Autor: Supermartonátor

Dětství bývá zřídkakdy bezstarostné, ale mělo by být aspoň plné hezkých zážitků. Dítě by se mělo smát, hrát si a mít pocit bezpečí. Jenže zlo někdy nešetří ani ty nejmenší a neschovají se před ním ani děti v sirotčinci zasvěceném bohu.

Ráj. Místo, kde by vše mělo být krásné a naplněné harmonií. Ale co když ráj potká úpadek? Z místa klidu se může stát bojiště. Jakmile se jednou ráj zabarví krví, půjde někdy ještě vůbec nastolit rovnováha?

Nestvůry, duchové, upíři a další nadpřirozená stvoření nám nahánějí strach stovky let. Co když vás ale někdo prokleje? Většina lidí na to nejspíš nevěří, ale stejně by stát tváří tvář člověku, který na vás křičí prokletí, v každém přinejmenším vzbudilo dost nepříjemné pocity. Co když se prokletí vyplní?

Můžou se magie a věda prolínat? V poslední době se velmi rychle rozvijí umělá inteligence. Ve fantasy Roberta J. Bennetta je něco tomu velmi podobného, ale mnohem vyspělejšího.

Jako lidstvo máme jedinečný talent opakovat své chyby a neustále zůstávat v začarovaném kruhu touhy po moci. Jsme však pro ni ochotni i zemřít?

Ženy to s muži umí. Některé možná až moc. Třeba jim koluje v žilách krev mytických sukub, bytostí, které vypadaly jako nádherné ženy a dokázaly svést každého muže, přivést ho až na vrchol sexuálního blaha, ale přitom z něho vysát veškerou životní energii.

Vlkodlak je mytická bytost, jež děsí lidstvo už staletí a mnohdy byla považována za zcela reálnou. Existuje o něm spousta příběhů. Ten Kingův barvitě popisuje dokonce celý rok řádění tohoto vlčího monstra.

Písek v botách. Písek v očích. Písek v uchu, na celém těle, ve vlasech a hlavně všude kolem. Poušť je náročná na přežití, ale ve světě Hugha Howeyho je to jediné, co lidé znají. A hlavní hrdinové příběhu se musí vydat za pomstou – Přes písek.

To, co vidíme, je pro nás skutečné. Jenže co kdybychom najednou viděli něco, co do námi dosud známé reality vůbec nepatří? Například něco děsivého, živého, a přesto naprosto cizího?