Otrávená – jakou pravdu ukrývá kouzelné zrcadlo?
Autorka Jennifer Donnellyová není českým čtenářům neznámá. Uvedla se vcelku dobře svou verzí toho, co se stalo s Popelčinými ošklivými sestrami poté, co se Popelka provdala za prince. Nyní přichází s retellingem Sněhurky a sedmi trpaslíků.
Sophie se má stát královnou Lesního království, jemuž zatím vládne její macecha. Ze všech stran slýchá, že je na kralování příliš slabá, protože má měkké, soucitné srdce. A tak než se Sophie naděje, skončí v Temném lese se svým laskavým srdcem vyříznutým z hrudi. Tam ji najde sedm bratrů, kteří jí dají šanci na nový život. Jenže co je to za život ve strachu? Sophie se musí rozhodnout, zda chce vládnout svému království, a co všechno je pro to ochotna udělat.
V případě Otrávené vyvstává menší problém, jak k ní přistupovat z hlediska věkového zařazení, protože to ve výsledku hodně ovlivní celkové vnímání knihy. Pokud budete očekávat temné vyprávění, k němuž svádí anotace a některé pasáže, nebo budete doufat ve stejně promyšlený a propracovaný příběh, jaký měla autorčina předchozí kniha Nevlastní sestra, dočkáte se leda tak zklamání. Tenhle retelling Sněhurky se sice prezentuje jako young adult, ale pravdou je, že spíš míří do middle-grade literatury. Což není nutně špatně, nicméně je potřeba s tím počítat, než se do knihy pustíte. Ale hezky od začátku.
Ústřední myšlenka Otrávené je pěkná (i když ne zcela objevná): Nikdy bychom neměli věřit pouze tomu, co o nás říkají ostatní, ale měli bychom dát na vlastní úsudek a na své srdce. Stejně tak motiv toho, že je to náš strach, co nás drží zpátky a co nás zabíjí, je velice příjemně zpracovaný. Pasáže, v nichž se téma strachu a jisté osudovosti vyskytuje z pohledu vševědoucího vypravěče, který vám dává rady do života, vynikají syrovostí a temnotou. Jsou to právě tyto odstavce, díky nimž můžete občas pocítit při čtení příjemnou husí kůži. Zároveň ale tyto části vyprávění – jichž je pohříchu málo – zůstávají nenaplněným příslibem toho, jak román mohl vypadat, kdyby se ho Jennifer Donnellyová rozhodla pojmout jinak. Dospěleji.
Autorka totiž knihu osázela roztomilými přerostlými beruškami a pavouky, joudovitými „trpasličími“ bratry (chápu, že byl záměr všechny – až na jednu výjimku – pojmenovat jmény začínajícími na „J“, ale byl to záměr vpravdě nešťastný) a doplnila je o kopu naivních, plytkých dialogů, které ve většině případů neposouvaly dál děj ani postavy. Snahy Donnellyové o popisy násilí a bezpráví většinou po pár větách sklouzly k jakési bezzubosti vlivem jednoduchého slohu a možná až příliš očitých snah působit okázale zle a temně. Celkově se vás během četby může nezřídka zmocnit dojem, že autorka chce vyvolat pocit, jako by na vás cenil zuby zlý vlk, a přitom hledíte na štěně pudla. Což – jak jsem psala na začátku – není vůbec špatné v knihách pro mladší čtenáře, ale jako „temné young adult“ to zkrátka neobstojí. Nenapomáhají tomu ani povrchně zpracované charaktery jednotlivých postav, jejichž motivace jsou – s výjimkou zlé královny – většinou těžko uchopitelné či nedostatečně propracované.
Otrávená má dobrý nápad, vcelku hezky zpracovanou ústřední myšlenku a pár skutečně skvělých pasáží (a je nutné ocenit, že pracuje s původnější verzí Sněhurky, kde se vyskytuje trojí ohrožení v podobě živůtku, hřebenu a teprve potom otráveného jablka). Kniha však není schopná dostát tomu, na co láká. Jennifer Donnellyová napsala příběh, který se nebudu bát za pár let dát přečíst dceři, ale kvalit její předchozí knihy se jí dosáhnout nepodařilo. Epilog je příslibem do budoucna, že se autorka možná bude ještě retellingům věnovat, tak se necháme překvapit, s čím případně přijde příště.
Vydal: CooBoo, 2021
Překlad: Adéla Špínová
Vazba: vázaná
Počet stran: 320
Cena: 349 Kč
