Autor: Pavel Skořepa

Do jaké míry si je člověk schopen uvědomit důsledky svého počínání? Je vůbec schopen přijmout trest za své činy? Sám před sebou si možná ospravedlní prakticky jakékoliv své pochybení vědomého počínání, ovšem před Nemesis, již si sám stvořil, stejně neunikne.

Staré moudro praví: „Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.“ No dobře! Ale co když se nezavděčí ani sám sobě a současně je někomu trnem v oku?! Tak by se dal shrnout počáteční nástin děje románu Bedny – Zabít sráče!, v němž se budete ztrácet, budete se u něj smát, nechápavě kroutit hlavou, a to všechno najednou.

Dobrých tuzemských tematických antologií fantastiky není nikdy dost! Obzvlášť pokud se vydaří jako Zajtra bude včera od Hydry, v níž se setkalo 21 autorů ve 23 příbězích, z čehož je 6 českých a 15 slovenských. Dvě autorky a současně sestavovatelky této sci-fi antologie si daly rovnou tupláka.

Jsou města, ve kterých by dobrovolně žil opravdu jen málokdo. Snad by zde nežily ani vymyšlené postavy, pokud by ovšem měly na vybranou. V městě s morbidními místními názvy, padouchy na všech frontách, podivíny a mrtvolami, které nemají ani dost slušnosti, aby zůstaly mrtvé.

Nikoho nepřekvapí, že ženy touží vypadat krásně. Občas jsou ochotné podstoupit nemalé nepohodlí a bolestivé tělesné útrapy, aby dosáhly či se alespoň přiblížily společensky akceptovanému ideálu krásy. To je i případ Zoey, hrdinky románu Utrpení těla, jehož autorkou je americká spisovatelka Monica J. O’Rourke.

Kdo by si někdy nepřál pohlédnout do hlavy jiného člověka? O čem přemýšlí, sní? Obzvláště pak do snů zajímavých tvořivých lidí, kteří dotyčného mohou nějak oslovit nebo ovlivnit jeho vnímání světa pádícího kolem. Člověk by si měl svá přání víc rozmýšlet, neb je tu vždy riziko, že dojde k jejich splnění. Temnota, která jednou vstoupila, se může v novém prostoru lidské duše zabydlet a už nemusí odejít.

Jaký by byl svět krásným místem k životu, kdyby byl plně odstraněn individualismus, zavedena uniformnost společnosti, každý byl vyroben v lahvi a následně z ní dekantován pro přesně určené místo ve společnosti. Kolik existenciálních problémů, bolestí a smutků by se lidským bytostem (strojům) ušetřilo?

Setkání zástupců dvou kultur vystavěných na absolutně rozdílných civilizačních základech může být obohacující pro obě strany, anebo – což je výsledkem daleko častějším – bývá minimálně pro jednu z těchto stran naprosto zničující. Jako i v případě popsaném na krví a vnitřnostmi potřísněných stránkách knihy Země kanibalů.