Alastair Reynolds: Ocelový vítr
Určitě to také znáte. Spousta úkolů a času tak málo. Člověk by se snad nejraději rozpůlil na dva, aby to stihl. Chiku Akinya má těch úkolů víc a všechny jsou nesmírně důležité. Chiku má však dva klony, tak snad vše zvládne. Ve třech se to lépe táhne.
Ocelový vítr se odehrává dvě stě let po Vzpomínce na modrou planetu, avšak stále sleduje osudy rodiny Akinya. Hlavní hrdinou je Chiku, vnučka Eunice, jež svou roli sehraje i v této knize. Chiku je v příběhu hned třikrát. Chiku Žlutá žije na Zemi a zdánlivě si žije v klidu, jenže i ona je důležitá pro své „sestry“. Chiku Červená letí do vesmíru hledat svou babičku Eunice, ačkoliv je to cesta se značně nejistým výsledkem.
Třetí do party je Chiku Zelená, jejíž příběh je asi nejzajímavější. Letí ohromnou dutolodí Zanzibar (neuvěřitelná technika, kdy vesmírná loď funguje v podstatě jako soběstačná planeta) na vzdálenou planetu Zkouška pravdy, která by měla být budoucím novým domovem pro lidstvo. Jenže ono nestačí tam jen doletět, nutné je podstoupit zkoušku, dle které je planeta pojmenována.
Všechny tři klonované ženy mohou spolu komunikovat, ačkoliv je to stále obtížnější a Chiku Žlutá se rozhodne spojení dokonce přerušit, což se ukáže jako velká chyba.
Ocelový vítr je o něco méně atraktivní než první díl trilogie Poseidonovy děti, protože poměrně dlouho čekáte, než se děj nějak pohne. Jste stále v očekávání, jste zvědaví, ale Alastair Reynolds se s postavami mazlí, stejně tak s prostředím a vším ostatním. Nicméně u takto rozsáhlé trilogie se to dá trochu očekávat a k dobru autorovi je třeba připsat především to, že má vše promyšlené. Nejzajímavější je Zkouška pravdy, ke které vše směřuje. Samotná planeta vás ohromí svou barvitostí (fauna a flóra) a setkáním s Arachne, což je umělá inteligence a „záporák“ knihy. Jenže tahle verze Arachne je přístupná dialogu (na jiných místech příběhu je zase „jiná“ verze Arachne). Právě konflikt lidí a umělých inteligencí je velice důležitý a zajímavý.
Popisovat Reynoldsův svět je těžké, protože vjemů, nápadů a událostí je v jeho knihách ohromné množství. Někdy je obtížné se ve všem orientovat, ale pokud jste pozorný čtenář, budete odměněni tím, že si budete říkat, „sakra, všechno je to tak propracované“.
V knize nechybí sloni, kteří byli nesmírně důležití v prvním díle. I zde a rovněž do budoucna mají svou významnou roli. Stali se z nich Tantoři, vysoce inteligentní sloni, kteří tajně cestují vesmírem společně s kolonizační lodí. Zajímavým oživením jsou například Akvánci, upravení „mořští“ lidé, kteří jsou vlastně paralelní civilizací té nad hladinou.
Na jednu stranu se místy zdá kniha zdlouhavá, na druhou po jejím dočtení zjistíte, že tu bylo tolik nápadů, že by to jiným autorům stačilo na celou kariéru. Jsem si zcela jist, že jsem opomněl zmínit celou řadu dalších informací, o kterých by se zde dalo psát.
Alastair Reynolds patří k nejpopulárnějším sci-fi autorům, přičemž patří mezi ty, kteří se věnují tzv. hard sci-fi. Jeho nejznámější prací je bezesporu série Odhalený vesmír, která by neměla uniknout žádnému fanouškovi žánru. Ocelový vítr je druhou knihou v trilogii Poseidonovy děti.
Ocelový vítr krásně rozvijí nápady prvního dílu, avšak je o něco méně čtivý a místy má možná až příliš pomalé tempo. V závěru však ukáže svou sílu a připraví čtenáři dokonalý sci-fi zážitek. Napětí mezi lidmi a umělými inteligencemi neustává, ale stále bobtná. Závěrem knihy všechny události zdaleka nekončí. Třetí díl tak bude velice očekávaným vyvrcholením příběhu, který spojuje rodina Akinya a inteligentní sloni, zvaní Tantoři.
Vydal: Laser, 2021
Překlad: Petr Kotrle
Vazba: brožovaná
568 stran / 449 Kč
