Odsouzené město – kniha psaná do šuplíku budoucnosti

Publikováno: Autor:

Jsou knihy, které se stanou legendárními okamžitě po vydání, na jiné se po čase zapomene a někdy může dojít k jejich renesanci novým objevením a vydáním. A potom jsou tu knihy, na které musí doba a čtenáři dozrát, aby mohla být plně doceněna mrazivá síla vizionářské pravdivosti rukopisu psaného takzvaně do šuplíku budoucnosti.

Andrej Voronin se vlastním svobodným rozhodnutím stane součástí Experimentu. Jedná se v zásadě o velký sociální experiment, do kterého jsou vybíráni lidé z různých údobí dvacátého století, různých ras, národů a ideologií, aby spolu koexistovali v řízeném umělém prostředí uzavřeného města. Vždyť i slunce se zde zapíná a vypíná na vteřinu přesně. Nikdo z účastníků Experimentu ani přesně neví, v čem je jeho smysl, jaký přesně sleduje cíl. I proto má každý zažitou mantru, že Experiment je Experiment, na vše nečekané, co kdy přijde. Není důležité ani dosažené vzdělání. Lidé po čase náhodnou loterií na úřadu práce mění své profese, a tak se i v astronomii vzdělaný Andrej může stát třeba popelářem, vyšetřovatelem, šéfredaktorem, radním. Co vše mu tyto společenské změny přinesou a jak ovlivní jeho vnitřní zásady a vidění světa, to už je vlastně součástí Experimentu.

Bratři Arkadij a Boris Strugačtí napsali román Odsouzené město počátkem sedmdesátých let. Už když na rukopisu začali pracovat, bylo oběma jasné, že v té době a při tamní vnitrospolečenské situaci v SSSR nemá kniha nejmenší šanci na oficiální vydání. Jejich tvůrčí pnutí je však nutilo práci na díle nejenom začít, nýbrž i dokončit, přestože věděli, že knihu píší pouze do šuplíku. I proto se jedná o méně známé dílo obou autorů, které česky vyšlo v roce 1998 pod nepřesným názvem Město zaslíbených.

Po dvaceti letech se překladu skvěle a zodpovědně zhostil Konstantin Šindelář a knihu vydalo nakladatelství Triton, čímž umožnili českému čtenáři znovu tento nadčasový román objevit. Neboť ač byla kniha psána v pohnutých sedmdesátých letech v kulisách studené války, toto údobí svým myšlenkově filozofickým významem notně překonává a dotýká se dní dnešních, a to víc, než by mohlo být komukoliv milo.

Děj i situace popsané na perfektně vykreslených postavách Andreje Voronina i jeho nejbližších jasně ukazují jednu základní věc. Člověk vždy zůstane jen člověkem. I když je vsazen do nového prostředí, kde by teoreticky mohl začít s čistým štítem a nanovo, vždy se to v něm mele a probouzí se jeho vnitřní přirozenost získaná z dřívějšího života před Experimentem. Řízená utopie se dříve nebo později nakonec vždy přetočí do antiutopie.

Z přílišného dostatku, nízkého množství negativních podnětů a nedostatku se z pohodlnosti pozvolna začínají rodit syté bouře nadbytku. Bývalý nacista nebo komunista se mění v demokrata a následně technokrata, aby zabředli v elitářství moci. A jaká je jediná cesta z toho všeho ven? Nalézt potenciálního vnějšího nepřítele v podobě Antiměsta, o němž legendy hovoří, že se nalézá kdesi daleko na neprobádaném severu. A tak jedinou možností je vypravit přísně tajnou expedici, v jejímž čele má stát právě důvěryhodný a spolehlivý Voronin, který si prošel na hierarchické pyramidě elit nezanedbatelnou cestu při stoupání k jejímu vrcholu.

Ovšem jak již bylo řečeno, lidé jsou jen lidmi a vše nakonec probíhá a končí naprosto jinak, než bylo naplánováno. Co expedice nalezne, je dalece za hranicí materiálních představ všech zúčastněných. Ukazuje se zde naprosto dokonalé vizionářství bratrské dvojice autorů, a dokonce je z textu cítit i neznámá nezměrná síla, která jako by přicházela odkudsi odjinud, odněkud zvenčí. Čtenář začne s každou další přečtenou stránkou nevědomky cítit stále více to neznámé fluidum, které snad cítili i sami autoři při jejím psaní. Ani bezmála pětisetstránkový román nedokázal tento pocit přesně vyjádřit, pouze ho naznačit, nastínit na pozadí za textem. A v tom je naprosté mistrovství bratrů Arkadije a Borise Strugackých. Jejich nadčasové dílo, které nejen čekalo na správný čas, až bude moci být vydáno, nýbrž i na ten pravý čas, kdy může být konečně pochopeno a doceněno, si rozhodně zaslouží pozornost všech otevřených čtenářských myslí.

Odsouzené město je jednou z mála knih, které dokážou v mysli čtenáře vyvolat zmatek, následnou katarzi, která se přetaví v klid prozření a pochopení. Navíc je doplněno exkluzivně pro české vydání doslovem geniálního literárního odborníka Vladimira Borisova, který pomůže objasnit i nějaké ty z nejasných okamžiků tohoto nadčasového a nesnadno stravitelného románu.

Vydal: Triton, 2018
Původní název: Град обреченный (Grad obrečonnyj) (2009)
Překlad: Konstantin Šindelář
Ilustrace na obálce: Felix Pergande
Obálka: Renata Brtnická
Počet stran: 520
Vazba: vázaná s přebalem
Cena: 360 Kč