Může být v záhrobí veselo? Podívejte se na hřbitov očima Miloslava Švandrlíka!
„… Přicházíte mi pít krev?“
„Nikoliv,“ odvětil upír Rorát, „vaše krevní skupina mi nedělá dobře na žlučník. Ale jestli vám to nevadí, rád bych si s vámi trochu popovídal. Úroveň společenského života na našem hřbitově je pod vší kritiku.“ (Str. 301)
Nakladatelství Epocha se rozhodlo vytvořit tři tematicky sladěné výbory povídek humoristy a proslulého spisovatele Miloslava Švandrlíka (1932–2009). Poctivě přebrali veškeré jeho dílo – a že toho autor nemá na kontě zrovna málo – a vytřídili 300 kousků, ve kterých se objevují rakve, hřbitovy a rozličná strašidla. Knize 3 x 100 hororů – Šumavský upír by více slušel název například „100 příběhů ze záhrobí“, protože slovo horor může být v tomto případě pro mladší čtenáře lehce zavádějící. Na druhou stranu se nemusíme bát nespokojenosti hord fanoušků tvrdého žánru a po zhlédnutí obálky a přečtení anotace nemůže být pochyb o tom, že jde o knihu černého humoru.
„Kostlivci se pochopitelně k Odolenovu nápadu nijak nevyjádřili. Tvářili se zcela netečně, jakoby se jich věc vůbec netýkala.“ (Str. 195)
Miloslav Švandrlík je autorem desítek humoristických próz, žánrových parodií, příběhů pro děti i scénářů (nejznámější budou asi Černí Baroni, Žáci Kopyto a Mňouk). Téměř ve všech dílech zanechal svůj nesmrtelný otisk – specifický ostrovtip. Nejinak je tomu v knize 3 x 100 hororů – Šumavský upír. Mimo upíry nebo žárlivé manžele zde hrají prim lidská hloupost, pokrytectví a nešťastná náhoda. Někdy už napoví samotné názvy povídek, například „Konec Rasputina v Novém Strašecí“, „Ježíšmarjá“, „Důkaz ze záhrobí aneb Poslední zločin markýze De Sade“.
Příběhy jsou vesměs velmi zábavné a skvěle napsané. Autor si pohrává s nastalými situacemi stejně dobře jako s jazykem, takže nakonec ani nevadí, že některé texty mají předvídatelnou pointu a jiné ji třeba úplně postrádají. Přečteme si například o strastech úzkostlivého učitele, o útrapách „obecního Ďábla“, o hospodské hře, která má dohru na hřbitově, schválnostech zlého šaška, či vrahovi, který nezabíjel. Hrdinové a hrdinky propadají kletbám, zlovolným duchům, krutým sousedům či žárlivým milencům; stávají se obětí předtuch, úzkostí, či kanadských žertíků. Žádná z povídek vyloženě nezklame, žádná ani nijak výrazně nevyčnívá.
Za trochu nešťastný může čtenář považovat formát knihy – povídky tohoto typu se hodí, pravda, spíše do kapsy, do formátu, který může čtenář nosit při sobě a zpříjemnit si čekání ve frontě či na zastávce. Téměř pětsetpadesátistránkový svazek ale zase dobře poslouží jako veselý společník na nočním stolku.
Co ale mnohé možná zklame, bude absence ilustrací páně Wintera – Neprakty, které si mnozí čtenáři se Švandrlíkovými povídkami přímo spojují.
Celkově vzato by svazek Šumavský upír neměl chybět v žádné knihovně. Určitě by nebylo špatné takto uceleně vydat veškeré povídky tohoto skvělého autora.
Vydalo: Nakladatelství Epocha, 2017
Vazba: vázaná
Obálka: Jiří Winter Neprakta
544 stran / 399 Kč
