké teen pseudodrama, a ne jako původně zamýšlený fantasy horor. K tomu připočtěte nedodržování pravidel, která scenáristka nastavila, řadu nedotažených a polozapomenutých prvků, nevýrazné herecké výkony a nezajímavý hudební podkres (ať se snažím sebevíc, nedokážu si vybavit ani jeden hudební motiv).

Proč na Zámek a klíč tedy koukat? Já ani nevím. Možná proto, že je to vizuálně vážně povedené. Je to barevné a vcelku oku lahodící. V tomto směru mají však bohužel pravdu ti, kdo říkají, že to vypadá trochu jako Stranger Things, ačkoliv si nemyslím, že to byl záměr. A taky seriálu nemůžu upřít pár dobrých momentů. Za všechny zmíním mírně klaustrofobickou scénu v přílivových jeskyních, která působila dokonce o něco lépe než v komiksu…

No dobře, tohle už dál nejde! Já si totiž nemůžu pomoct a musím srovnávat s předlohou, protože komiks Zámek a klíč od Joe Hilla prostě a jednoduše miluju. V rámci adaptací dokážu pochopit určité zjednodušování – tedy, že věci nejsou tak zamotané, že se vynechají dílčí drobnosti, které sice mohou pomáhat tvořit atmosféru nebo motivace postav, ale na plátně nejsou tak důležité, protože tam to člověk okamžitě vidí. Stejně tak jsem ochotná přimhouřit oko nad tím, že je kvůli ratingu ubráno na brutalitě. Čas od času dokážu dokonce pochopit i to, když zmizí nějaké postavy. Jenže adaptace od Netflixu se snaží využívat stejné motivy jako komiks, ale zcela zbytečně přepisuje cestu, jak se k nim diváci dostanou. Postavy naopak přidává a u těch z předlohy často mění role.

Celkově je nepochopitelné, proč Meredith Averillová vzala příběh, který za ni už dávno někdo vymyslel, který skvěle držel pohromadě, byl propracovaný, temný, plný skvělých postav a emocí, a udělala z něj tohle. Z původní předlohy zůstala jen rodina Zámkových, Klíčov, kouzelné klíče (opět oproti předloze přidány a naopak i zredukovány) a hlavní padouch (s tunou úprav). Všechno ostatní tak nějak znáte, ale je to pokroucené a nesoudržné – tuhle detail, tamhle něco z minulosti postav, v celkovém obrazu však nadbytečné a nefungující. Kromě toho se Averillová snaží sem tam o nějaký mindfuck, ale selhává, protože ty skutečnosti, na kterých mohla stavět, aby to mělo tu správnou váhu, si z komiksu nevzala. Celkově je tak Zámek a klíč jaksi bezzubý a v důsledku také emocionálně plochý. Bez těch promyšlených kliček Joe Hilla, bez všech těch paradoxů, které do příběhu vložil, to zkrátka není ono.

A pak přijde poslední díl. Ten by si zasloužil vlastní recenzi plnou ohně a síry, ale řeknu jen toto: Svitla naděje, že nás Averillová všechny přece jen převezla, že měla nějaký dobrý nápad (pomiňme, že k němu v příběhu nevedla žádná vodítka…). A pak to celé pohřbila tím, že nás vystavila pětiminutovému, polopatickému vysvětlování věcí, které člověku došly během jediné, zhruba desetivteřinové scény.

Sečteno podtrženo. Pokud milujete komiksovou předlohu a nejste masochisti, můžete si seriálový Zámek a klíč odpustit – ušetříte si tím značné množství frustrace a nejspíš i rozbité elektroniky. Pokud jste však s komiksem neměli tu čest (Doporučuji tuto chybu co nejdříve napravit!), pak seriál sklouzne do kategorie „neurazí, nenadchne“. Sice se na něj hezky koukalo, protože byl vizuálně povedený, ale nedokázal zanechat hlubší dojem. Těžko říct, kolik lidí přiměje, aby se podívalo na druhou – již potvrzenou – řadu.

Vysílá: Netflix (je i s dabingem)
Země původu: USA
Premiéra: 7. 2. 2020
Scénář: Meredith Averillová
Hrají: Kevin Alves, Thomas Mitchell Barnet, Coby Bird, Asha Bromfield, Laysla De Oliveira, Griffin Gluck, Eric Graise, Connor Jessup, …
Hudba: Torin Borrowdale