Megan E. O’Keefeová: Rychlostní zbraň

Lidstvo je na vrcholu svého vývoje a sídlí mezi hvězdami. Homo stellaris sapiens. Galaktické impérium Primů ovládá celý vesmír, nespokojení Ikarijci mají jen jednu všivou planetu a základ válečného konfliktu je na světě.

Seržantku Sandu Greevou čekalo probuzení, na které jí nestačí všechny nadávky, co zná, a zná jich dost. Poslední, co si pamatuje, je zasažení jejího bitevníku. Zatímco se pere s účinky dlouhodobého kryospánku, je konfrontována se skutečností, že jediná přežila zkázu celé soustavy a že se píše rok 3771, to je o 230 let víc. Jako by to samo o sobě nestačilo, přišla i o jednu nohu. Jaký je to pocit, být jedinou jiskrou života v okolním vesmíru? Na to by dokázal odpovědět snad jenom Mark Watney z Marťana. Naštěstí není tak úplně sama, její záchranný modul odchytila loď, na které se právě nachází. Zběhlý křižník Světlo Berossovo, pro přátele Bero, je umělá inteligence s osobnostním profilem.

Loď je nejen chytrá, ale i vtipná – vzájemné škádlení a pošťuchování je na duši lepší než meditace nebo drahý psycholog. A proč si ji Bero vlastně odchytil? Bez lidských šikovných rukou a improvizace dochází k poruchám. Anebo možná samota? V tom případě vybral správně. Sanda není z těch, kteří se utápějí v sebelítosti nebo propadají zoufalství. Je zvyklá dělat těžká rozhodnutí a spoléhat jen sama na sebe. Navíc seržantka překypuje nejen silnou vůlí, ale i lehkým (i těžkým) šarmem, humorem a jistou nezkrotnou divokostí.

Sanda není jediná brilantní postava příběhu, i když ostatní výrazně převyšuje. V románu se střídají tři odlišné linie vyprávění a protagonistou druhé je její mladší bratr, pro ni „malé Béčko“, pro ostatní Strážce Biran Greeve, jeden z vládnoucí elity Primy. Impérium za všechno vděčí geniální vědkyni z dvaadvacátého století, konstruktérce Casimirových bran, umožňujících cestování mezi hvězdnými systémy. Jako každý Strážce, má i Biran čip implantovaný do mozkového kmene, který obsahuje část plánů na stavbu těchto mostů. Sandin bratr má silný smysl pro odpovědnost a naivní pohled na politiku, která je součástí jeho pozice Mluvčího. Greeve dává přednost slovům před činy, tím je úplným opakem své sestry. Naštěstí se ocitá ve sféře skutečného vlivu a momentálně je jeho prioritou sestřina záchrana. Biranovo vyprávění přibližuje politické a sociální fungování světa v roce 3541. Třetí hlavní postava přenáší děj románu mimo hranice domovského systému obou sourozenců. Juliella Vincenzová, zkráceně Jules, je mladá ambiciózní zlodějka.

Silnou stránkou Rychlostní zbraně jsou jednoznačně postavy a interakce mezi nimi. A mezi ně zahrnuji samozřejmě i autonomní bytost Světlo Berossovo. Rozhovory mezi ní a Sandou jsou lahůdka. Ve skutečnosti všechny Sandiny konfrontace s jinými postavami byly naprostým potěšením. Sandino jasné a rychlé uvažování, věcný sarkasmus a pragmatismus jsou hodně přesvědčivé. Nepamatuji se, kdy naposledy jsem se setkala s tak sympatickou hrdinku. Naopak s Julesiným odhodláním chopit se příležitosti nehledě na důsledky jsem měla problém. Zaskočil mě také romantický motiv, který většinou ve space operách nebývá, ale Megan E. O’Keefeová jistě věděla, jaký význam bude pro děj mít.

Jako každá dobrá kniha a nejen sci-fi – i když tam mnohdy ztrácejí hrdinové pevnou půdu pod nohama častěji, a to doslova – i Rychlostní zbraň klade před čtenáře zásadní morální a etické otázky: co znamená být myslící bytostí, jak důležité jsou sociální vazby, jak odlišně každý vnímá svobodu a komu a čemu vůbec věřit. Stejně tak otázky osobní a společenské odpovědnosti, vše na pozadí politických machinací a za pomyslného řinčení digitálními zbraněmi. Na zadní straně obálky knihy M. Mammay přirovnává Rychlostní zbraň k Expanzi (také jsem si na ni při čtení vzpomněla, ale jen díly detailům: kuličky krve vznášející se prostorem nebo dunění magnetických bot na kovové podlaze), ovšem jejích kvalit Rychlostní zbraň nedosahuje. Také srovnání s románem Ve službách spravedlnosti bych se bránila ze všech sil, lodní UI i vyznění díla je úplně jiné. Samozřejmě, že společné prvky v obou sériích najdeme, ale v které space opeře ne?

První díl cyklu Protektorát rozhodně není těžká sci-fi plná technických informací, jak by obálka (mimochodem velice povedená, lepší než originál) a počet stran napovídal, právě naopak, jedná se o nenáročné odpočinkové čtení. Mohu garantovat opravdu nečekané zvraty – málokde jsem na taková překvapení narazila. Plný význam tajemství a intrik začíná vycházet na povrch až ke konci románu (teprve v závěru začínáme tušit, jak vlastně příběh Jules souvisí s ostatními) a slibuje další odhalení v budoucích dvou svazcích. Jisté je, že Pandořina skříňka se otevírá…

Vydal: Host, 2023
Překlad: Aleš Drobek
Vazba: brožovaná
551 stran / 499 Kč