Záhadné Ses Païsses

Pod tajemným názvem Ses Païsses se skrývá osada z doby bronzové, která již několik tisíciletí pyšně stojí na největším ostrově Baleár, na Mallorce. Když jsem tu v květnu letošního roku trávil dovolenou, nemohl jsem si ji coby příznivec dávné historie a záhad nechat ujít.

Je časné ráno a autobus nás vysadí na hlavní silnici v malebném městečku Artà v jihovýchodním cípu Mallorky. Počasí je ideální, sluníčko svítí a nebe je absolutně bez mráčku. A já se klepu nedočkavostí a vzrušením, protože konečně nastal den, kdy se seznámím s mallorským megalitickým dědictvím – s talajotickou osadou Ses Païsses.

Opouštíme hlavní silnici a míříme po menší asfaltce pryč od městečka. Jen co obejdeme jednu ze zdejších „haciend“, ocitneme se před zahradou, v níž je osada umístěna. Hned na kraji stojí bouda pro hlídače a také piknikové stoly. Jsme toho dne první návštěvníci a vstupné činí pouhá tři eura na hlavu.

Platíme a já už se ženu kupředu, protože před sebou vidím jeden z hlavních taháků Ses Päisses, mohutnou okružní zeď z kyklopského zdiva, která osadu původně chránila. Zachovalá část je zhruba tři metry vysoká, měří přes tři sta metrů a některé balvany v ní zasazené váží až osm tun. Highlightem je hlavní vchod do komplexu (celkem prý byly tři), tvořený dvěma stojícími monolity a na nich umístěným překladem. Samozřejmě jsem se v něm musel vyfotit (s myšlenkou na to, co by se stalo, kdyby se na mě ten překlad zřítil…). Kousek od vchodu ještě stojí pěkný fotogenický menhir, ale je to bohužel jen fejk, vztyčený tu v dobách poměrně nedávných.

Ses Païsses – zeď z kyklopského zdiva

Poté následoval průzkum samotného komplexu. Jeho středobodem a vůbec nejstarší části je talajot, stavba, podle níž je pojmenovaná i ona dávná mallorská kultura. Jedná se o kruhovou kamennou věž, v jejímž středu se nachází masivní sloup, který podpírá mohutné kamenné desky, tvořící podlahu dalšího patra. Co se týče samotného Ses Païsses, zdejší talajot se dochoval do výše čtyř metrů a jeho průměr je dvanáct metrů. Veřejnosti je bohužel nepřístupný. Můžete si však prohlédnout k němu přiléhající komory, například hypostylovou se zbytky sloupů.

Ruiny (které se skrývají ve světlém lesíku, tvořeném duby cesmínovými) jsou natolik podivné, že se člověk neubrání přemítání nad jejich účelem. Archeologové přispěchali hned s několika teoriemi: v případě talajotů se mohlo jednat buď o strážní či signalizační věže, anebo o chrámy, sloužící kmenovým obřadům či jako distribuční centra. Jejich sakrálnímu účelu by nahrával fakt, že talajoty buď stojí jako pomyslné kostely v centru vesnic z doby bronzové či železné (jako je tomu ostatně v případě Ses Païsses), anebo tvoří celé komplexy. Pokud přijmeme tuto rétoriku, tak komplexy chrámové.

Neméně tajemní jsou i samotní stavitelé talajotů. Dle aktuálních vědeckých poznatků se tato kultura vyvinula izolovaně z předchozí předtalajotické kultury, přestože samotné stavby nápadně připomínají věže nuraghi, jimiž je proslulý další středomořský ostrov – Sardinie. A četné ledvinové komory přiléhající k talajotům zase odkazují na megalitické chrámy na Maltě, pro něž jsou typické. Problémem však je, že ty vznikly kolem roku 3 000 př. n. l. – samotné talajoty jsou pak výrazně mladší, pocházejí z období od roku 1 300 do roku 900 př. n. l. Talajotická kultura přetrvala na Mallorce a sousední Menorce téměř tisíciletí, její existenci ukončila až rozpínavá Římská říše.

Talajotů se na obou ostrovech nachází údajně 274, ale je možné, že ani to není konečný počet. Krom těchto staveb tu lze nalézt i starší pohřební komplexy (tvořené mohylami a podzemními svatyněmi, hypogey) a na Menorce zejména tauly. Jedná se o vztyčený monolit (který může být až pět metrů vysoký) a na něm ležící překlad, takže výsledná struktura připomíná písmeno T. Stejně jako v případě talajotů, i o účelu taul se spekuluje – archeologové předpokládají, že by mohly mít astronomický, případně náboženský účel.

Nejvyšší stavbou v Ses Païsses je talajot.

Při téhle příležitosti musím vzpomenout na trefný výrok Ericha von Dänikena, který v jedné ze svých knih poznamenal, že když si archeologové s něčím nevědí rady, vysvětlí to právě náboženským či sakrálním účelem.

A hodím do placu ještě jednu perličku, vztahující se k menorským taulám. Podobné megalitické struktury neměly ve Středomoří obdoby – do chvíle, než bylo v jižním Turecku poblíž města Sanliurfa odkryto neolitické sídliště Göbekli Tepe. I zde byly nalezeny kamenné sloupy ve tvaru písmene T, tyto však mají na sobě reliéfy divokých zvířat, případně mají antropomorfní rysy.

Stavitele talajotů a taul a stavitele Göbekli Tepe od sebe dělí ovšem více než šest tisíciletí… Jedná se tedy v případě vzájemné podobnosti jen o náhodu, anebo se některé znalosti předávají z generace na generaci po stovky a tisíce let? Není bez zajímavosti, že dle genetického profilu byly předky lidu talajotické kultury z velké části zemědělci pocházející z Anatolie, tedy z území, kde leží i Göbekli Tepe…

Při prohlídce Ses Païsses jsem učinil i vlastní „záhadologické“ zjištění – to když jsem si v několika balvanech všiml vyvrtaných děr. Píšu vyvrtaných, protože se mi nechce věřit, že by za ně mohly povětrností vlivy či déšť. Podobné díry, vyvrtané do megalitů, lze nalézt i v „Arménském Stonehenge“ – v kromlechu zvaném Carahunge či Zorats Karer. Prý sloužily k astronomickým pozorováním. Shodou okolností jsem krátce po návratu z Mallorky navštívil nejslavnější a největší český menhir – Zkamenělého pastýře u Klobuk na Slánsku. A i v jeho těle jsem si všiml otvoru, který mi připadal, jako by byl vyvrtaný. K čemu mohly sloužit, netuším.

Kámen s otvory

Ve vesnici z doby bronzové – v Ses Païsses – jsme nakonec strávili dobrou hodinku. Je to opravdu příjemné, klidné místo, kde na vás dýchne duch dávné minulosti. Bohužel to bylo mé první a poslední setkání s mallorskou talajotickou kulturou. Ostrov je totiž rozlehlý a zajímavé archeologické lokality jsou většinou poměrně z ruky. Pokud se ale na Mallorku vydáte a na rozdíl ode mě vlastníte řidičské oprávnění, můžete navštívit například neolitický komplex Capocorb Vell, nacházející se dvanáct kilometrů od města Llucmajor na jihozápadě ostrova. Případně si udělat menší turistický výšlap a prohlédnout si jedinečnou talajotickou nekropoli Son Real, která se nachází při pobřeží mezi vesnicemi Son Bauló a Son Serra de Marina.

Rád bych se na Mallorku ještě někdy vrátil – pokud se mi to skutečně podaří, chtěl bych výše zmíněné pohřebiště vidět na vlastní oči. Je ale pravděpodobnější, že v dohledné době spíš zamířím na sousední Menorcu. Ten ostrov, o mnoho klidnější než Mallorca, mě totiž takřka magicky přitahuje…