V Písních mrtvého snivce zaznívají linky temné představivosti

Kdo by si někdy nepřál pohlédnout do hlavy jiného člověka? O čem přemýšlí, sní? Obzvláště pak do snů zajímavých tvořivých lidí, kteří dotyčného mohou nějak oslovit nebo ovlivnit jeho vnímání světa pádícího kolem. Člověk by si měl svá přání víc rozmýšlet, neb je tu vždy riziko, že dojde k jejich splnění. Temnota, která jednou vstoupila, se může v novém prostoru lidské duše zabydlet a už nemusí odejít.

To je přesně případ autora Thomase Ligottiho a jeho sbírky povídek Písně mrtvého snivce, která je nejen jeho první knihou vydanou v češtině, nýbrž byla i jeho vůbec první vydanou ucelenou sbírkou (1985). Povídky v ní obsažené do té doby vycházely pouze časopisecky.

Kniha je rozdělena do tří tematických oddílů: Sny pro náměsíčníky, Sny pro nespavce a Sny pro nebožtíky. Jednotlivé povídky mají mnoho společného, přesto jsou jejich příběhy s konečnými zápletkami vždy originální. Nyní již krátce k těmto příběhům:

Sny pro náměsíčníky

Dovádění – Příběh přibližuje večer v rodině psychiatra pracujícího na oddělení vězeňského zařízení pro obzvláště nebezpečné případy.
Les Fleurs – Každý touží po lásce a vztahu. A to i ti, jejichž představy na tato témata jsou více než prazvláštní. Psáno formou deníkových zápisků líčících jeden takový vztah.
Alenčino poslední dobrodružství – Osobní líčení stárnoucí autorky děsivých příběhů pro děti, v němž se prolíná období jejího dětství se současností, až se nakonec tyto dvě dějové linie spojí.
Sen o figuríně – Psychiatr popisuje v dopisu své „přítelkyni“ fenomén živého snu jedné své pacientky a následné pátrání za rozřešením smyslu tohoto snu.
Trilogie Nyktalop: I.Chymik – Dobře situovaný muž sbalí v baru ženu, ta se pod vlivem jeho výmluvnosti nechá odvést k sobě domů. Vše je psané monologem z pohledu muže.
II. Připijte mi pouze labyrintovýma očima – Na večírku bohaté smetánky vystupuje kouzelník, jehož vrchol vystoupení nadchází až po mágově odchodu z honosné rezidence.
III. Rysí oko – Muž navštíví místo poskytování velmi specifických choutek, aby došlo k naplnění setkání s jednou ženou.
Poznámky k psaní hororu: příběh – Text je ze začátku pojat jako teoretická práce pojednávající o tom, jakými způsoby lze pojmout hororový příběh a následně pokračovat v jeho dějové konstrukci až k pointě.

Sny pro nespavce

Štědré večery tety Elise – Muž vzpomíná na trávení svátečních chvil s celou rodinou v domě své tetičky. K tomuto večeru neodmyslitelně patřil vždy i tajemný vánoční příběh.
Ztracené umění soumraku – Každá rodina má nějaké tajemství, o kterém se sice ví, ovšem se o něm nemluví. Obzvlášť když je mladík, líčící příběh svůj a svých rodičů, jeho součástí.
Těžkosti dr. Thosse – Kreslíř málokdy opouštějící svůj byt vyráží po stopách dr. Thosse, protože věří, že by mu v jeho psychických těžkostech mohl pomoci.
Maškaráda mrtvého šermíře: tragédie – Do města, v němž právě probíhá karneval, přijíždí muž v otrhaném šaškovském kostýmu, aby splnil úkol. Tento úkol i jeho samotná přítomnost ve městě dávají do pohybu daleko víc událostí a v naprosto jiném světle.
Dr. Voke a pan Veech – Návštěva starého přítele s žádostí o pomoc v jisté choulostivě citové záležitosti může skončit naprosto a totálně jinak pro všechny zúčastněné.
Profesor Nikdo krátce přednáší o nadpřirozené hrůze – Filozofická esej o možnostech vnímání světa s přihlédnutím na vnitřní podstatu čtenáře.

Sny pro nebožtíky

Ústav dr. Locriana – Starý muž líčí vypravěči příběh dřívější dominanty města se špatnou pověstí – psychiatrické léčebny – a vzpomíná na svého dědečka, jenž v ní pracoval jako primář.
Sekta slabomyslného boha – Muže z osamělého života vyruší na okamžik návštěvník u jeho dveří, aby do vypravěčových snů předal něco nehmatatelného. To jej přivede tam, kam chtěl i nechtěl přijít.
Skvělejší slavnost masek – Prozatím stále cizinec v novém městě se chce zapojit do probíhajícího karnevalu, aby se mohl začít cítit ve městě a mezi jeho obyvateli jako doma. Zdánlivě obyčejný nákup masky však věstí neobyčejnost celého karnevalu.
Hudba měsíce – Noční výlety mohou chronické nespavce přivést za opravdu zvláštními dobrodružstvími a na místa, ze kterých po odchodu skutečně už nikdy nemusí odejít. Příběh vypráví nespavcův přítel.
Deník J. P. Drapeaua – Dva společníci již po mnohokráte nahlížejí do deníku muže, jenž v zápiscích zachycuje své velmi specifické vidění reality.
Vastarien – Mladý muž bažící po získání knihy popisující úplně jiný svět než ten fádně reálný. Knihy, která jen nepojednává o něčem, ale tím něčím ve skutečnosti je.

Písně mrtvého snivce jsou rozhodně výjimečnou knihou. Již jen svou vyjadřovací formou popisů, jimiž Thomas Ligotti ukazuje naprosté mistrovství, s nímž své pomyslné pero dokáže ovládat po vzoru neurochirurgova skalpelu. Jeho texty jsou mnohovrstevné, barvité, jen aby se nakonec slily v temnotu toho nevyřčeného, co čtenáře určitě vyděsí mnohem víc, pokud je ve své fantazii naladěný na tuto knihu. To jistě pozná již na jejím začátku, a pokud je tím „požehnaným“ čtenářem, nechá se zavádět na bizarní místa pokřivených domů i celých měst topících se v temnotě, jejíž dotek rozhodně není pozemského původu. Za průvodce mu ochotně poslouží živé i neživé postavy, jejichž definice je v nedohlednu. Různí doktoři, psychiatři, loutky, figuríny i umělci se vzdělanci se dělí o svá líčení podobná ryzím nočním můrám. Bytosti z jiných světů nebo psychopati jen čekají na chtivého čtenáře, aby zaseli do jeho snů alespoň drobný fragment ze své reality.

Důsledky ze setkání s povídkami Thomase Ligottiho se nedají dost dobře předat. Jediná možnost pro čtenáře je, aby si knihu otevřel sám a vpustil je do svého života, i když to velice pravděpodobně nebude bez následků. Minimálně na jeho sny, kdy spánkem oslabené vědomí propustí jinak neslyšné linky temných melodií Písní mrtvého snivce. Ty vyšly ve skvělém překladu Milana Žáčka v doprovodu několika ilustrací, jejichž autorem je Serhij Krykun.

Vydala: Carcosa, 2021
Překlad: Milan Žáček
Obálka: výřez z obrazu La Mort et les masques od Jamese Ensora (1897)
Ilustrace: Serhij Krykun
Počet stran: 320
Vazba: pevná
Cena: 369 Kč