Tři otázky o Nathanielovi

Dnes vychází v USA 24. díl série o Anitě Blakeové – Dead Ice. Autorka Laurell K. Hamiltonová při té příležitosti odpovídala na svém blogu na tři nejčastější otázky o svých postavách. Jako šestý přichází na řadu leopardodlak Nathaniel Graison, jeden z mužů, s nimiž Anita žije.

nathaniel

 

Je postava Nathaniela založená na konkrétním člověku?

Ne, ale je to jedna z postav, pro niž mě inspirovala skutečná událost.

O světě BDSM jsem si dělala stejný průzkum, jako jsem si vše zjišťovala o zbraních, práci policie nebo o voodoo: s respektem a do hloubky. To bylo předtím, než jsem BDSM přijala jako součást vlastního životního stylu, takže vše pro mě bylo nové. Učila jsem se o dominantech a submisivech, o hořejšcích a dolejšcích, a bylo mi mnohokrát opakováno, že „switchers“, tedy ti, kteří střídají podřízené a nadřízené role, ani neexistují. Dozvěděla jsem se, že tento životní styl se řídí heslem bezpečně, s rozumem a souhlasem.

Ale také jsem se dozvěděla o muži, kteří opustil tuto komunitu poté, co přišel o svého dominanta. Ten člověk se řídil jen částí hesla, nezajímalo ho bezpečí, ani rozumný přístup, zajímal ho jen souhlas; to, s čím souhlasil, ale sahalo daleko za to, co většina dominantů chtěla dělat, protože nedokázal použít pojistku dřív, než mu bylo vážně ublíženo. Dominanti důvěřují svým submisivům, že ti použijí pojistku dřív, než by jim mohli ublížit, nebo jim předem řeknou: „Někdy se do toho tak ponořím, že na pojistku zapomenu, tak si, prosím, dávej pozor, a pokud dojdeš k závěru, že už je to příliš, ukonči to sám.“ Ten muž, který zmizel, nic z toho ale neudělal, takže většina lidí se s ním nechtěla pouštět do žádných her, natož s ním vybudovat nějaký vztah. Ve světě, kde míra bolesti, kterou dokážete snést, je pro lidi měřítkem přitažlivosti, dělal lidem tenhle muž starosti. Dokonce ho vybízeli, aby šel na terapii, protože sexuální hrátky takový problém nevyřeší. Hrát byste si měli, pokud vás to přitahuje, ne proto, že vás k tomu vybízí vaše nemoc.

Ten pohřešovaný muž se jmenoval Nathaniel, nebo tak se alespoň představoval v dané komunitě. V tom světě většina lidí vystupuje pod přezdívkami. Ale nemylte se. Nevím, jak ten muž doopravdy vypadal, nikdy jsem se s ním nesetkala, nikdy jsem s ním nemluvila, nikdo mi ho nikdy nepopisoval – mluvím vážně.

Ale představa, že je někdo tak ztracený, že se nedokáže, nebo nechce, ochránit během takových her, které proto dosáhnou do bodu, kdy mu někdo druhý ublíží tak, že se to nedá napravit, mě znepokojovala. A stejně tak to dělalo starosti i dominantovi, který mi byl v jejich světě průvodcem. Bál se, že tento Nathaniel najde někoho, kdo se nezastaví, ať už z nedostatku znalostí, nebo touhy po temnějších věcech, než které jsou v této komunitě obecně přijímány.

BDSM není náhradou za psychologickou terapii, takže pokud si to myslíte, radši si najděte terapeuta, a pak, až se budete cítit lépe, se vraťte, tedy za předpokladu, že by vás ten svět i poté lákal. Pro některé lidi je například svazování znamením, že potřebují pomoc, pro jiné je to součástí jejich životů.

A to, že tento Nathaniel možná odešel s nějakým cizincem, což by se stávat nemělo – obvykle vám někdo někoho doporučí nebo se za něj zaručí – a ten muž zmizel… nadobro… To mě znepokojovalo… A z představy, že by někoho ten svět plný temných tužeb tak fascinoval, že by se zapomněl bránit, vznikl můj fiktivní Nathaniel. Ponechala jsem mu jméno a jeho problém, ale příběh, vzhled a osobnost svého Nathaniela jsem mu vymyslela já sama.

Nevím, jak to s tím dávno ztraceným mužem, který zasel semínko, z nějž vyrostl můj Nathaniel, nakonec dopadlo. Ani jsem to nechtěla vědět, protože moje představivost už vzala to semínko a stvořila z něj to, co z něj stvořila.

V mém příběhu jsem Nathaniela zachránila. Šel se léčit a přežil. Nejspíš jsem své fiktivní postavě tak přiřkla mnohem šťastnější konec, než jaký čekal na toho, kdo byl pro to prvotní semínko inspirací…

 

Má Nathaniel předobraz ve vašem manželovi Jonathonovi?

Jak odpovídám výše, ne.

Jedná se ale o jednu z nejvytrvalejších teorií – že můj manžel je předobrazem buď pro Micaha nebo pro Nathaniela, ale ani jedno z toho není pravda. Mrzí mě, pokud tím někoho zklamu, ale své postavy nezakládám na lidech, které znám osobně.

 

Jsou muži z vašich knih, Nathaniel, Micah, Jean-Claude a další, ztělesněním vašich sexuálních představ a fantazií?

Je mi líto, ale ne. Muži v mých knihách mi přijdou zajímaví a sexy, to přiznávám, protože jinak by bylo pro mě jako autorku těžké napsat dobrou milostnou scénu, pokud by mě moje postavy nepřitahovaly, ale jinak ne.

Nejblíž mé představě je Nathaniel, a ne proto, že to umí v posteli a je opravdu pohledný. Líbí se mi, protože nějaké domácí role jsou mu jedno, má rád vaření a uklízení a řídí domácnost. Sama jsem v tom hrozná a ani Jonathonovi vaření moc nejde. To, že je Nathaniel takový bůh domácnosti, je mým splněným snem, protože to je něco, co sama chci a potřebuju, ale z romantického hlediska pro mě není. To, že je Nathaniel pohledný a ve skvělé formě, je hlavně proto, že se živí jako striptér a musí na pódiu vypadat dobře. Vím, kolik času a energie je potřeba k tomu, aby vypadal tak, jak vypadá, je to skoro jako druhé zaměstnání. Kdyby kvůli své práci nemusel vypadat tak, jak vypadá, nebyl by nejspíš tak vypracovaný, ale pořád by byl krásný.

Anita samozřejmě také cvičí, aby byla zdravá a schopná utéct padouchům a prát se, když je to potřeba, protože jí jde často o život, což je pořádná motivace, proč si zajít do posilovny. Anita cvičí víc než já, protože mojí prací je sedět na místě a psát. Sedavá zaměstnání jsou pro tělo nezdravá. Už kvůli zdraví a naléhání svého doktora se snažím hodně cvičit, ale před pár lety se čas, který jsem strávila cvičením, negativně odrazil na počtu hodin, které jsem strávila psaním. Bylo zvláštní si uvědomit, kolik času stojí za tím, jak člověk vypadá. Nevím, jestli je většina lidí schopná a ochotná tomu ten čas dát.

Jeden z důvodů, proč Anita nedělá během dne žádné „normální“ věci, je to, že s její prací, vztahy a posilováním už moc času na nic jiného nezbývá. Být v dobré formě je skoro jako druhé zaměstnání, a ještě si k tomu musíte dávat pozor na to, co jíte… Je k tomu potřeba velká míra disciplíny a schopnost si pořádně organizovat čas, a to je hodně náročné. I pro mě.

 

Zdroj: blog LKH
Ilustrace: Fuchsiart

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít