Patricia Briggs: Ztraceni v zimě (Mercedes Thompson 14)

Publikováno: Autor:

Na konci předešlého dílu slibuje Pán noci Bonarata, že bude Mercy pronásledovat do konce jejího života. Zatím jí jen dýchá na záda (do telefonu) a udržuje ji ve střehu a jeho oslovení „Ma petite“, rozhodně nezní mazlivě jako od hrdiny jiné knižní série.

Mercedes Thompsonová Hauptmanová pořád není sama sebou a stále tvrdohlavě své problémy tají. Její silné bolesti hlavy neustávají a změny mysli, způsobené mocným artefaktem, který jí brutálně otevřel a pozměnil duši, se nedaří napravit, ač se všichni okolo snaží. Jako kdyby těch protivníků těžké magické váhy nebylo dost, hrdinka cítí povinnost, navzdory vlastním problémům, pomoci svému nevlastnímu sourozenci, dalšímu z Kojotových štěňat, a tak vyráží do Montany, posledního bratrova působiště. Zima tam umí být krutá, jenže málokdo počítal s bouří staletí. Místní ani nenapadne za tmy vyjet, lepší počkat na světlo nebo do jara. Mercy je ale houževnatá, a tak s Adamem jedou do hor jen v džínách, bez pořádného vybavení, jakoby nevyrostla kousek odtud, v Aspen Creeku. Mimochodem škoda, že nezaskočila na návštěvu…

Jestli se zdá bouře nepřirozená, s resortem, kde se ubytují, je to ještě horší – rozhodně tady straší. To samo o sobě je irelevantní, protože ve světě Patricie Briggs straší všude, všichni protagonisté autorčiných příběhů jsou totiž netvoři. Sice v nich účinkují i obyčejní lidé, ale hrají, tuším, tak patnácté housle. Mercy má ze všeho pocit, že scénář událostí je předem daný, souhry náhod jsou více než podezřelé. Čelit mocnostem ze severské mytologie není jednoduché, se starými bytostmi musí hrdinové našlapovat po špičkách.

Na rozdíl od třináctého dílu Uchvatitel duší čtenář od začátku naskočí do rozjetého vlaku – informace se valí, stále nové a nové. Autorka staví své příběhy na těch předcházejících. Ideální pro čtenáře je dát si knižní maraton, protože mezi jednotlivými díly jsou roky odstupu, a tak člověku souvislosti při čtení zákonitě unikají. Tentokrát si dává Patricia Briggs s hlavním tématem načas, prvních více než sto stran se řeší politické konflikty a machinace mezi nadpřirozenými bytostmi. Mezihry mezi jednotlivými kapitolami jsou leckdy zbytečné a vyprávění se tříští – buď přinášejí zanedbatelné informace, nebo se nevztahují vůbec k hlavní zápletce. Vedlejší linie příběhu jen dodávají knize počet stran a pouze připomínají, že ta která postava či situace existuje. Dřívější díly bývaly jednoduché, s přímou linií vyprávění.

Román Ztraceni v zimě má podobnou kostru příběhu jako předcházející knihy, jenže tady jsem se u závěrečné akce chvíli bála, že se autorka inspirovala pohádkami Hanse Christiana Andersena …Mimochodem pohádky a báje má hlavní hrdinka pečlivě nastudované, skrývá se v nich leckdy zrnko pravdy a vše, co jí může pomoci, se hodí – protože když jde o Mercy, vše, co může být ještě horší, se horším také stane. Ovšem ne nadarmo jsou kojoti nejhouževnatější tvorové v přírodě. Možná proto dává smysl, že není Mercy už dávno mrtvá.

Tento příběh je tak natřískaný magií, že ani neživé předměty nezůstávají ušetřeny. Ještě v recenzi na dvanáctý díl Kouřový démon jsem chválila jasné daná pravidla fungování magie. Tady to už neplatí. Ale na druhou stranu: nejsou kouzla už ze své podstaty vrtošivá a iracionální?

Jedno je jisté, Patricia Briggs je skvělá vypravěčka a opět dokazuje své mistrovství. Vždy stojí za to setkat se s oblíbenými hrdiny. Osobně bych ráda zase viděla Samuela, Brana a Stefana. Skalní fanoušky autorka málokdy zklame, a tak jí jistě leccos odpustí. Co bude dál? Stále zůstává mnoho věcí nevyřešených a Bonarata je trpělivý lovec.

Vydal: Fantom Print; 2024
Překlad: Kateřina Niklová
Obálka: Daniel Dos Santos
Vazba: vázaná s přebalem
Počet stran: 368
Cena: 399 Kč