Harfeníci severu zní rytmem nejen pro básníky

Publikováno: Autor:

Když se spojí nekonečná autorská fantazie Milady Střítezské s mýty a legendami finské Kalevaly a s její láskou k metalové hudbě, opět nečekaně hlavně k té finské, nemůže vzniknout nic menšího než neskutečně bohatý a propracovaný svět Ilusie. Harfeníci severu jsou prvním z plánované osmidílné knižní ságy. Takže vzhůru do fantazijní severské Alateyi, jíž za předobraz posloužilo právě Finsko.

Sever není vlastně žádnou zemí, je pouze územím plným nevzdělaných barbarů, pod správou království Ilusie, oplývajícího kulturou. Tomuto království vládne legendární král Ill, pozemské vtělení boha Orinna. V době, v níž se začíná odehrávat zápletka Harfeníků severu, je již delší údobí v zemi mír. Králova dcera Elain Saraigat z Trigonu, později známá jako Saaru, přestože prakticky celé dětství strávila na královském dvoře v Ilusii, je fascinována vším, co je se severním územím spojeno. Po dovršení potřebného věku, vzdělání a řádového vojenského výcviku je se svým mistrem seveřanem Eiccou konečně vyslána na svůj milovaný sever. Neboť se začínají šířit neurčité zprávy o zájmu sousední země Irinie o tato severní území, jako už v historii mnohokrát dříve.

Jejím příjezdem se započne nezadržitelný sled událostí, doprovázený stále hlasitějším rytmem probouzející se země a srdcí „barbarských“ seveřanů toužících po svobodě. Současně vlivem intrik dochází k objevování jednotek Irinijců daleko za hranicemi Irinie, k podněcování k nenávisti severu vůči Ilusii a k vyzbrojování seveřanů irinijskými zbraněmi. Princezna naplno pocítí tvrdý život místních lidí a drsnou krásu zdejší přírody, která nepozorné a lehkovážné může připravit o život. Na svých bedrech začíná pociťovat vzrůstající tíhu naplňování svého sebeurčení v magickém a krvavém příběhu, takovém, o nichž vznikají oslavné písně. V příběhu boje za právo na samostatnost a sebeurčení.

Celý mýtický svět Ilusie spisovatelky Milady Střítezské se jen hemží postavami harfeníků, bardů a šamanů, jejichž barvité popisy nenechají žádného čtenáře na pochybách, že přesně takto vypadají hudebníci a zpěváci metalových kapel. Ze všech živlů je navíc cítit prastará přírodní magie materializovaná právě melodiemi harf a zpěvy oslavných eposů. Popisy severské přírody, krás jejích rozlehlých liduprázdných plání, malebností klidných hladin nespočtu křišťálově průzračných jezer i nebezpečí spojených s její nesmlouvavou mrazivou silou jsou protkány řinčením tasených mečů a bolestným nářkem zraněných a umírajících. Vše je okořeněno svěžím humorem drobných lidských radostí, bez nichž by život neměl vůbec žádný smysl.

Je znát, že se jedná o autorčinu prvotinu, neboť kniha obsahuje nedostatky, jimž se při takto obsáhlém textu napoprvé prostě vyvarovat nedalo. Člověk musí přijít na to, kudy cesta nevede, aby byl příště výsledek o to lepší.

Pokud je čtenář alespoň trošku shovívavý a ochotný přimhouřit sem tam oko, obzvláště na velmi chaotickém začátku, otevře si možnost být součástí úžasně pohádkového a současně drsného dobrodružství, které jej úplně pohltí. A i když se svět Ilusie nedá rozhodně označit za čistou fantasy, vzala si autorka z tohoto žánru jen to nejlepší a přidala na oplátku o to více ze sebe.

Navíc všechny chyby byly autorkou opraveny a román se připravuje k novému vydání v přepracované elektronické a audio verzi. Té propůjčil svůj hlas herec Zdeněk Hruška.

Vydal: Ilusie Publishing, 2019
Obálka: Daniela Dahlien Neumanová
Vazba: měkká
Počet stran: 360
Cena: 349 Kč

 

P. S. Neodpustím si plně soukromou, přesto neoddiskutovatelně tematickou vsuvku. Pro Miladu Střítezskou jsem vymyslel anekdotu na téma její knižní ságy, uvádím ji zde pro pobavení:
Zpráva převzata z rubriky Černá kronika týdeníku Brdské ozvěny:
Historicky první obětí krásné literatury na území naší republiky se stal jistý František K., milovník knih a obzvláště rozsáhlých ság, kterážto vášeň se mu nakonec stala osudnou. Po přečtení dlouho očekávaného posledního (osmého) dílu ságy Ilusie spisovatelky Milady Střítezské umístil ji dotyčný k ostatním sedmi předchozím objemným svazkům na neprozřetelně vysoko a amatérsky přichycenou samostatnou poličku, vyčleněnou pouze pro tuto knižní sérii. Nešťastnou shodou okolností se neprofesionálně ukotvená police na jedné straně pod náporem hodnotného literárního díla uvolnila a pod ní právě procházejícího Františka K. stoh knih zasypal a srazil k zemi. Po nastalém incidentu dotyčný František K. již nevstal. Přivolaný lékař mohl pouze konstatovat smrt utrpěnou sérií zranění neslučitelných se životem. Mimo záběr se nechal slyšet, že oběť vypadala jako po srážce se stádem splašených slonů.
Pokud v redakci víme, proti autorce nebylo vzneseno žádné obvinění.