Autor: Milda Nerad

Sto skořápek podruhé, jak je z drobné hříčky patrné, volně navazuje na předchozí drabblovou sbírku Jedno sto skořápek, takže pokud knihu znáte, určitě víte, odkud vítr fouká. Drabble je specifický literární útvar, který obsahuje přesný počet stovky slov, kde žádné nesmí chybět ani přebývat.

Jak lze z názvu i obálky se strašidelným domem obklopeným svítícími dýněmi snadno odhadnout, povídková sbírka Stíny Halloweenu obsahuje výběr příběhů spojených s tímto svátkem v podání předních tvůrců angloamerické literární fantastiky a hororu. Jejich pohled na svátek mrtvých se sice od toho našeho výrazně liší, ale příznivci děsů, černé magie a příběhů o prokletých duších rozhodně nebudou zklamaní.

Hrstku osadníků bojujících v daleké divočině proti prapodivným mytickým živlům lze brát jako osvědčenou sázku na jistotu, která dokáže spolehlivě zaujmout, a když z obálky koukají zakrvácené vlčí drápy, můžeme poměrně snadno odhadnout, co asi na stránkách románové prvotiny Pavla Bartáčka očekávat.

Díky seskupení autorů napojených na festival HorrorCon, kteří k příležitosti jeho konání vždy pravidelně vydávají tematickou povídkou sbírku, se před delší dobou začalo tuzemským fanouškům hororu pomalu blýskat na lepší časy. Velká knižní antologie sestavená Kristinou Haidingerovou však měla od začátku větší ambice. Podařilo se tedy v rámci naší scény konečně pořádně zahřmít a naplnit čtenářská očekávání?

Hvězdná pěchota. Literární klasika, kterou si nejen podle anotace buď zamilujete, nebo ji nepochopíte. Mrtvej brouk je dobrej brouk. Prostě za Buenos Aires! Chcete vědět víc?

Čekání na druhý díl knižních Legend věnovaných našemu hlavnímu městu se protáhlo. Proti prvnímu svazku má Praga mater urbium téměř dvojnásobný rozsah, což zpoždění omlouvá. Legendy: Praga caput regni jsem v předchozí recenzi označil jako povídkovou sbírku roku. Vyplatilo se počkat na pokračování?

V rámci HorrorConu, tradičního podzimního setkání příznivců hororu, vyšla v pořadí již třetí povídková sbírka zaměřená na české a slovenské autory, kteří se v ní souladu s názvem Dokud nás smrt nerozdělí různými pohledy zaměřili především na naši zubatou kmotřičku. Protože podobných knih na našem trhu příliš nenajdeme, každá tištěná žánrová publikace si zaslouží čtenářovu pozornost. 

Tematicky laděné povídkové sbírky ve výpravném provedení jsou poslední dobou v módě a čtenář si má z čeho vybírat. Po trojici „Stínů“ přicházejí po delší odmlce nové Legendy od Michaela Bronce, který si po dracích a knihovnách vybral jako spojovací prvek antologie Prahu, což může být trochu dvojsečné. Naše hlavní město sice poskytuje spoustu zajímavých míst a pohnuté historie k inspiraci, ale přeci jen se nabízí otázka, jestli právě tyhle specifické kulisy nebudou autorům až příliš svazovat ruce.

Apokalypsa. Definitivní a neodvratný konec světa, který si každý může představit úplně jinak. Výpravná antologie české fantastiky Ve stínu apokalypsy nabízí čtenáři patnáct různých variant, jak by tato katastrofa podle našich známých žánrových spisovatelů mohla vypadat, když se všechno kolem nás najednou rozsype na prach a ze současné lidské civilizace nezůstane vůbec nic.

„Může se to stát i vám“ aneb horory ze života. Třináctka česko-slovenských autorů a autorek extrémní literatury udeřila podruhé. A nebála se přitvrdit. V zatuchlých sklepeních či potem a krví páchnoucích bytech vašich sousedů rozehrála morbidní divadlo, v němž místa se špatnou pověstí, kostlivci z minulosti nebo duše zemřelých jsou pouhými kulisami. Hlavním aktérem se stává samotný člověk, jeho slabosti a posedlosti, které brzy dostihnou i vás…

Jihočeský hororový autor Honza Vojtíšek se pro svou třetí povídkovou knihu proměnil v doktora Frankensteina. Pozval si k sobě hororové autory a autorky z Česka, Slovenska a Polska a z každého si odřezal to nejlepší, aby získal deset povídek a jeden komiks. Každý příběh má ty správné kousky z Honzy a spoluautorů, čímž vznikla pevně sešitá monstra pochodující přímo k vám. Jedno děsivější než druhé.

Evropa zbídačená hospodářskými krizemi, exody biblických rozměrů a válkami vydávanými za humanitární intervence nemá Prokopovi Koutnému co nabídnout. Jestli se ale člověk může na něco spolehnout, je to rodina. Dokonce i když oficiálně žádnou nemá. Jenomže dědictví po dávno zapomenutém otci není takové, jaké by si přál.