Roman Bureš: Inferium
„Po schodišti z mrtvol nelze vystoupat na nebesa. Po něm se schází do pekel.“ Andrzej Sapkowski (str. 229)
Druhá světová válka a osvětimský koncentrační tábor, těžko si lze představit něco horšího. Lidé páchají zvěrstva, a budou-li se náležitě kát, církev jim slíbí odpuštění. Ale tak jednoduché to není a Inferium nás o tom přesvědčí. Lidé jsou tu pěstováni jako dobytek, nenáročná zásobárna výtečného masa a ideální pracovní síla i pohon strojů, elektřiny není třeba. Ale i v Satanově říši se děje cosi divného, dobytka přibývá, roste téměř všude. Proroctví říká, že lidé spáchají zlo tak velké, že ho nebeská blána neunese. Jak by lidé mohli spáchat zlo, když jsou jen bezduchý mečící dobytek? Co se stane, když jeden zvídavý mladík udělá pořádnou díru do světa? Zvládnou rohatí odhodlané německé vojáky jednotek SS?
I když nápadů má Roman Bureš na rozdávání, samo o sobě to na dobrý příběh nestačí, a tak nasadil na čtenáře více sympatických hlavních hrdinů najednou. V několika liniích sledujeme bezvěkého Rónana s nadpřirozenými schopnostmi – které ve fantastické literatuře tak milujeme –, bezbranné dítě a dvojici zamilovaných démonů Lilith a Samaela. Se všemi se v první, poklidnější třetině knihy seznámíme a více či méně ztotožníme. Jejich pohnutky jsou z jejich pohledu logické, i když s nimi nemusíme vždy souhlasit. Prostě si s hrdiny stačíme vytvořit vztah, jak to má u dobré knihy být, a pak teprve začne to pravé peklo…
Peklo v Burešově podání není těžké si představit. Rohatá společnost funguje v poklidu, přes nějakou tu kastovní válku už nějaké to desetitisíciletí. V jediném milionovém Pandemoniu vládne Satan, což je funkce dědičná. Do města se sbíhají všechny železnice, prostě všechny cesty vedou do Říma, a na rozlehlých rudých pláních najdeme zaprášená, skoro westernová městečka, s farmáři a dobytčími/lidskými trhy. Čekala bych drsnější mluvu i styl života démonů vzhledem k extrémně brutálnímu ne/životu dobytka. Tady totiž veškerá romantika končí.
Za co, pane Bože, za co? Odsouzenci si ani v Inferiu své zlé skutky nepřipouštějí. V pekle jsou všichni mladí a plní síly, aby z nich byl co největší užitek, jsou to přece užitková zvířata. Nemrtví nemohou spát, jíst, pít, ani souložit, i když po všem uvedeném stále touží. Démoni jim odřezávají kusy masa – vše zase doroste – lidština je výtečný a hlavní zdroj potravy. Oblíbeným sportem pekelníků je sledování vybíjené, která dělá čest svému jménu. Přesto všechno se odsouzenci nikdy nezblázní, to by si utrpení přece neužili. Touží se schoulit do klubíčka a tiše dorůstat, ani to jim nebývá dopřáno.
Čtení Inferia je jen pro velice otrlé, třeba pro ty, které zaujal Asfalt Štěpána Kopřivy. Obě knihy mají společného nejen pekelného Astarotha, ale i nepříliš originální téma nesmrtelných, regenerujících se těl hříšníků, s čímž si oba autoři, každý po svém, užili spoustu zábavy a dovedli ho ad absurdum. Nevím, jak ostatní čtenáři, ale já jsem s tím měla problém. Nejen bojové akce jsou velice naturalistické a plné krve. I „běžný život“ lidského dobytka je zvrácený a bez Kopřivova humoru, který by to odlehčil – což by šlo sakra těžko… Knihu jsem v jeden moment odhodila. A nejde jen o samotné démony, německé vyšší šarže i vojáci SS směle čertům konkurují a jsou jim velice těžkým soupeřem. Nejen v boji.
Inferium je autorova již šestá kniha. Roman Bureš prostě umí, jak už prokázal v úspěšné trilogii Propast času, která je s Inferiem po všech stránkách nesrovnatelná – zde autor hodně přitvrdil, i když i tam si němečtí vojáci zařádili. Za obálku tleskám, dělá knize čest. Chtěla jsem čtenáře odkázat na autorovy stránky, na povídku V pekle, která mě kdysi velmi zaujala a díky které jsem po Inferiu skočila, ale na stránkách už není – nicméně najdete tam další zajímavá dílka.
Kdo četl předcházející Burešovy knihy, ví, že autor se nerozpakuje i některou z hlavních postav v průběhu děje obětovat. Takže strach nemají jen hříšníci, ale i čtenář o hrdiny. O to je čtení nepředvídatelnější a příběh realističtější, i když je čiročirou fantazií. Nebo není? Hříšníku, třes se, toto je tvá povinná četba. Nebo je už na všechno pozdě?
Vydal: Epocha, 2019
Obálka: Žaneta Kortusová
Vazba: brožovaná
408 stran / 299 Kč
