Píseň války – epický závěr Delavské trilogie

Čekání na třetí díl Delavské trilogie trvalo bezmála rok a všichni fanoušci sukničkářského barda, statečného drakobijce a zrzavé lučištnice s netrpělivostí čekali, jak příběh dopadne.

Na konci Písně severu se povedlo odvrátit sňatek princezny Yasamin s princem Símiranem, jenže další ze standardních Cuchenanových misí se nejspíš nepříjemně zvrtla. Slavného drakobijce jsme totiž opustili uprostřed lesa divoženek na prahu smrti.

„Mlha houstla. Její prstence mu připomínaly lokýnky malých dětí, které vídal hrát si u městské brány. Nebo kroutící se žížaly. Nebo kličky vyhřezlých střev.“ (str. 95)

Michaela Merglová nezapomene připomenout, že Símiran po debaklu v Dussu neřekl své poslední slovo. Ale záhy ho opouští, protože jestli je něco důležitějšího než poražený nepřítel, pak je to ztracený přítel? V takřka hororově laděné první kapitole se čtenář vydává s Olwinem, Minangarem a několika dalšími muži do hvozdů, v nichž se až podezřele často ztrácejí lidé a kde zmizel i bardův věrný druh. Pátrání v neprostupném lese je navíc komplikováno podivnou neochotou místních lesáků pomoci. A rusalky, to jsou hodně drsní protivníci.

I když autorka už několikrát dokázala, jak temné její příběhy mohou být (vzpomeňme na Býčka ze Stromovody), toto bardovo dobrodružství je opravdu depresivní, a tak není divu, že poznamená nejen duši básníkovu, ale i jeho vztah s Cuchenanem.

„Celý svět se v jediném okamžiku změnil. Nikoho najednou nezajímaly oslavy slunovratu. Obchodníci prořídli, kejklíře nahradili verbíři…“ (str. 199)

Nepřítel nikdy nespí a Símiran na začátku druhé kapitoly začíná sklízet plody toho, co zasel při své diplomatické misi do Tunde. Vždyť Paní se vždycky obávala toho, že Raík časem posílí natolik, že bude jejímu království přinejmenším hrozbou. Přichází krátký odpočinek, kdy se budou muset bard a drakobijec pokusit obnovit své přátelství nalomené událostmi v lese rusalek. Ale času není mnoho, vždyť armáda Tunde plundruje pohraničí. Cesty přátel se tedy znovu rozdělí. Cuchenan vyráží vstříc své první bitvě, zatímco bard pochopitelně zůstává v Dussu.

„Jsem v tom až po uši zpěváčku, pomyslel si trpce. Meč. Meč a boj, to mu bylo důvěrně známé. S Kalveminou namířenou proti nepřátelům dobře věděl, kde je ho třeba, ale rozebírat strategie, zásobování, pohyby vojsk nebo zvěsti o válce? Kým byl, aby dokázal cokoli z toho posoudit?“ (str. 244)

Pán Raík vyslal své muže pro pomoc a tak čtenář sleduje bitevní vřavu, ale i osudy Oísena, který svou zrzavou lučištnici neopouštěl právě s láskyplnými slovy na rtech. Autorka dala prostor i Minangarovi, který se snaží vypořádat s novou a komplikovanou životní situací. Ale válka je složitá věc a jedno vítězství ji rozhodně nevyhrává. V druhé polovině knihy tak přichází ke slovu epická bitva o osud Dussu. Bitva plná zvratů, podrazů a emocí. Jak to celé dopadne, to musíte samozřejmě zjistit sami, ale garantuji vám, že napětím nebudete dýchat a jedno oko nezůstane suché.

„Jen ať za ní jde, pomyslel si Minangar. Vždyť kdo ví, kolik dní ještě máme před sebou?“ (str. 369)

Píseň války je nebývale dospělá hrdinská fantasy, v níž čtenář prožije epické bitvy a napínavé chvíle, ale zároveň je to příběh o přátelství, hledání svého místa ve světě a o tom, jak je potřeba čelit důsledkům svých předchozích činů. Merglová své hrdiny nešetří a nedá jim nic zadarmo. Ty tam jsou slovní přestřelky mezi bardem a drakobijcem z Písně oceli. Tohle je prostě jiný příběh a ne každému se to musí líbit.

Ať už pro vás bude Píseň války příliš temná, nebo ne, oceníte autorčin vypravěčský um a schopnost skvěle propojit všechny tři knihy. Nezapomněla ukončit ani jedinou dějovou linii, všechno, co s hrdiny prožijete, je logickým vyústěním předchozích příběhů, a i když možná budete nad osudy oblíbených hrdinů plakat, nakonec si řeknete, že to přesně takhle mělo být. Navíc před dívkou, která – jak sama přiznává – neumí střílet z luku a mečem by si usekla nejspíš nohu, musí člověk při popisu bitev, bojů muže proti muži a válečné vřavy prostě smeknout. Tady je vidět, že ani v tomto směru Merglová v žádném případě přípravu nezanedbala.

Sečteno a podtrženo, díky Písni války se Delavská trilogie může zařadit k tomu nejlepšímu, co bylo u nás v žánru hrdinské fantasy napsáno. A to není málo.

 

Vydala: Epocha, 2022
Obálka: Žaneta Kortusová, Lukáš Tuma
Počet stran: 656
Vazba knihy: brožovaná
Cena: 425 Kč