Je nás pět – obyčejný příběh venkovské rodiny
Představy o šťastném lidském životě se samozřejmě v různých detailech mohou lišit, ovšem vždy zde budou figurovat pojmy jako láska, domov a rodina. Co se však stane, pokud jak samotné kulisy života, tak i tyto pojmy jsou postaveny před pokřivené zrcadlo vytvářející v odrazech fantaskní motivy?
Tormod Blystad žije s rodinou v poklidné obci, vyznačující se nejúrodnější hlínou v celém Norsku. Pro svou ženu Siv a děti Alfa s Helenou postavil dům doslova vlastníma rukama. Nezapomněl ani na rozlehlou a špičkově zařízenou dílnou, kde tráví nemálo času, ať už sám, nebo s dětmi při různých tvůrčích aktivitách. Přesto není Tormod tak úplně spokojený. K ideální rodině mu chybí ještě jeden člen, aby jich bylo pět, nejlépe třetí dítě. To však jeho žena striktně odmítá, ale nakonec souhlasí s pořízením psa, respektive feny norského losího psa, kterou pojmenují Střela.
Na nějakou chvíli se zdá, že jejich domov nemůže být ideálnější. Tedy alespoň do chvíle, než se Střela ztratí a všechna prázdná místa v životech všech členů rodiny, která fena zaplňovala, se ozvou naplno znovu, o to bolestivěji. Tormod bývá zalezlý v dílně více než dříve a začíná pracovat na novém experimentu. Chce zušlechtit už tak kvalitní místní hrnčířskou hlínu. To se mu i za přispění jeho dávného spolužáka z mládí Espena Heggelunda nakonec povede s až nečekaným úspěchem, který ovšem v sobě nese i příslib něčeho zlověstného. Něčeho, co jak se jednou dalo do pohybu, nelze už prakticky žádnými prostředky zastavit. Být tvůrcem zdaleka neznamená být i pánem tohoto výtvoru.
Matias Faldbakken se románem Je nás pět představuje českému čtenáři již podruhé. Tento norský ‚píšící umělec‘, jak se s oblibou sám označuje, je doslova mistrem pera. To s sebou nese i určité nároky na čtenáře, neboť autorův text – na první pohled tak poklidně malebný až prostý – v sobě skrývá mnohem více, než se na první pohled zdá. Autor si doslova hraje s ironickou, místy až ostře sarkastickou linkou, skrývanou právě za krásné popisy. Jeho text navíc čiší nevtíravými, přesto pádnými popkulturními odkazy (nejen na severskou mythologii), symbolismem, historií a v neposlední řadě i narážkami na velká díla spisovatelů romantismu. Co čtenář neodhalí sám, s tím mu v doslovu pomůže jedna z překladatelek úžasného českého překladu Jitka Jindřišková.
Opravdu se nejedná o tuctovou knihu, a i když jsou popisované děje zdánlivě fádní a zápletka prostá, opak je samo sebou pravdou. Jakmile čtenář jednou nakoukne za text, uvidí Matiase Faldbakkena, jak se na něj potutelně směje. A to je přesně ta chvíle, kdy má čtenář na výběr pouze ze dvou možností. Buď se může tvářit, jako že si ničeho nevšiml, a dál se nechat unášet jen na povrchu příběhu, což by ovšem pro jeho komplexní zážitek ze čtení tohoto románu byla věčná škoda. Anebo se do textu ponoří, přesně jako se ruce noří do tvárného hrnčířského jílu, a sám se stane tím vnějším tvůrčím aspektem tohoto úžasně fantaskního a hravého díla.
Vydala: Kniha Zlín, 2022
Původní název: Vi er fem (2019)
Obálka: Michaela Treuerová
Překlad: Zuzana Micková a Jitka Jindřišková
Počet stran: 240
Vazba: pevná
Cena: 399 Kč