Autor: Jan Procházka

V posledních letech se s antologiemi a sborníky roztrhl pytel. Dokonce i na poli hororu se jich urodilo víc než hlav Kerberových. Přesto se najdou tací, kteří se nebojí sehnat do kupy smečku autorů a vrhnout na svět nikoliv klubko štěňat, ale další sbírku hororových povídek.

Válka s korzáry vstoupila do druhé dekády, ale lidstvo získalo spojence z řad mimozemské civilizace Sépianů.

Povídka Pekelníci se řadí do série Dobrodružství kapitána Báthoryho. Vyšla v roce 2010 ve sbírce Kámen a krev v překladu Roberta Pilcha a v časové ose příběhů s udatným turkobijcem se dá zařadit zhruba mezi čtvrtý a pátý díl. Má však tu výhodu, že si ji čtenář či posluchač užije, i když je touto sérií nepolíbený.

„Po několika skocích přistanou na lucerně hlavní věže Národního muzea. Pérák loktem vymáčkne okénko a ke hromosvodu přiváže lano, po němž se spustí dovnitř.“

Když se řekne lyžák, většina nás starších si vzpomene na flašku vína, kterou jsme pokoutně nechali kolovat na pokoji po večerce, a jediné, co nám hrozilo, byla třídní důtka. Filmoví fanoušci si pak nejspíš vzpomenou na rozvernou komedii Sněženky a machři nebo na kultovní film Věry Chytilové Vlčí bouda. K němu má hororová rozhlasová hra Lyžák režisérky a scenáristky Terezy Verecké žánrově nejblíže.

Jitka Ládrová, editorka povídkových sborníků, ve svém prvním samostatném románu Němé duše přináší příběh na pomezí historického a společenského románu.