A. G. Howardová: Krverůž

Zmínku o Fantomu Opery zachytil snad každý z nás. Klasický příběh z pera Gastona Lerouxe, jenž prvně knižně vyšel v roce 1911, je zpracováván v mnoha podobách zas a znovu, a s velkým úspěchem. Jak s ním naložila spisovatelka A. G. Howardová, můžete posoudit v její nové knize Krverůž.

Ve věku, kdy jiné děti začínají s prvními slůvky, Rune Germainová začala zpívat slavné operní árie ženských představitelek. Stačilo k tomu prvních pár tónů, které zahrál její otec na housle. Otce však postihla smrtelná nemoc a od jeho úmrtí začal být pro Rune zpěv prokletím. Místo aby svůj hlas a hudbu ovládala, hudba ovládá ji. Jak někde zaslechne pouhý útržek árie, začne ji hudba naplňovat a napínat, dokud onu árii sama nezazpívá. Po zpěvu bývá vždy vyčerpaná a s přibývajícím věkem se vše zhoršuje. Její matka ji s nadějí v pomoc odborníků zapíše na prestižní hudební konzervatoř Krverůž ve Francii, kde je Runina teta ředitelkou.

Rune se do Krverůže nechce. Na francouzském venkově a ve škole, kde nedávno proběhla částečná rekonstrukce, bez internetového připojení a omezenými telefonními hovory, ji nemůže potkat nic, co by jí s jejím trápením mohlo pomoci. Navíc podle historických pramenů je škola místem, kde měl vzniknout slavný příběh o Fantomu Opery. Ne že by Rune onu knihu neměla ráda, ale požár, jenž budovu před sto lety postihl, jí vzhledem k vlastním zkušenostem s ohněm moc na náladě nepřidá. Navíc je v blízkém pařížském zařízení uvězněna duševně nemocná babička, o níž má stále noční můry. Ve snech ji však vždy přispěchá na pomoc hudbou a pobídkami mladý muž za doprovodu houslí.

A. G. Howardová (*1970) žije s rodinou v Texasu, má ráda ponurá místa opuštěných budov a hřbitovů, které s oblibou popisuje ve svých knihách. Po sérii knih Šepotání na motivy Alenky v říši divů si neváhala vypůjčit a zpracovat další známé téma v Krverůži.

Děj románu se rozvíjí pozvolna, uvádí čtenáře do obrazu a moderní svět se s každou další stránkou více prolíná s dobou, kdy Fantom Opery učil svou Christine zpívat. Do Krverůže autorka zapletla všechny podstatné informace s odkazy a citáty z původního námětu i dalších děl jiných autorů, z čehož pak vznikl nový příběh jako jeho možné pokračování. V průběhu děje se nasbírá řada nesouvisejících informací, které se však postupně poskládají do logického celku.

Rune jako hlavní postava je sympatickou hrdinkou, která vypráví svůj příběh v první osobě ve většině kapitol. Ty doplňují kapitoly z pohledu mladíka Trna psané ve třetí osobě. Nechybí noví spolužáci s přátelskou povahou, i tou záštiplnou, profesoři, Runini příbuzní a tajemná postava samotného Fantoma, kolem které se celý děj točí.

Kniha je pro mládež graficky velmi poutavá od obálky Nathalie Suellenové až po poslední stránku. Některé stránky a začátky kapitol zdobí propletené růžové trny a celý text je netradičně tištěný rudou barvou.

Krverůž A. G. Howardové je první knihou, kterou jsem od této autorky přečetla. Její styl byl pro mě poutavý, ač se vyžívá v dlouhých popisech, má zvláštní poetické kouzlo. Ale právě rozvláčnost může řadu čtenářů odradit, stejně tak jako mou dceru, kvůli které jsem si román na recenzi vzala a která byla zaujatá hlavně její “hustou” obálkou. Mě kniha navnadila k přečtení dalších autorčiných knih, i když přebírání námětu z jiných slavnějších děl nemám moc ráda. Co mě ale opravdu mrzelo, jsou překlepy, překládání jména jedné z postav a také současná móda autorů vkládat do každé kapitoly citát. I přes to všechno je Krverůž zajímavou knihou, kterou si stojí za to přečíst a případně se nechat nalákat na původní dílo.

 

Ukázka
Vydal: CooBoo, září 2017
Překlad: Magdaléna Stárková
Počet stran: 464
Cena: 349 Kč