Alastair Reynolds: Poseidonův odkaz
Některé příběhy se odehrávají jen na ploše jednoho či pár dní. Jiné jsou rozsáhlejší a trvají několik let. Trilogie Poseidonovy děti je ale někde úplně jinde. Čtenáře nechá prožít celá staletí, a aby toho nebylo málo, jedná se o stovky let vzdálenou budoucnost. Je to zkrátka space opera, jak má být.
Na Zkoušku pravdy (lidskou kolonii) dorazí zpráva z dalekého, lidmi neobydleného vesmíru. Kdo ji poslal? Sdělení je jednoduché, ale závažné. Pošlete Ndege. Jenže ta je v trvalém domácím vězení za zabití sta tisíců lidí. Tedy ona je přímo nezabila, jen provedla špatný výpočet a mimozemský objekt Mandala, který zkoumala, pak zahubil spoustu lidí. Její dcera Gomo chce znát odpověď, proč rasa slonů Tantorů ztratila svou inteligenci, a rovněž chce vědět, kdo poslal zmíněnou zprávu. Je však otázkou, jak se na celou expedici budou dívat Strážci, mimozemské bytosti, které dohlížejí na lidskou kolonizaci vesmíru.
Ndege a její dcera jsou členky rodu Akinyů, kolem kterých se celá trilogie točí. A rovněž další dějová linie sleduje jednoho z rodiny – Kanu Akinyu, Gomina strýce a bývalého akvánce (člověk přetvořený na život ve vodě). Má kontakty se zakázanými strojovými inteligencemi, respektive především se Swiftem, který dokáže dokonce přebírat Kanuovo vědomí, a tím poměrně zásadně měnit děj. Je kvůli tomu degradován jako politik, a rozhodne se proto cestovat. Nicméně i jeho cesta se časem obrátí k tajemnému signálu z dalekého vesmíru.
Obě dějové linie se střídají, aby se nakonec prolnuly a připravily celou sérii k vyvrcholení. Poseidonův odkaz je velkolepou knihou, ale ne vyloženě velkolepější než první dvě knihy. Alastair Reynolds zkrátka „jen“ pokračuje v tom, co začal. Velmi se mu povedlo zpracovat osudy celé rodiny Akynyů a trilogie tak působí dojmem uceleného megaopusu, příběhu rodiny, která sehrála velkou roli v dějinách lidstva. Autor střídá epické pasáže s těmi napínavými a také „upovídanými“. Bohužel některé scény tak zábavné nejsou a trochu rozmělňují jinak zajímavý příběh.
Alastair Reynolds má hromadu nápadů a na ploše téměř sedmi set stránek čtenáře čeká vesmírné dobrodružství ohromných rozměrů. Možná nebude úplně překvapený, ale pocit, že musí číst dál, člověka patrně nepustí. Snad jen samotný závěr není nakonec tak epický nebo strhující, jak by čtenář asi od celé trilogie čekal. Vlastně paradoxně kniha končí relativně poklidně. To však neznamená, že je to zklamání nebo že by autor nedokázal trilogii dovršit kvalitně.
Alastair Reynolds patří k nejpopulárnějším sci-fi autorům, věnuje se tzv. hard sci-fi. Jeho nejznámější prací je bezesporu série Odhalený vesmír, která by neměla uniknout žádnému fanouškovi žánru.
Poseidonův odkaz, potažmo celá trilogie Poseidonovy děti, přináší nesmírně komplexní zážitek, ale vyžaduje větší čtenářovu pozornost než jiné tituly. Poslední díl je vyvrcholením příběhu, nijak však kvalitou nebo dějem nevyčnívá nad předchozí knihy. Ač je Alastair Reynolds naprostá extratřída svého žánru, nevyhnul se ani poněkud vatovitým pasážím. Nicméně pokud máte rádi hard sci-fi a space opery, vězte, že Poseidonovy děti jsou čtení přesně pro vás.
Vydal: Laser, 2023
Překlad: Petr Kotrle
Vazba: brožovaná
Počet stran: 696
Cena: 599 Kč
