S Michalem Březinou o cestování časoprostorem, filmových plakátech a psaní knih

Nejspíš už znáte některou z jeho knih, ale pokud máte rádi fantastickou literaturu, vídáte jeho práci možná každý den – pozvání na rozhovor přijal Michal Březina.

Spisovatel, cestovatel, humorista, grafik pro časopisy Krátký řez, Charon, pro nakladatelství Golden Dog, festival HorrorCon či audiovydavatelství Čti mi!, velký fanda sci-fi, fantasy i horroru – to všechno a mnohem víc je Michal Březina ze Sokolova. Na kontě má řadu zábavných knih či povídek (mj. Měsíční deník, Do smrti daleko, Zlé časy či nejnovější Není nebe nad Mexikem) a ještě delší řadu působivých knižních obálek. Usměvavého bosse s ojedinělým smyslem pro humor jsme podrobili menšímu výslechu…

 

Vzpomínáš si na úplně první příběh, který jsi napsal?

Pokud pominu trapnopokusy ze školních škamen (i když se slohovkou z páté třídy o princezně, kterou rozveselilo, až když jí na zámku instalovali výtahy, jsem tenkrát u sboru docela zabodoval), tak si na jeden vzpomínám. Jednalo se o komiks, který jsem tehdy (v 15 letech) pečlivě ilustroval po vzoru oblíbeného Káji Saudka, příběh pojednával o trojici českých kosmonautů (jeden blonďák, druhý černovlasý a třetí plešatý – neptej se proč), kteří ztroskotali na vzdálené exoplanetě a zuboženým obyvatelům přinesli mír v boji s tamním usurpátorem. Já vím, klišé, ale co chceš od patnáctiletého klacka, že?

Co na tvůj koníček říká tvé nejbližší okolí?

Pokud koníčkem myslíš psaní, tak ze začátku mě měli (spíše širší okolí) pochopitelně za podivína, nicméně později jsem fušoval do regionální novinařiny, tak už to tolik divné nikomu nepřišlo. A za jiné mé koníčky mě nikdo neodsuzuje, zpravidla jsou v mezích zákona.

Baví tě více psaní delších nebo kratších textů?

Baví mě psaní delších i kratších textů.

A jak to máš se čtením? Baví tě více louskat kratší a třeba údernější texty, či spíše romány nebo třeba obsáhlé série? A vůbec, četl jsi Simmonsův Hyperion?

Dřív jsem měl načteno víc než mí kámoši naspáno, ale dnes už krapet vynechávám. A měl jsem to vždy tak, jakmile mě oslovil nějaký autor, snažil jsem se pak od něj přečíst všechno. Avšak někde v době louskání pozdější tvorby R. A. Heinleina mě právě už tyto snahy začaly opouštět. Dneska raději ty kratší, údernější texty. Navíc mám dlouhý seznam, který teprve hodlám projet, a tam patří třeba ten všemi doporučovaný Hyperion. Stačí takhle?

Stačí, určitě si moc užiješ moře cestování časem a vesmírem, což je také téma č. 1 ve tvé prvotině Měsíční deník. Kdysi se proslýchalo, že knížka bude mít prequel a pokračování. Jak je na tom Marcel Šebesta nyní? Setkáme se s ním ještě?

Ano, cestování časoprostorem je jedním z dalších mých koníčků. Bohužel, dost to leze do peněz. Asi si dovedeš představit, jak nákladné je sestavit stroj času, že? A to mám zatím jen podstavec. A co se týče otázky, je pravda, že zazněly určité zkazky o prequelu nebo pokračování, ale postupem času jsem od toho nápadu jaksi upustil a soustředil se na jiné hrdiny a jiný způsob vyprávění. Takže s Marcelem a pokračováním jeho deníku se nejspíš už nesetkáme. Všechno je ale relativní, co ti na to mám říct jiného?

Jaký jsi měl pocit, když jsi uslyšel svoji knižní postavu promlouvat hlasem Alexeje Pyška?

Ten pocit byl nepopsatelný, takže se mi o tom těžko kecá. Každopádně řadím první poslech audioknihy Měsíční deník k jedněm z nejkrásnějších zážitků pisálkovského života.

Která postava z tvých knih ti nejvíce přirostla k srdci?

Záludná otázka, na kterou opět nedovedu odpovědět. Ale kulantně řečeno, vždy mi k srdci nejvíce přirostou ty postavy, na kterých zrovna pracuju nebo jsem pracoval. Takže teď to má u mě dobrý Klára Konečná z poslední knihy Není nebe nad Mexikem.

Jaké byly tvé nejoblíbenější knihy v dětství a jaké v dospělosti?

Nevím, prostě klasika: doylovky, dumasovky, verneovky, mayovky a nakonec třeba i wellsovky. A v dospělosti, která mi už snad nastala, mě například velmi oslovil Charrièrův Motýlek.

A mezi filmy a seriály, jaké favority má Michal Březina?

Asi je žrout všech žánrů fantastiky, akčních i dobrodružných. Smlsne si i na dokumentech, nemusí moc reality show, poslední dobou ho už ani nebaví komedie, občas s dcerou slupne animáky a komiksárny.

Kdyby sis musel vybrat jen jeden žánr (třeba pro nekompromisní zadání nakladatele), který by zvítězil? Sci-fi, fantasy, horror, nebo komedie?

Asi bych volil tento jeden žánr: sci-fi komedie s prvky hororu 😊

Co je největším motorem či impulsem při tvém psaní a co při tvé grafické práci?

Chtěl jsem napsat, že jde o jakési impulsy, nutkání něco tvořit, ale ty se vlastně ptáš i na ty impulsy… No, tak to nevím. Asi tím motorem bude, že mě to baví. Jinak bych to nedělal a vrhl se třeba na vystřihování krajek z kapesníků. Ale sama to znáš, příběh ti vzniká pod rukama, roste a roste a náramně dovede zabavit, jinou šťávu do motoru nepotřebuješ, no ne?

Zajímal ses někdy o fotky z filmů na nástěnkách v kinech?

Tomu říkám otázka. Když jsem byl malej, mamka pracovala v propagaci (někdejší obdoba grafického studia) a tehdy si ona propagace vytvářela vlastní plakáty na filmy pro místní kino, případně tam reprodukovali oficiální české plakáty zahraničním filmům. A tyto propagační materiály mi nosila domů – a já tomu zcela zásadně propadl. Jak filmům, tak designu plakátu, potažmo obalu. Aspoň teda myslím, že tomu tak bylo. A ano, vždy při čekání na promítání jsem úporně studoval plakáty a fotky vyvěšené v našem kině Karpinsk, nyní Alfa.

Neuvažoval jsi o tvorbě komiksu nebo třeba grafických obrazů k vystavení a na zeď?

Uvažoval a dost dlouho nosím takové myšlenky v hlavě, zatím však jen ve fázi bláhové fantazie.

Dočkáme se od tebe čistokrevného horroru?

Obávám se, že ne. Mám svůj styl (a třebas blbej, ale svůj), a tak by asi bylo nerozumné pokoušet se ho zbavit a napsat něco, co mi normálně nejde, a ani by mě asi nebavilo. Jinak horory mám moc rád. Ale nemám zkrátka tu víru, že by se mi podařilo napsat čistokrevný horor. Držel bych se tedy raději svého kopyta a dál jen obdivoval lidi, kteří čistokrevný horor napsat dokážou.

Na jaké tvé knihy a obálky se můžeme v nejbližší době těšit?

V současné době nemám žádné želízko v ohni nakladatele, takže v klidu pokračuji v rozdělaných věcech. A obálky mám na stole rozpracované tři, shodou okolností ke třem světovým hororům, s Martinem Štefkem (nakladatelství Golden Dog) ladíme poslední detaily. Navíc zrovna s Jirkou Wittkem finišujeme práce na audioverzi knihy Do smrti daleko.