Ilusie: Dědicové Tuonely – s královnou severu do válečné vřavy a ještě dál!
Spisovatelka a publicistka Milada Střítezská přináší pokračování jedinečné ságy o mytické válce severu. Společně s Ilusijskou válečnicí Elian Saraigat řečenou Saaru se autorka vrací tam, kde končil předchozí díl Harfeníci severu a odřezává další porce jedinečného finského eposu Kalevaly. Tentokrát je v hlavní roli nejslavnější kovář světa Ilmarinen. Nebo ne?
Saaru nikdy nebyla princezna z pohádek, ale ani sexy válečnicí z klasických fantasy. Byla svéhlavá, vášnivá, bezohledná i milující. A s takovou se s ní opět setkáváme. Zdánlivě má blaho všech svých blízkých a svěřenců pod kontrolou. Ale zdá se, že nemá pod kontrolou část vlastní podstaty – totiž zvířecí duše. Seveřané mají možnost proměňovat se ve zvířata. Saaru tuto vlastnost vnímá jako nemoc, kterou je nutné (pro klid rodiny i sebe samé) zkrotit. Když zjistí, že další její lidé s touto schopností jsou unášeni a dost drasticky znetvořováni, musí svůj názor chtě nechtě znovu přehodnotit.
Že lidové pověsti bývají stejným dílem hororové, jako jsou pohádkové, není třeba zmiňovat, ovšem Milada Střítezská jde ještě dál. Před utrpením některých hrdinů by čtenář zavřel oči – kdyby to mělo smysl. Těžko budeme hledat autorku, která je ke svým hrdinům tak nemilosrdná a jejich utrpením vydláždí cestu své hlavní postavě. Není to tak, že by příběhu chyběla něha nebo ženskost, naopak – hlavní hrdinka už je matka dvou dětí. Jen jsou city dávkovány úsporně a patří vesměs právě dětem.
Jazyk autorky se ještě zdokonalil, takže se můžete těšit na dechberoucí popisy severských krajin, příjemně sugestivní líčení šamanských obřadů a mnohého dalšího. Jde o čtenářský zážitek, na který moc často nenarazíte. Návštěva Tuonely (podsvětní říše zemřelých) je popsána skoro až magicky a čtenář spolu s hrdiny cítí depresivní klid, nijakost krajiny i neměnnost nebe.
Fantastiku autorka dávkuje. Zatímco ji v prvním svazku Ilusie: Harfeníci severu jen tu a tam naznačila, tady už napoví víc. Přesto nechává většinu představivosti na čtenáři (proměny lidí ve zvířata, tvorové zakletí uprostřed své proměny). Dráždí představivost až k nepříjemné hranici, obšírněji se věnuje válkám a politickým tahům. Bojuje se, prchá, navazují se spojenectví…
Milada Střítezská má propracovaný celý svět, země jsou provázány, každá má své panovníky, válečníky nebo šamany. A tady se dostáváme k první vadě na kráse románu – obrovskému množství postav. Některé si lze zapamatovat jen podle jména, neboť na větší popis osobnosti i přes rozsah knihy není čas. Ne že by chyběly, ale jsou zmíněny třeba jen jednou, a je těžké si rozvzpomenout, co ten dotyčný předvedl před několika kapitolami, jakou hodnost zastává, nebo… jak to, že zmizel, a proč je najednou opět tady. Naštěstí v partě oddaných seveřanů se tento nešvar rád ztratí. Stejně jako v prvním díle je slast se mezi ně vracet – jejich dialogy a interakce patří k tomu nejlepšímu. Autorčin styl, bohatá slovní zásoba i potěšující obraty si zaslouží nejedno uznání.
Chybou trochu větší se tak stává nakonec hlavní hrdinka. Je čím dál tím více nevyzpytatelná, nebezpečně lehkovážná, stále sama sobě neznámá, sem tam (a směrem ke konci) na zabití. Chvílemi působí jako sobec, který by se bez svých hrdinů ničeho neodvážil. Tito hrdinové zatím trpí tiše, krutě a bez povšimnutí hlavní hrdinky či autorky (ačkoliv jejich osudy by vydaly na dva tři romány). Jistě, královna nemůže být všemilující princeznou z pohádky, ale charakter Saarina typu nesedne každému, zároveň slepá oddanost její družiny není uvěřitelná.
Dědicové Tuonely jsou o pár stovek stran delší i pár stovek mrtvých těžší, než byl první díl. Je třeba znát alespoň nějaké informace, aby se čtenář dostal do situace hrdinů druhé Ilusie. Nicméně je výborné a potěšující, že si nakladatelství Ilusie publishing tentokrát dalo záležet ve všech možných ohledech a čtenáři se dostává do rukou kvalitní a krásná kniha, která vyniká na české fantasy scéně.
Vydal: Ilusie publishing, 2019
Vazba: brožovaná
Počet stran: 644
Cena: 349 Kč
