Balada o ptácích a hadech – bouřlivá mladá léta jednoho zloducha
Série Hunger Games se svého času přehnala knižním (a filmovým) trhem jako lavina a odstartovala mánii young adult dystopií. Když se její autorka Suzanne Collinsová po deseti letech vrátila do Panemu s novou knihou – bezmála pětisetstránkovým špalkem – vyvstala otázka, zda se chce jen přiživit na zbytcích vlastní slávy, nebo má skutečně ještě co říct.
Coriolanus Snow přežívá v poválečném Kapitolu, který se pomalu snaží znovu vybudovat svou slávu. Jeho cílem je získat prestižní stipendium a vystudovat univerzitu, aby se mohl později věnovat lukrativnímu zaměstnání a vrátit starý lesk zchudlému rodu Snowů. Aby získal stipendium, přihlásil se jako trenér splátců z krajů, kteří se budou účastnit desátého ročníku Hladových her. Hry nikoho moc nezajímají, a je proto důležité zvýšit sledovanost. Čím větší popularita, tím vyšší šance na stipendium. Jenže mezi Coriolanem a jeho cílem stojí mnoho překážek – a ne všechny se dají překonat čistě a s noblesou.
Prequely mají dost často nelehkou situaci. Ve své podstatě o ně málokdo stojí až do okamžiku, kdy se najednou ocitnou na světě. Spousta autorů navíc žije v domnění, že na dobrý prequel stačí, aby se čtenáři dozvěděli jednu zásadní věc o některé z postav z původní série nebo o světě jako takovém. Často tak podobné knihy vrcholí tím, že se dozvíme, jak některá postava přišla ke svému jménu, legendární zbrani, jizvě… Doplňte si dle svého uvážení. Případně jsme svědky prvního setkání či nějaké katastrofy. Do jisté míry jsou takové příběhy uspokojivé, ale skutečně to stačí na dobrý prequel? Neměl by takový příběh nabídnout mnohem víc než jen střípek informace? Suzanne Collinsová se rozhodla, že když už čtenáře zavede do dob před událostmi původní trilogie, vezme to pěkně zgruntu.
Všichni čtenáři série Hunger Games vědí už od samého začátku, že prezident Snow je ultra padouch. Když se tedy v Baladě o ptácích a hadech dostal do pozice hlavního hrdiny, vyvolávalo to otázky, zda se ho Suzanne Collinsová nebude snažit příliš polidštit, zda se nepokusí přesvědčit čtenáře, že Coriolanus Snow je ve skutečnosti oběť. Mezi námi, opravdu je obětí – své doby, výchovy a vzdělání. Především je ale obětí vlastních ambicí a nemístného pocitu výjimečnosti a nadřazenosti. Jistě, prošel si těžkostmi, ale zároveň se ukazuje, že navzdory všemu je pořád privilegovaný zmetek, který na všechny hledí svrchu.
Suzanne Collinsové se podařilo perfektně vykreslit jeho snobství a sobectví v kontrastu s tím, že se snaží chovat jako dobrý člověk. Rozpor mezi tím vede k celé řadě etických a morálních dilemat. Balada o ptácích a hadech je prošpikovaná filozofickými úvahami a dotýká se různých pohledů na válku. To, co autorka lehce nakousla v původní trilogii, tady rozvedla, a díky tomu působí román mnohem vyspělejším dojmem než celé Hunger Games. Mihnou se tu kupříkladu anarchistické, nihilistické, ale i pacifistické názory. Skrze postavy autorka předkládá mnoho námětů k přemýšlení. Ne vždy budou čtenáři s postoji hrdinů souhlasit, ale v jejich smýšlení a činech lze spatřit jistou zvrácenou logiku, díky níž působí věrohodněji. Collinsová tak dosáhla toho, že Snow je protagonista, kterému nejspíš nebudou fandit zástupy a jehož postoje a rozhodnutí nejsou vždy morálně ospravedlnitelné, ale jeho motivace je pochopitelná – je tak snáze čitelný a přiblížilo ho to čtenářům, aniž by jim to sebralo možnost ho nenávidět.
Kromě toho, jak se z ambiciózního mladíčka stal materiál na novodobého tyrana, se ale Collinsová věnuje i dalším aspektům vlastního světa. Řada informací, k nimž se čtenáři neměli možnosti dostat v trilogii – nebo které tam figurovaly jako velké odhalení –, je tady běžně k mání. Zároveň jsou překvapením samotné Hladové hry, které probíhají jinak, než jak je známo z Hunger Games. A je to logické, když mezi Baladou a Hunger Games uběhlo šedesát tři let. Praktiky v aréně, které jsou čtenářům již důvěrně známé, jsou tady teprve v plenkách a mnoho z nich ještě ani nespatřilo světlo světa.
Suzanne Collinsové se podařilo tedy nejen obstojně vykreslit filozofickou rovinu knihy, ale i postupný vývoj jejího světa. Také ukazuje, že válka má civilisty na obou stranách a že k tomu, aby se z člověka stalo diktátorské monstrum, nepotřebuje vždy nutně hromadu traumat a křivd. A to ani nemluvím o emocionální stránce knihy, kdy na strunu citů hraje velké množství písní, z nichž řada není čtenářům neznámá, a kontext jejich vzniku (případně o čem ve skutečnosti jsou) dává příběhu i původní sérii nový rozměr. Je to přesně ten typ mrknutí na čtenáře, který tento prequel posouvá o level výš.
Balada o ptácích a hadech nejspíš není kniha, bez které byste nemohli žít. Ale pokud po ní sáhnete, dostanete překvapivě syrový a hutný příběh jedné cesty do pekel, která tentokrát není dlážděna nejlepšími úmysly. Navíc pak získáte poodhalení drobných tajemství a možná se setkáte se starými známými. Nicméně je na místě varování: víte, co je Snow zač, a sama kniha má v názvu slovo „balada“. Takže ve vlastním zájmu nečekejte happy end.
Vydal: Fragment, 2020
Překlad: Zdík Dušek
Vazba: vázaná
Počet stran: 504
Cena: 449 Kč
