Adam Oyebanji: Den obratu
Po sto třiceti dvou letech ve vesmíru je prostředí archy Archimédes patřičně zoufalé. Loď se neustále opravuje, jeden obytný prstenec nefunguje vůbec, voda má cenu zlata a je platidlem, zločiny se trestají mulčováním a opravdu nikdo se nemusí bát, že zemře stářím.
Domovský svět zná už sedmá generace kolonistů jen z černobílých filmů. Nad Zemí tehdy převzala kontrolu VOKI (volně organizovaná kinetická inteligence). Závislost na strojích a lidské hackerské útoky vrátily za generaci planetu zpět do doby kamenné a cesta za svobodou tří generačních lodí Archimédes, Bohr a Čandrasekar (jména dostaly po význačných fyzicích) se zdála poslední nadějí. Nyní konečně nadešel čas brzdění a příprav na sestup na Zemi 2.0, takzvanou Cílovou planetu obíhající kolem Tau Ceti.
Autor vypráví příběh z pohledu praporčíka Ravindera MacLeoda, kluka z podřadné rodiny MacLeodů, přesto inženýra ve výcviku a kadeta, jenž obývá byt o třech metrech krychlových v hloubi Ekvádoru (jeden z prstenců, první je Austrálie, poslední osmý je nefunkční Honduras), u kterého to všechno začalo. Silné bolesti hlavy, divné sny a ještě k tomu halucinace – pouze Ravi vidí a slyší dívku, která by neměla existovat. S tím, jak se jeho vize stávají častějšími, se Ravi musí rozhodnout, zda bude důstojník, nebo MacLeod, což jsou dvě naprosto rozdílné věci. Je si jist, že skončí buď v blázinci, nebo v base, případně rovnou v recyklátoru. A aby toho nebylo málo, kolem lodi se začaly dít podivné události, které by mohly ohrozit celou Misi. Za vydatné pomoci spolužáka Vlada a hlavně kódovacího génia a špičkového hackera sestřenice Boz (která mimochodem dělá čest svému příjmení, a tak je každou chvíli jednou nohou v recyklátoru) začne rozplétat vršící se záhady a konspirace.
„Kadeti rozchod! A zkuste nic nerozbít.“
A v tom vidím první zádrhel – hrdinové ve studentském věku byli až příliš schopní vyřešit jakýkoli problém, kterému čelili. Někdy mi připadalo, že vše leží jen na mládeži, od oprav po navigaci, kadeti zastávají i práci údržbářů řídících přes své implantáty roboty a drony. Další podivností je vodní ekonomika. Voda je platidlo a nesmírně vzácná komodita, a přesto je Ravi neustále nucen se sprchovat (stačí-li mu voda/výplata), protože pořád opravuje a prolézá jakási stoletá potrubí a podle toho vypadá. O kouření na vesmírné lodi ani nemluvě. Boz je rebel, tak kouří. Tečka. Co na to všechno podpora života a vůbec lodní bezpečnost? Zde je na místě použít místní časté zvolání: „Archie můj!“
Postavy jsou vůbec slabou stránkou Dne obratu. Hrdinům by prospělo, kdyby byli méně černobílí a více morálně komplikovaní. Nikdo se nepoučí, nikdo se nevyvíjí. Ravi trpí kromě žaludečních problémů (v recenzi na Expanzi a Rychlostní zbraň jsem psala o kuličkách krve, tady se vznášejí v nulové gravitaci kuličky zvratků – důkaz, že čtení není nijak krvavé) neskutečnou naivitou, nepoužívá mozek, jak sám přiznává, a stejně jako Boz jedná bez rozmýšlení, takže jsem byla většinu času zmatená, čeho si dospívající protagonisté myslí, že dosáhnou, protože se zdálo, že nikdy nemají žádný plán. Zápletka sama byla místy děravá, ale budiž.
V rámci objektivity musím naopak za spoustu věcí autora pochválit. Adam Oyebanji předkládá čtenáři skvěle vystavěný svět kulturně odlišných vesmírných korábů, s hříchy minulosti, které si lodě neustále vláčí s sebou. Spolu se zcela lidskými nadějemi i obavami, kdy se cíle jednotlivých mocenských skupin zásadně liší, realisticky vykresluje specifické prostředí uzavřené, přísně hierarchické společnosti. Třídní dynamika je skvěle rozvinutá, důstojníci svoji nadřazenost neopominou vždy zdůraznit a Ravi musí každý sol (ano, používají marťanský časový údaj) dokazovat, že ne vždy platí jednou MacLeod navždy MacLeod.
Adam Oyebanji v románu Den obratu nezabředává do tun vědeckého žargonu, je ho právě tak akorát, aby spolu s technickými popisy navozoval tu správnou uvěřitelnou atmosféru. Musím vyzdvihnout autorovy popisy běžného života kyborgů, kteří si fungování bez mozkových implantátů nedokážou představit. My bychom pro ně byli jen pravěké zrůdy, jak své předky sami nazývají. Pro nás by naopak oni měli úžasné nadpřirozené schopnosti. Bravo! Tento solidní debut by mohl zaujmout především mladé čtenáře.
Vydal: Laser, 2023
Překlad: Michal Prokop
Vazba: pevná
Počet stran: 448
Cena: 599 Kč
