Tereza Matoušková: Pláč němého boha I
Hladová přání, Vílí kruhy, Děti vánice. Tyto tři knihy mají dva společné jmenovatele, svět Podmoří, v němž se odehrávají, a Terezu Matouškovou, která nám od roku 2008, kdy o něm začala psát, o jeho hrdinech přináší další a další příběhy. Nyní se po sedmi letech vrací s epicky rozkročeným dvousvazkovým románem Pláč němého boha.
Pro ty, kteří se snad s příběhy z Podmoří doposud nesetkali, by mohla být tato novinka z nakladatelství Laser dobrou vstupní branou do světa plného magie a intrik, neboť Pláč němého boha v časové chronologii Podmoří předchází dějům všech předchozích autorčiných knih.
Legendy, pikle a magie
Před mnoha a mnoha eony spálila zemi magie. Zda na tom nesli vinu víly a draci, kteří se vzbouřili proti bohům, nebo to bylo jinak, o tom se vedou spory do dnes. Ale výsledkem této události bylo, že lidské pokolení bylo nuceno opustit zpustošený a neobyvatelný povrch a uchýlit se do nového světa pod hladinou moří. Světa schovaného pod obrovským poklopem a ozářeného mechanickým, magií pohaněným sluncem. Toto bohy vytvořené útočiště se nazývá Podmoří a jeho nejvyšším vládcem a jediným prostředníkem mezi lidmi a bohy je už po několik tisíciletí velemág Xandrius.
Výchozí premisou nejnovějšího autorčina příběhu ze světa Podmoří je myšlenka, kterou se zabývají lidé od smrti prvního kmenového náčelníka. Jak by to asi vypadalo, kdyby vládce zemřel, nebo nebyl schopný vlády? To dává autorce obrovský prostor spřádat intriky šéfů jednotlivých frakcí, kteří se užuž třesou na to, že usednou na snad již brzy uvolněný vladařský stolec.
V případě Podmoří je to především sice od narození zohyzděný, ale přesto velice inteligentní vůdce pouštních lidí Worlich. Ovšem ani na vladařském dvoře není o intrikány toužící si ukousnout nějaké to soustíčko z koláče moci nouze. Těm musí čelit velemágova dcera Denyela. Ale ani končiny vzdálené hlavnímu městu nejsou ušetřeny nepokojů, celým Podmořím se totiž nese zpráva, že je Xandrius na pokraji smrti. Jenže paranoiou stižený stařec ještě neřekl své poslední slovo a odstartoval hon na odpadlíky z řad mágů. Má mu k tomu pomoci vynález, díky němuž může odpadlíka rozpoznat jen podle vzorku krve. Ani v říši víl však není klid a i jedna z nich se stane figurkou ve velké šachové partii, v níž budoucí vítěz není ani zdaleka daný.
„Život není pohádka. Všichni chceme akorát přežívat, shánět potravu a množit se. Sebeobětování se nevyplácí. Pokud si myslíš něco jiného, jsi hlupák.“ (str. 383)
Ve vypjatých situacích a pod tlakem okolností se zocelují charaktery. Přesně taková chvíle nastala v Podmoří a zkušená autorka díky tomu dokáže ze svých hrdinů vykřesat to nejlepší. Tím nutně nemyslím, že by každá z postav, s níž se čtenář v Podmoří setká, byla charakterním hrdinou. Každý nebo skoro každý musí nosit jednu či více masek, a kdo odkryje karty příliš brzo, ten musí jít z kola ven. A co si budeme povídat, většinou to není hezká smrt.
Podmoří, byť je volně inspirováno obdobím průmyslové revoluce, není vůbec hezký svět. Zdaleka tu nemluvím jen o hrozící občanské válce, velemágových monstrech postávajících na sloupech nad střechami hlavního města či již výše zmíněném honu na odpadlíky. Už samotný kastovní systém založený na síle magie kolující v tělech občanů Podmoří je zdrojem mnohých křivd a ty probouzejí v lidech to nejhorší. Ovšem ani v tomto světě plném přetvářky a politických čachrů není nouze o postavy se silným charakterem. Jen jich je jako šafránu a i ti nemnozí jsou poznamenaní tu temnou minulostí, jindy vlivem pokřivených vztahů v rodině.
Tereza Matoušková se nebojí implantovat do svého fiktivního magického světa současná témata, ale dělá to vždy citlivě, takže z příběhu netrčí, naopak jsou jeho organickou součástí. Při čtení vám pravděpodobně vyvstanou na mysli dvě jména. Frank Herbert, jehož Dunu připomíná výše zmíněný politický boj o vliv a také témata, která stejně jako v knihách o planetě Arrakis probublávají na povrch. Náboženství a nebezpečí jeho zneužití, zodpovědnost nejen za svůj život, ale také za svět, v němž žiji, a mnoho dalších. Sapkowského drsnou poetiku a krásný jazyk pak připomíná většina popisů měst a míst, která hrdinové navštíví. Zkrátka a dobře, nejen příběh, ale i vybroušený vypravěčský styl považuji za jednu z předností knihy. Tou další bude pro mnohé originální a propracovaný svět se vším všudy včetně mytologie. Autorka taktéž umně nabourává zažité představy o postavách. Například takový Toreus boří mýtus o zlých nekromantech razancí buldozeru. I tím je Pláč němého boha výjimečný.
Vzhledem k tomu, že jde o první svazek, autorka věnuje mnohem více prostoru jednotlivým hrdinům, jejich pocitům, myšlenkám a motivacím. Protože jsou hlavní postavy čtyři, není v knize příliš místa pro větší akci. Ne že by se toho v Podmoří dělo málo, ale mnohdy se o epických povstáních a státních převratech čtenář dozvídá spíše z rozhovorů a dopisů. Proto je dynamika vyprávění zajištěná přeskakováním mezi čtveřicí hlavních postav a děj nikam zběsile neuhání. Stejně tak autorka věnuje dost prostoru minulosti postav, což na jednu stranu může hrdiny čtenáři více přiblížit a odhalit mu jejich motivy, zároveň to ještě více zpomaluje tok děje. To by mohlo některým čtenářům trochu vadit. Ale pravdou je, že Tereza Matoušková za těch sedm let autorsky vyzrála a na knize je to velice dobře vidět.
První svazek Pláče němého boha je skvělým úvodem do světa Podmoří a já se těším na svazek druhý, kterého se již brzy dočkáme.
Vydal: Laser, 2023
Obálka: Alena Kubíková
Vazba: brožovaná
Počet stran: 416
Cena: 499 Kč
