Autor: Kristina

Myslíte si, že když se ztratíte v lese, záleží na přeludech či strašidlech? Kdepak. Vaším nejhlavnějším nepřítelem nejsou příšery, ani transdimenzionální brána, ale vy sami a vaši souputníci.

„Raz sa jej spýtali, či verí v Boha. Odvetila, že nie. Povedali, že tak je to správne. Že oni sú Boh. Že oni sú všetkým, čo bolo, je a aj bude.“ (str. 119)

To, že se vám v americkém městečku Black Sring zjeví čarodějnice ze sedmnáctého století, není vůbec nic neobvyklého. Prostě jí hodíte přes hlavu utěrku, abyste se nemuseli dívat na její tvář. Puch později vyvětráte, případné stopy bahna setřete mopem. Jediné, co udělat nesmíte, je cokoli neuváženého. Čarodějnice Katherine van Wylerová totiž představuje zlo staletí držené na řetězu. Představuje, ano. Ale je jím skutečně ona?

„… Přicházíte mi pít krev?“ „Nikoliv,“ odvětil upír Rorát, „vaše krevní skupina mi nedělá dobře na žlučník. Ale jestli vám to nevadí, rád bych si s vámi trochu popovídal. Úroveň společenského života na našem hřbitově je pod vší kritiku.“ (Str. 301)

„Po levý straně mám jezírko, pokud si dobře vzpomínám, bylo na plánku popsaný jako Kouzelná voda. Mám teorii, že kdo ji ochutná, získá schopnost lítat celou noc. Na hajzl.“ (str. 59) To je jedna z mnoha hlášek páně Zikmunda Frosta, válečného mága, přezdívaného Sigi. On a jeho nejlepší přítel – mluvící vlk Wolfi – právě razí srovnat pár účtů. Co na tom, že některé jsou stovky let staré.