Rubrika: Literatura

Toto je druhá polovina recenze na závěrečný díl série Mycelium. První část najdete zde.

Hrstku osadníků bojujících v daleké divočině proti prapodivným mytickým živlům lze brát jako osvědčenou sázku na jistotu, která dokáže spolehlivě zaujmout, a když z obálky koukají zakrvácené vlčí drápy, můžeme poměrně snadno odhadnout, co asi na stránkách románové prvotiny Pavla Bartáčka očekávat.

Temná magie ještě neřekla poslední slovo a tentokrát je připravená zničit Vrány jednou provždy. Obstojí spolek Vran ve chvíli, kdy se nemůžou spolehnout na svou magii?

Co se stane, když se mytologie střetne s materiálním světem? Pro nikoho ze zainteresovaných to neskončí podle jejich představ, natož dobře. Prastará magie už je taková.

Všichni čtenáři po tom toužili a taky se toho trochu báli. Možná tomu někdo v určitých chvílích už ani nevěřil. Ale je to tak – po necelé dekádě jsme se konečně dočkali. Sága Mycelium došla svého naplnění, byla dokončena a my už víme, jak to celé dopadlo.

Občas nemusíte mít dlouhý proslov, abyste vyjádřili něco důležitého. Dokonce ani nemusíte říct celou větu. Někdy stačí jedno jediné slovo. Třeba takové „Hu!“, které říká Dědek Čuchák, když vás chce před něčím varovat.

Kateřina Huňová v sci-fi románu Sladké sny otevírá před čtenářem svět nedaleké budoucnosti, kde lidé nemůžou spát, a poukazuje na to, jak si člověk neváží toho, co má, a neustále se žene za něčím, co nemá.