Sylvain Reynard – Florentská trilogie

Publikováno: Autor:

Jak vypadá ideální letní čtení? Třeba takhle: prosluněná Florencie a temní upíři. Že to nejde dohromady? Ale jde a skvěle. Město má totiž i jiné obyvatele než lidi.

Itálii vládne už od druhého století obávaný a nevyzpytatelný Říman a jednotlivá knížectví mají své panovníky; v Toskánsku je jím Princ William York, což pochopitelně není jeho pravé jméno. Co se týče vladařských schopností, učil se od nejpovolanějšího – Machiavelli by měl radost a také ji má, neboť je sám aktérem příběhu. Upíří intriky a neustálý boj o moc jsou na denním i nočním pořádku, protože upír, stejně jako čert, nikdy nespí. Nejen před ostatními upíry, ale i před lidmi (neboť doba se změnila a stačí jeden turista s mobilem a hrozí prozrazení) se musí mít temní občané na pozoru – smrtícím nepřítelem je jim obávaná Kurie neboli Tovaryšovo Ježíšovo, sídlící ve Vatikánu.

Jane Woodová, která si říká Raven, žena se zmrzačenou nohou a pár kily navíc, rozhodně není typická hrdinka podobných románů. Není teenager, není ani sexy ani nemá neobyčejné schopnosti, naopak potýká se s hendicapem a nejedním. Proto není divu, že neodolatelnému upířímu Princi dlouho nevěří, že je pro něj ženou, o které se sní a píšou se o ní básně, jak by také mohla, vždyť nevěří ani sobě. William nemiluje jenom ji, nadevše miluje i své město, kterému vládne od čtrnáctého století. Florencie, město umělců a intelektuálů, se svými architektonickými poklady má v příběhu nezastupitelnou roli. Krása čiší z každého popisu, často ještě umocněného pohledem z výšek budov, neboť mezi nimi upíři rádi a hojně přeskakují, až skoro létají. Další pozoruhodnou úlohu má výtvarné umění, jediná opravdu nesmrtelná věc na světě.

Sylvain Reynard se nevyhnul stokrát omílanému klišé: obyčejná ženská najde svého prince, a to doslova. A nejen to, William je nadpřirozeným snem téměř každé ženy, preferuje oblé tvary – prý ideál krásy jeho lidského mládí – k tomu je nenasytný milenec, který dokonale uspokojí, a ne jednou, disponuje omračující krásou, mocí a majetkem. Zkrátka dokonalý muž.

S narůstajícím počtem stránek se vytrácí typická červená knihovna, ve druhém a třetím díle čtenář aby erotické pasáže pohledal, žánr se tak mění na pěknou akční městskou fantasy. Jazyk upírů odpovídá naší představě o mluvě starých bytostí, je podobný kultivovanému projevu dnes už kultovních upírů od Anne Rice. Styl vyprávění sedí bez výhrad, stejně jako er-forma, takže čtení je pohlazení po knihomolově duši. Co se nedá sérii v žádném případě upřít, je čtivost, čtivost a ještě jednou čtivost. A text bez chyb.

Florentská trilogie obsahuje nejen tři díly – Temná Raven, Temný stín a Temný Říman – ale i novelu Princ, tedy celkem čtyři knihy. Poslední jmenovaná je spojovacím článkem s další autorovou sérii, Gabrielovou trilogií, obsahující též čtyři knihy. Autor se skrývá za pseudonymem, dle některých indicií je zřejmé, že je žena. Je to matoucí, stejně jako přidání slova temný do českých názvů jednotlivých knih. Raven je všechno jiné, jen ne temná. Naopak, její světlo září na dálku, její sladká krev zpívá čistotou a dobrotou, hrdinka je totiž posedlá touhou pomáhat ostatním až za hranice zdravého rozumu. Takže vlastně má nějakou neobyčejnou schopnost, ne že ne.

Vydal: XYZ, 2015 – 2017
Překlad: Hana Netušilová, Kristýna Vyhlídková