Byla jednou jedna řeka – výlet podél břehů Temže

Byla jednou jedna řeka je jeden z těch titulů, který proletěl knihkupectvími začátkem roku takřka nepovšimnut. Nenápadná obálka a název, který může v ledaskom vyvolat dojem pohádkového vyprávění, a proto knihu mine. Nezřídka jsou ale přesně tyhle příběhy skrytým pokladem.

Když se o zimním slunovratu rozrazí dveře hostince U Labutě a stane v nich muž s mrtvým děvčátkem v náručí, všem je jasné, že z tohohle bude ukrutně dobrý příběh k vyprávění. Když pak dívka jako zázrakem ožije, jde z toho štamgastům hlava kolem. To ale ještě nikdo netuší, že se životy místních obrátí vzhůru nohama a do roka a do dne vyplavou na povrch dávná tajemství a špinavosti – o téměř utopenou dívenku totiž projeví zájem hned tři rodiny, které v ní vidí toho, koho postrádají. Kde je ale pravda a čí dítě je to ve skutečnosti?

Je nutné upozornit, že Byla jednou jedna řeka není typickou fantasy. Místy sice koketuje s magickým realismem, ale je značně diskutabilní, zda lze jediný zdejší nadpřirozený (a ještě nad tím visí otazník) prvek vůbec vnímat jako žánrotvorný. Skoro bych řekla, že ne. Nic to ovšem nemění na tom, že kniha působí magickým dojmem. Její hutná a ponurá atmosféra opředená anglickým deštěm a říční mlhou se dokáže čtenářům snadno zadřít pod kůži.

Byla jednou jedna řeka je navzdory svému názvu především o lidech – ačkoliv je řeka neodvratně spojuje. Autorka se zabývá jejich pohnutými osudy, vzájemně je propojuje a ovlivňuje. Diane Setterfieldová se ukazuje jako výtečná znalkyně lidské povahy a dokáže její jednotlivé aspekty zdařile dostat na papír. Její postavy jsou živé a čtenáři se nezřídka přistihnou, že nad jejich počínáním tají dech. Sledovat pod autorčinou taktovkou lidské hemžení na sklonku devatenáctého století je čiré potěšení. V knize se ve vyváženém poměru objevuje romantika a špetka dobrodružství, stejně jako tajemno a síla rodinných tragédií.

Jednotlivým hrdinům je věnován dostatečný prostor, aby si k nim čtenáři nalezli cestu. Vzhledem k tomu, že jich je tu pěkná řádka – a nakonec se ukáže, jak moc jsou všichni důležití – se čtenáři dozvědí celou řadu pohnutých historií. Setterfieldová místy sklouzává do patosu a melodramatičnosti, ale k tématu a jejímu stylu vyprávění to sedí. K dílčím událostem, které dokážou pohnout čtenářským srdcem, nezřídka přistupuje velice civilním – leckdy až odosobněným – způsobem. Nevyžívá se v kdovíjaké explicitě, přesto mají jednotlivé scény knihy velkou sílu. V kombinaci s malebným jazykem to vytváří svěží kontrast, co udrží čtenářskou pozornost. Zároveň tím vyvolává poměrně atypickou atmosféru, která se rychle stane návykovou.

Přesto má Byla jednou jedna řeka jeden rys, jenž se sice nedá považovat za zcela objektivní nedostatek, přesto dozajista nebude mnohým čtenářům po chuti. Kniha je hodně popisná – klade primárně důraz na atmosféru a na vytváření podhoubí pro pochyby o tom, zda se tu tedy vyskytuje magie, nebo ne. Nicméně tím trpí tempo vyprávění. Když k tomu připočteme květnatý jazyk, na němž si Diane Setterfieldová dala očividně záležet, může pro mnohé kniha působit až příliš rozvláčně.

Byla jednou jedna řeka je nenápadný román, který však dokáže čtenáře uhranout svým tajuplným kouzlem, pokud mu dají šanci. Je to kniha, na níž musí mít člověk náladu, aby si dokázal patřičně vychutnat krásu autorčina jazyka, všechny drobné odbočky a odhalená tajemství, která Setterfieldová do příběhu vložila. Kniha si vyžádá nemálo času a pozornosti, ale odmění čtenáře pohlazením po duši.

Vydal: Vyšehrad, 2020
Překlad: Olga Walló
Vazba: vázaná
Počet stran: 472
Cena: 399 Kč