Potemnělá pláň – finále série poprvé v českém překladu

Potemnělá pláň je v pořadí čtvrtý – a finální – svazek série Kroniky hladových měst. Nutno podotknout, že čeští čtenáři si ho mohli poprvé přečíst až letos, protože předchozí vydání z let 2005–2009 skončilo u třetího dílu. Celá série navíc dostala nový kabátek v podobě úvodních ilustrací od Iana McQuena, díky nimž získaly knihy dospělejší nádech.

Po událostech v Pekelných vynálezech Wren cestuje se svým otcem a učí se, jak se stát dobrou letkyní. Jedna z jejich cest je zavede až na válečnou frontu, kde se zapletou s nebezpečným Wolfem Koboldem, podle něhož už dlouhé roky někdo přežívá v troskách Londýna – je jasné, že Tom nedokáže odolat nabídce návratu do svého domova, ačkoliv zničeného. Zároveň s tím je ale rodina Natsworthyových, včetně Stopaře Krutihlava a Wrenina přítele Thea, vtahována do soukolí války mezi hladovými městy a antimobilisty. Současný mír, který nastal po pádu Stopařky Fangové, totiž rozhodně není po chuti všem – včetně samotné Fangové. Rozjíždí se tak řada intrik a spiknutí a nejedna postava může dojet na příslovečný nůž v zádech.

S každou další knihou série bylo znát, jak se Philip Reeve vypisuje. To, co začalo jako čistě young adult dobrodružné čtení, se postupem času měnilo na boj proti útlaku a za světlejší zítřky planety Země. V duchu této změny začal i sám autor přistupovat k textu odlišně a nejvíc je to znát právě na Potemnělé pláni. Ta je oproti předchozím svazkům takřka dvojnásobná co do počtu stran – a také co do počtu dějových linek. Tentokrát to Philip Reeve rozjel vážně ve velkém a z relativně jednoduchého, víceméně lineárního stylu vyprávění přešel ke složitějšímu, vzájemně provázanému způsobu psaní. Jednotlivé dějové linky se silně ovlivňují a ve čtenářích nezřídka narůstá frustrace, když autor nechá hrdiny narazit na slepé konce nebo na nepřítele, s nímž se zkrátka nedá bojovat.

Stejně jako v předchozích knihách jsou i tady přítomna závažnější témata jako otroctví, fanatismus nebo xenofobie (ačkoliv ustupují válečnému tažení). Autor stále klouže spíše po povrchu a nezabředává do složitých filozofických ani etických úvah, přesto jsou tu motivy přítomny a v průběhu čtení dotírají na čtenářovo svědomí.

Co se musí Philipu Reevovi nechat, je čtivost jeho knih, stejně jako to, jak dobře pracuje s klišé. Od young adult člověk očekává určitá schémata a rámec vyprávění. Autor ale nezřídka dokáže překvapit tím, že se od těchto očekávání odkloní a nakonec věci skončí úplně jinak, než se čtenáři zprvu domnívali. Skvělým důkazem je i samotný závěr Potemnělé pláně. Částečně je to dáno i tím, že autor už od prvního dílu nemá tendence romantizovat určité aspekty lidského života a nerozpakuje se ukázat věci takové, jaké jsou. Paradoxně tomu napomáhá i jeho jednodušší sloh, kdy dokáže bez zbytečné explicity popsat lásku, nenávist i hrůzy války. Dalo by se říci, že popisy jsou v těchto směrech vyloženě strohé, zároveň však Philip Reeve umí vždycky vystihnout potřebnou syrovost nebo hloubku situace. Tím se jeho text stává realistickým a zároveň dobře přístupným cílové skupině. A věřte mi, Potemnělá pláň obsahuje řadu scén, které svou brutalitou (včetně té emocionální) dokážou zaskočit i zkušeného čtenáře – jejich síle v danou chvíli neubírá ani ona jednoduchost, s níž jsou podány.

Potemnělá pláň je výtečným zakončením série a příkladem toho, že i starší díla mohou být stále aktuální a mají co nabídnout současným čtenářům. Možná právě skutečnost, že Kroniky hladových měst nepodléhají dnešním trendům a díky tomu dokážou leckdy překvapit, je tím, co je na nich tak lákavého.

Vydal: Mladá Fronta, 2020
Překlad: Olga Bártová
Vazba: vázaná
Počet stran: 528
Cena: 399 Kč