Tereza Matoušková: Děti vánice
S Terezou Matouškovou na nové výpravě do Podmoří
Mechanické slunce pod masou oceánů je opraveno, mohlo by se zdát, že nebezpečí v podmořské říši jsou zažehnána. To by zde ovšem nesměli vládnout nevyzpytatelní mágové a velekněží, kteří své vzájemné vztahy nemají ani v nejmenším urovnány a kteří své žolíky ani černé Petry jen tak nevyloží. Navíc rádi experimentují s vědou i magií, a tak je další problém nabíledni.
Původně se hlavní hrdinové Dětí vánice vydávají za úplně jiným posláním, ale brzy zjišťují, že jedna malá, zdánlivě již zažehnaná nehoda způsobila katastrofu nedozírných následků. Uvězněni ledovou bouří zůstávají v opuštěné vesnici a v okolních neprostupných lesích nacházejí den za dnem další a další zrůdné následky své fatální chyby…
Už bylo napsáno bezpočet děl o tom, co může způsobit velká síla v nesprávných rukou. Tereza Matoušková námět přenesla do vlastního originálního světa Podmoří a rozehrála krvavou partii, za kterou by se nemusel stydět ani leckterý autor hororu. Temná atmosféra (špičkově zachycená také ilustracemi Aleny Kubíkové), napětí, akce a vnitřní souboje postav – to vše činí z Dětí vánice velmi čtivý příběh.
Popisy fungují bez sebemenšího narušení spádu děje, hrdinové jsou komplikovaní, ale – ať už ve své vznešenosti či v nejhorší mizérii – nakonec lidští a zranitelní. Je snadné a příjemné se s nimi ztotožnit. Příběh doplňují jejich vzpomínky, které přítomné události v mnohém vysvětlují, a navíc znalcům Podmoří poodhalují některé dosud netušené skutečnosti.
Trochu zamrzí, že těm čtenářům, kteří se v podmořském světě ocitají poprvé, zůstávají některé jeho krásy či úskalí utajeny, a jsou tedy trochu ochuzeni o fantastickou atmosféru předchozích děl. Také poutavě rozehrané doplňující party by si zasloužily pár stránek navíc. Snad autorka šetřila patrony na další knihu. Při obsáhlosti světa a množství hrdinů je pravděpodobné, že se jejich rozuzlení teprve chystá. Děti vánice se totiž tváří trochu jako propracovaný díl výpravného seriálu.
Čtenář se zapotí, pousměje, podiví, znovu napne, začne se bát o všechny syny, na které v knize narazí, aby je snad nepotkalo něco tak strašného, jako ty ostatní, neznámé, bezejmenné… a pak si oddychne. Ačkoliv se dramatické finále nekoná, je závěr knihy překvapivě dojemný a skvěle napsaný. Namlsaný čtenář tak napjatě čeká, co že hrdiny čeká v další epizodě.
Pokud bude Tereza Matoušková pokračovat ve zdvihání své spisovatelské laťky a neztratí odvahu experimentovat s žánry, mají se nač těšit příznivci fantastiky napříč celým jejím spektrem.
Vydal: Epocha, 2016
V sérii dosud vydáno:
Dnes se neproměňuj (vlastní náklad, 2008)
Branou snů (vlastní náklad, 2009)
Hladová přání (Krigl, 2011)
Vílí kruhy (Mytágo, 2015)
Děti vánice (Epocha, 2016)
Autogramiáda autorky se koná na veletrhu Svět knihy 14. 5. 2016 od 13. h.: FB události
