Sylvain Reynard: Temná Raven
Restaurátorka Raven Woodová se vrací nočními florentskými uličkami domů z večírku u přátel. Cestou se stane svědkyní toho, jak několik násilnických opilců týrá žebravého bezdomovce Angela. Raven se nezachová jako uvědomělá občanka. Neobrátí se k celé scéně zády, ani nezavolá policii.
Od dětství těžce kulhající Raven není pro násilníky žádným soupeřem. Než však upadne do bezvědomí, zapojí se do konfliktu někdo další, proti komu nemají její trýznitelé šanci. Ráno se Raven probudí ve své posteli, ale absolutně se nepoznává. Zmenšila se jí konfekční velikost, nekulhá, nepotřebuje brýle a sousedovic kočka na ní syčí. Šokovaně zjišťuje, že od večírku uplynul už týden a nikdo neví, kde byla. Sama si na nic nepamatuje. A ke všemu někdo z galerie Uffizi ukradl kompletní sbírku kopií Botticelliho kreseb z Dantovy Božské komedie. Raven se brzy stává podezřelou číslo jedno.
Jane „Raven“ Woodová je americká restaurátorka se složitou rodinnou minulostí. Svoji práci miluje, ale její osobní život tak zářný není. Místo aby snila o princi na bílém koni, pomáhá v azylovém domě a věnuje se charitě. Mívá nutkání zastávat se slabých, bezmocných, zranitelných a blízkých přátel i rodiny, a to ji často nutí nejdřív jednat a teprve potom myslet. Občas se tím dostane do pořádného průšvihu. Rozhodně by nikdy nedovolila, aby ji přitahoval zločinec, ale William York jí tohle předsevzetí nabourává.
Někteří ho znají jako Williama Yorka. Jiní jako velice nebezpečného a nelítostného Prince florentského. Nezasvěcení mohou blonďatého Angličana žijícího ve Florencii považovat za zazobaného podnikatele nebo mafiána. Princ sice vládne florentskému podsvětí, ale už mnoho dlouhých staletí. Ostatně běh času nikdy nepatřil mezi největší starosti upírů. Na rozdíl od zrádců mezi vlastními lidmi, lovců prodávajících upíří krev na černém trhu nebo Kurie s jejími zaměstnanci.
Temná Raven se odehrává dva roky po událostech v novele Princ. Podobně jako předchozí Reynardovy knihy se román hemží odkazy na umění, historii a osobnosti renesanční Florencie. Tentokrát jich ovšem není tolik, nebo si čtenář rychle zvykne, protože se jedná o opakující se záležitosti z prvních knih Sylvaina Reynarda. Gabrielova trilogie se točila kolem Danteho a jeho díla, ale tentokrát dojde hlavně na Botticelliho. Na rozdíl od útlé novelky Princ se Temná Raven se svými pěti sty stranami nehodí do kufru jako prázdninové čtení za krásných italských večerů. Děj místy odsýpá, ale chvílemi se příšerně vleče a nudí zbytečnými odbočkami.
Sylvain Reynard svůj svět rozšířil o nadpřirozené vrstvy. To některým jeho čtenářkám, jež milují přemoudřelého profesora Gabriela Emersona, nemusí být po chuti. Princ rozhodně není žádný svatoušek, ale sedm set let životních zkušeností a sakra nebezpečný upíří život z něho zformovaly hodně zajímavou a charismatickou postavu. Jen ten vkus na ženy by mohl mít krapet lepší. Kromě Prince, Raven a Emersonových se v románu objevuje řada vedlejších postav, ať už známých z Gabrielovy trilogie, nebo úplně nových a spjatých s nadpřirozeným světem.
Na Temné Raven je mírně patrné, že se jedná o první díl většího celku. Autor sice některé záležitosti uzavřel, ale mnoho velkých vrátek si nechává otevřených pro další pokračování, kde snad zodpoví pár nedořešených otázek.
Vydalo: XYZ, 2015
