Rudá zaplavila českou kotlinu v dystopii Dalibora Váchy

Dalibor Vácha se věnuje především československým legiím v Rusku a meziválečnými dějinám Československa. Nicméně si občas odskočí k fantastice. Doposud mu vyšla žánrová povídková sbírka Jizvák Jim a další noční můry, postapo román Nikam a Šedá věnovaná alternativní historii.

„To tenkrát ještě rostly holkám vlasy,
to bylo před tím vejbuchem
a kdo měl žízeň, tak ji hasil
a kdo měl žízeň, tak ji hasil,
vracel se s kytkou za uchem.“

V románu Šedá zavedl autor čtenáře do Československa, které se pár let po sametové revoluci vypořádává nejen se starými strukturami, ale především s espery, lidmi nadanými výjimečnými schopnostmi. Jejich nadměrný výskyt v české kotlině možná souvisí s doposud neobjasněnou havárií jaderné elektrárny Temelín. Říká se, že díky ní do světa začala prosakovat „šedá“ podivná substance, která umožňuje esperům číst myšlenky, posouvat nebo zastavit čas, ovládat zvířata a spoustu jiných věcí.

Jednou z takto obdařených je i dívka Jenovéfa, která se stejně jako ostatní espeři musí skrývat před lidmi, kteří se je snaží pochytat a využít jako pokusné králíky. Na pozadí jejího příběhu o hledání identity a především přežití v drsném světě se odehrává velké drama rozpadajícího se východního bloku. Právě to se stalo spouštěčem migrace Sovětů do střední Evropy, které se věnuje pokračování první knihy. Jmenuje se Rudá a vrací se v ní Jenovéfa a její strýc Mišo, ale objeví se tu i noví hrdinové.

„Tady se nebojuje o vítězství, tady se bojuje o znásobení nepřátelský ztrát.“ (str. 155)

Ledy se hnuly a migrace Sovětů se zvrhla v regulérní okupaci Československa. Navíc jsou vojska našich bývalých spojenců posílena o Kostěje (děsivě silné espery). Jaké je bojovat proti Kostějům, pozná na vlastní kůži desátník Karel Jarka. Jeho dějová linie je nejakčnější a nejvíce nabitá boji a krveprolitím.

Druhou dějovou linií je cesta Jenovéfy, která byla nucena opustit cirkus svého strýce a protlouká se válkou zničenou krajinou. Její příběh by se dal popsat jako solidní psychothriller s prvky hororu, to když při svém putování narazí na podivnou náboženskou sektu.

Třetí dějovou linku věnoval Vácha šéfovi cirkusu Mišovi, který se po dramatických událostech, jež v cirkuse vypukly záhy po odchodu jeho neteře, také vydává na pouť. Že cesty všech tří hrdinů směřují k jednomu jedinému cíli, netuší dlouho ani oni sami, natož pak čtenář. Ten si na rozdíl od nich může v bezpečí užívat souboje esperů, přestřelky i drsné bitvy, které jsou nebozí hrdinové nuceni takřka denně podstupovat.

Ačkoli jsou dialogy občas okořeněny drsnou hláškou či peprnějším výrazem, Dalibor Vácha jimi docela šetří. Možná i proto jeho svět a hrdinové působí velice realisticky, a to navzdory tomu, jak silným fantasy prvkem jsou nadpřirozené schopnosti esperů. Vlastně celá kniha jako by dýchala myšlenkou, že válka je nejen vůl, ale křiví charaktery a zbavuje nás lidskosti.

„Nedokážeme si představit, že by se situace vrátila k normálu. Zvykli jsme si na chaos, smrt, na šílenství. Nedokázali bychom žít v mírových podmínkách.“ (str. 214)

Oproti Šedé má Rudá díky pravidelnému střídání postav neskutečný spád, zároveň čtenář ještě více do hloubky poznává svět, v němž Váchovi hrdinové žijí a trpí. Tomu napomáhají stejně jako minule výňatky z dobového tisku. A jestliže Šedé někdo zazlíval, že klamala tělem a místo českých Avengers přinesla něco jiného, teď už ten pocit mít nejspíš nebude.

„Tenkrát hochu ještě ozáření
hrozilo leda od slunce
a byly řeky po setmění
a byly řeky po setmění,
kde jsi moh’ čekat na sumce.
A pak je hodit na olej,
jó to je dávno, Yesterday
Yesterday.“

Věřím, že Dalibor Vácha zdaleka neřekl vše, co chtěl říci, a že pro čtenáře chytá další příběh ze světa Šedé. S ohledem na stoupající úroveň jeho knih to bude jistě pecka.

(V recenzi byl použit text písně Pavla Šruta – Kolej Yesterday. Právě tuhle píseň si hrdina Karel a jeho kamarádi zpívají před bojem.)

Vydala: Epocha, 2021
Obálka: Jiří Arbe Miňovský
Vazba: brožovaná
432 stran / 349 Kč