Písky Duny – čtveřice zrnek v písečné duně

Publikováno: Autor:

Asi každý čtenář by rád znal další střípky osudů svých oblíbených vedlejších postav, zvlášť když z hlavního děje rozsáhlého příběhu kamsi zmizí. A tak se zrodila kniha obsahující čtyři povídky autorské dvojice Briana Herberta a Kevina J. Andersona pod souhrnným titulem Písky Duny.

V těchto příbězích čtenář sleduje osudy tří postav z původního románu Duna, z nichž jedna v něm kvůli své doslova epizodní roli byla bezejmenná a ta poslední svým způsobem dala základ budoucího směřování rodu Atreidů na půdě imperiální politiky dávno před začátkem tohoto příběhu.

Ostří krispelu

Šedout Mapes se snaží dokázat mezi fremeny, že i žena může být plnohodnotným bojovníkem –fedajkinem. V odboji proti společným nepřátelům má stejné právo chránit svůj domov i své blízké a dokáže podstoupit jakoukoliv oběť. Avšak o to těžší je její úkol, jelikož její matce Safie se jako první a dosud jediné ženě podařilo stát naíbem síče, kterým byla zvolena za zásluhy při zbavení Duny předchozího cizáckého velkorodu spravujícího planetu na příkaz imperátora. A Mapes nehodlá zůstat v jejím stínu a je ochotna svému cíli obětovat nejen vše, co je jí drahé, ale i něco víc.

Autorská dvojice zde užila velmi nešťastný způsob zasvěcení čtenáře do stávajícího prostředí a děje prostřednictvím dialogů. Místo aby byla použita kupříkladu postava nového bojovníka či návštěvníka z jiného síče, spolu rozmlouvají postavy, které se znají a žijí zcela evidentně celý život vedle sebe, jako by se viděly poprvé, jen aby byly čtenáři předány potřebné informace.

Saudarkarova krev

Plukovník bašár Jopati Kolona směřuje neúprosně na palác v Arrakénu s jednotkou neporazitelných sardaukarů. Všichni jsou přestrojeni do harkonnenských uniforem, z důvodu utajení imperátorovy i jen nepřímé účasti při plánovaném zničení rodu Atreidů. Bašár navíc dostal prioritní rozkaz přímo od samotného imperátora Shaddama IV. Má dohlédnout na bezbolestnou smrt vévody Leta Atreida. Při plnění svého úkolu vzpomíná na své dětství a příkoří, jež ho postihly vinou intrik ve velkém světě imperiální politiky, aby se z přeživšího chlapce a dědice jednoho z rodů Landsraadu nakonec stal saudarkar.

Příběh je poměrně krátký a autorská dvojice v něm úplně nezvládla psychologii hlavní postavy, která je plochá, její motivace jsou prázdné a nepravděpodobné, což z povídky dělá dílo úplně zbytečné a snadno zapomenutelné.

Vody kanly

Gurneymu Halleckovi se jako jednomu z mála podařilo přežít a vyvést své muže z masakru obléhání Arrakénu. Následně pro sebe i pro ty, kteří chtěli, ať už z jakýchkoliv důvodů, zůstat na Duně, nalezl útočiště u pašeráků koření. Od samého okamžiku porážky a zničení rodu Astreidů přemýšlel nad možností osobní pomsty rodu nenáviděných Harkonnenů za smrt svého milovaného vévody a jeho rodiny. Způsob provedení jeho plánu však vyžadoval velké úsilí k přesvědčení samotných pašeráků ke spolupráci a také nemalé finanční prostředky.

Zde se ukázalo absolutní nepochopení a opakovaně špatné uchopení charakteru postavy. Gurney Halleck by nikdy nevedl kvůli osobní pomstě na jistou a pro ostatní navíc nevědomou smrt vlastní spolubojovníky. Ti se ještě ke všemu navíc všichni přihlásili dobrovolně. O využití pašeráků už ani nemluvě.

Imperiální dvůr

Příběh se odehrává necelých sto let po poslední bitvě Služebnického džihádu, v němž byly po dlouhé a zničující válce nakonec myslící stroje poraženy. Na trůn čerstvě dosedl po smrti svého otce nový imperátor Javicco Corrino. Ke svému úspěšnému vládnutí zcela jistě schopný panovník potřebuje schopného muže na pozici dvorského komořího. O tento post se kromě zájemců z rodů zvučných jmen ucházejí i Willem Atreides a Danvis Harkonnen. Vysoká imperiální politika se ovšem neobejde bez vražedných intrik.

I kdyby čtenář povídku nečetl, bylo by mu už z nástinu děje naprosto jasné, z jaké strany budou přicházet veškeré intriky. Autoři bohužel napsali další zbytečnou a lehce zapomenutelnou povídku. Už jen to, že by někdo mohl věřit Harkonnenovi, dovedli do až neuvěřitelné totální absurdity, v níž jeden Harkonnen upřímně věřil druhému Harkonnenovi.

Kniha Písky Duny autorů Briana Herberta a Kevina J. Andersona je smutná ukázka nepochopení i jen těch nejzákladnějších myšlenek díla velmistra žánru Franka Herberta, jehož série Duna navždy zůstane pro většinu čtenářů jedním z největších odkazů a doslova knihou knih žánru fantastiky. Autorovi se ságu bohužel nepodařilo za svého života dokončit a zůstala zachycena jen v šesti svazcích. Samotné autorské dvojici by se jistě dala přičíst k dobru alespoň snaha o dokončení tohoto rozsáhlého příběhu v knihách Lovci Duny a Píseční červi Duny a ledacos jim odpustit, přestože se zaměřili pouze na dobrodružnou linku se všemi dějovými i logickými nedopatřeními, oproti původnímu mnohovrstevnému vyprávění jejich předchůdce. Žádné grande finále se však nekonalo a i tento titul se musí upřímným milovníkům Duny jevit jako naprosto zbytečný počin.

Snad si nenáročný čtenář jejich dalších knih, bez většího očekávání a zahloubání, i u tohoto titulu přijde na své dobrodružné čtení. Takové zbožné přání na oblibu prázdného díla bez jakékoliv výpovědní hodnoty by snad ocenil jen Muad‘Dib, ovšem než by tasil svůj po krvi lačnící krispel.

Vydal: Baronet, 2023
Originální název: Sands of Dune (2022)
Autor obálky: Emil Křižka
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 174
Vazba: pevná
Cena: 329 Kč