Zákon genu – antologie věnovaná otci genetiky
Další z českých fantastických antologií nakladatelství Epocha je tentokrát věnována zakladateli genetiky Gregoru Mendelovi.
Leoš Kyša je nejen novinářem, učitelem a autorem akční fantastiky, ale také ostříleným editorem žánrových antologií. S Borisem Hokrem dal vzniknout hned třem (Ve stínu Říše, Ve stínu apokalypsy a Ve stínu magie) a s Michaelou Merglovou jedné (Krásky a vetřelci). Všechny vyšly pod křídly nakladatelství Epocha a každá u čtenářů fantastiky slavila úspěch. Jak by také ne, když do nich přispěli ti nejnadanější z domácích autorů.
Tentokrát si do editorského týmu přizval kolegu z nakladatelství Epocha Václava Kotrmana a společně oslovili šestnáct hvězd domácí fantastiky, jednoho astrofyzika a jednoho biochemika, aby společně vzdali čest Gregoru Johannu Mendelovi, jehož dvousté výročí narození letos slavíme. Antologie, která vyšla pod patronací laureáta Nobelovy ceny sira Paula Nurse (jenž do knihy také přispěl krátkým textem), se jmenuje Zákon genu, což je pro knihu věnovanou otci genetiky titul více než trefný. Nyní se tedy podívejme, kdo všechno skromnému, ale geniálnímu augustiniánskému řeholníkovi věnoval své texty.
„Přesto považuji slova jako buňka a oplozování v ústech kněze za nemístná.“
Když píšu texty, nemám na mysli jen povídky (byť jsou samozřejmě tím, kvůli čemu si většina čtenářů knihu koupí), ale také dvě předmluvy, které knihu otevírají. Astronom a astrofyzik Jiří Grygar a biochemik a prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum v letech 2014–2022 Jan Konvalinka pojali své texty s nadhledem a zároveň velice čtivě. Navíc se z nich čtenáři o Mendelovi a jeho aktivitách na poli genetiky i jiných oborů (mluvíme tu také o včelařství a meteorologii) dozvědí více, než by se mohlo na první pohled zdát. Bylo by škoda je vynechat, neboť si člověk po jejich přečtení užije některé povídky o dost víc.
Pokud bych měl těch šestnáct povídek rozdělit na hybridy, tak jak to udělal Mendel s hrachem setým, byly by ty druhy všehovšudy dva. Do první skupiny patří povídky Kristýny Sněgoňové, Jana Hlávky, Tomáše Petráska, Julie Novákové a Lucie Lukačovičové. Ačkoli jsou to většinou postapo povídky, autoři pracují s tím, co si o Gregoru Mendelovi nastudovali, a čtenář si tato díla užije o to víc, pokud zná Mendelův život a práci nejen z Wikipedie. Zvláště pak Mendelovy včely Jana Hlávky a Plevel Julie Novákové ukazují, do jaké hloubky se oba autoři zadanému tématu věnovali.
Do druhé skupiny patří všechny ostatní povídky. Ať už jde o space operu, detektivku, politické sci-fi, steampunk či cokoli jiného, jde o texty, v nichž se autoři věnují genetice jako takové. Často se jejich zápletky točí okolo klonování lidí, nicméně i když je tohle téma dost profláknuté, Ondřej Neff, Michaela Merglová, David Šenk a Dalibor Vácha se ho zhostili kreativně a se vší profesionalitou.
Samostatnou podskupinu pak tvoří povídky Martina Paytoka, Jakuba Maříka a Františka Kotlety, kteří téma genetiky pojali ještě originálněji. V jejich povídkách narazíte na vlkodlačí rodinu, geneticky upravené holuby či vosí armádu.
Je zajímavé, že se většina povídek kromě genetiky dotýká také témat, jako jsou zodpovědnost vědce vůči lidstvu či etika ve vědě. Mnohdy jde o texty veskrze neveselé. Jen občas v nich prosvitne jiskra naděje či humoru. Mezi takové výjimky jistě patří časovka Zachránil jsem Mendela, pánové! Kristýny Sněgoňové a Ztraceno v paměti Lucie Lukačovičové. První z nich je navíc krásně prodchnuta čapkovským humanismem.
Zatímco většina autorů povídky pojala jako možnost napsat něco úplně nového, Lukáš Vavrečka (Mezopotamis), Jan Kotouč (Centrální impérium) a Roman Bureš se v povídkách vracejí do světů, které čtenáři na stránkách jejich knih už mohli navštívit. Ale pouze první dva z výše jmenovaných pojali téma originálně. Roman Bureš se sice vrátil k hrdinovi románu Inferium, ale genetiky se ve své povídce dotkl jen letmo. Trošku také zamrzí povídka Pavla Fritze Pláž, která vyšla již v autorově povídkové sbírce Studené světlo hvězd. Přitom na nový text tohoto biologa a virologa věnovaný Mendelovi a genetice se mnohý z jeho fanoušků jistě těšil.
„Myslím, že by Mendela pobavilo, že dvě století po jeho narození ho oslaví tato kniha sci-fi povídek.“ (sir Paul Nurse)
Navíc by Mendela jistě potěšilo, jak krásně kniha vypadá. Pěkná obálka s ilustrací Žanety Kortusové a hezké siluety hrachu setého (ve všech jeho růstových fázích) na každé stránce, ale také texty z Mendelovy legendární přednášky z roku 1865, jež uvozují jednotlivé povídky, to vše by muži, jenž měl cit pro krásu v přírodě i mimo ni, jistě vyloudilo šťastný úsměv na tváři.
V porovnání s předchozími antologiemi české fantastiky z produkce nakladatelství Epocha působí Zákon genu nejvíce vyváženě a přes těch několik málo výtek, které ke knize mám, snese srovnání i se zahraničními antologiemi.
(V recenzi byl použit citát z životopisné televizní inscenace o Mendelovi Strom vědění dobrého režiséra Jiřího Bělky, o které jsem se dozvěděl ze skvělého článku Františky Vrbenské Pevnost 05/2022)
Vydala: Epocha, 2022
Autoři: Roman Bureš, Pavel Fritz, Jan Hlávka, František Kotleta, Jan Kotouč, Lucie Lukačovičová, Jakub Mařík, Michaela Merglová, Ondřej Neff, Julie Nováková, Martin Paytok, Tomáš Petrásek, Kristýna Sněgoňová, David Šenk, Dalibor Vácha, Lukáš Vavrečka
Ilustrace/foto: Jiří Arbe Miňovský
Obálka: Lukáš Tuma, Žaneta Kortusová
Vazba: vázaná s přebalem
528 stran / 530 Kč
