Jsme tady – jak by to možná vypadalo, kdyby se Češi v roce 1938 bránili

Publikováno: Autor:

Společnost, a to i ta odborná, se ohledně září 1938 dělí na dvě skupiny. Jedni věří, že je dobře, že se Československo Německu nebránilo. Mezi ty, kteří jsou naopak přesvědčeni, že jsme se bránit měli, patří pedagog, historik a spisovatel Dalibor Vácha.

Autor se ve svých dílech věnuje československým legiím a meziválečným dějinám Československa. Na kontě má 28 knih, z nichž některé mapují právě československé legie, v jiných beletristicky zpracoval příběhy významných osobností meziválečného období či účastníků protinacistického odboje. Do vod literární fikce zabrousil v dilogii Rudá/ Šedá. Právě sem můžeme zařadit i román Jsme tady. I on je historickou fikcí, ale na rozdíl od výše zmíněných románů se jeho hrdinové obejdou bez superschopností a magie.

V novém románu Jsme tady vychází Dalibor Vácha ze situace, že prezident Beneš nedostane možnost odvolat mobilizaci. A v několika dějových linkách mapuje osudy hrdinů, kteří se v září 1938 rozhodli postavit na odpor. Mezi ně patří osádka řopíku (pohraniční pevnůstka) kdesi na Šumavě, pilotní eso Josef František či posádka tanku, ale mnohé čtenáře nejspíš překvapí i hrdinové zcela jiní. Ať už jde o zdravotní sestru, či jednoho z inspektorů mordparty, nebo členy pražské galerky, jejich osudy vám nebudou lhostejné.

Některé dějové linky se protnou a je zábavné sledovat, jakými cestami se k sobě osádka řopíku, posádka tanku a válečný pilot dostanou. Neméně zajímavé a akční je pátrání po německých záškodnících v ulicích Prahy. A příběh zdravotní sestry Barbory zase ukazuje, že válka má i jiné tváře hrdinství. Je také nesmírně sympatické, že autor v románu nic neidealizuje, protože ví, že pokud bychom se bránili, obětí a ztrát by bylo mnoho, a to i na civilním obyvatelstvu.

Každé dějové linii věnuje autor dost prostoru, aby si čtenář k jednotlivým hrdinům a hrdinkám stačil vybudovat vztah, přičemž se jejich kapitoly pravidelně střídají a každá dílčí část končí v tom nejnapínavějším okamžiku, takže vás to nutí obracet stránku za stránkou a doufat v dobrý konec.

Styl vyprávění členěný do krátkých úderných odstavců připomíná filmy Quentina Tarantina, což dodává románu neskutečnou dynamiku, ale některé čtenáře by to mohlo rušit. Připravte se také na to, že kromě historických osobností v příběhu potkáte i hrdiny známé ze seriálů či Čapkových povídek.

„Soustředil se nejdříve na svůj dech. Zklidnit, dýchat mělce a pomalu. Nepředýchávat se. Nekazit tělo příliš velkými, rychlými nádechy. Oči pak lépe pracují. Všechno pak lépe pracuje. Odtrhnul se od zbytku letky, protože… … protože je nepotřeboval. Protože se domníval, že sám dokáže víc. Jako vlk samotář. Překáželi by mu a on by překážel jim. Neměl rád hony s tucty lovců, mnohem lepší je jeden dobrý střelec, který na sebe neupoutává velkou pozornost, který… Co je támhle? Nejlepší je sám lovec, který si dokáže najít podobnou osamocenou kořist. A on je takový lovec. A támhleta tečka, to je jeho kořist.“ (str. 144)

Ačkoli jde o literární fikci, překvapí mnohé čtenáře, jak precizně si autor nastudoval dobové reálie. Ať už jde o vojenskou výstroj a výzbroj, tehdejší stav našeho válečného letectva či technického vybavení a pohraničního opevnění. Na autenticitě dodávají vyprávění i články a inzeráty z dobových novin. Knihu ilustroval Michael Purmenský a jeho černobílé kresby k ní sednou perfektně.

Ve výsledku patří román Jsme tady k těm nejčtivějším knihám z ranku alternativní historie druhé světové války, které u nás za poslední roky vyšly. A to bez jediné špetky magie.

Vydala: Epocha, 2026
Obálka: Michael Thomas Purmenský
Vazba: vázaná
Počet stran: 384
Cena: 449 Kč