Ta, co jde první – temně surreálná lahůdka
Bezútěšná existence jedince vyčleněného z ostatní společnosti může člověka dovést až k extrémním reakcím a ventilacím frustrací. O to extrémnějším, pokud je to svět a společnost, které jsou provázány s živou lovecraftovskou mytologií, její temnou magií, v touze po návratu Prastarých.
Alex pracuje na bezvýznamném postu recepční jednoho z vydavatelství v obrovském kyklopském městě Obsidie a večer se vrací do svého opuštěného malého bytu v nejpřeplněnější Becherské čtvrti, přeplněné nejen lidmi, nýbrž i množstvím továren a obřích strojů. Bezvýchodnou existenci svého života od výplaty k výplatě si zpestřuje jak vášnivým popíjením alkoholu, tak i řídce příležitostnými sexuálními úlety s jednorázovými milenci a se svým oblíbeným nožem, který nosí neustále při sobě, skrytě ve stehenním pouzdře.
To vše se ovšem razantně změní jedné noci, kdy Alex pocítí extatický prožitek doteku temnoty z neznámého světa, s předtuchou neodvratné nadcházející změny, pro zasvěcené označované jako EPOCHA II. Jí samotné je naprosto jasné, že následující ráno, natož den již nebude nic stejné jako dřív. Nijak zvlášť jí na tom nezáleží, jen odteď musí být v o to větším střehu použít svůj nůž.
Livia Llewellyn zasadila příběh do vlastní vymyšlené části lovecraftovského světa. Proto není divu, že je plný temné magie a fungujících rituálů, které vyvolávají sílu Prastarých. Ovšem hlavní hrdinka nevládne těmito magickými schopnostmi tak jako majoritní společnost, což ji zcela nevybíravě staví do role přirozeně odstrkovaného a frustrovaného outsidera. Jenže nic není takové, jak se na první pohled zdá, a přesně s touto myšlenkou si autorka v novele Ta, co jde první pohrává naprosto bravurně.
Na čtenáře dýchá všudypřítomná bezútěšná temnota. Sarkastické popisy okolního prostředí i situací honících se Alex hlavou jsou nabroušeny právě jako její oblíbený nůž. I s ním si čtenář spolu s Alex užije do sytosti bizarní sexuální scény, aby hned vzápětí – jako celou dobu předtím – nevěděl, kam se děj bude následně ubírat. Dramatických zvratů zde není věru málo, neboť v tomto světě je možné úplně všechno a jeho stvořitelka Livia Llewellyn toho plně využila. Čtenáři předkládá opravdovou lahůdku.
Díky skvělému překladu Romana Tilcera a vydání novely v jeho nakladatelství Medusa se českému čtenáři poprvé představuje americká spisovatelka Livia Llewellyn. Jedná se o naprostou pastvu pro oči. Ať již jde o temně sugestivní grafiku na obálce, celkové grafické zpracování Michala Březiny, či o velice sympatický kapesní formát knihy samotné, vytištěné navíc na kvalitním papíře. Předmluvou knihu obohatil Laird Barron.
Kniha prostě musí čtenáře okamžitě uchvátit již při letmém pohledu. Jako by magie na jejích stránkách zapsaná sálala ven i přes zavřenou vazbu a rozechvívala jeho po temnotě lačnící strunu ukrytou kdesi uvnitř.
Nakladatelství Medusa dává zcela jasně na srozuměnou, že si vysoce nastavený standard hodlá minimálně udržet. Stejně jako u předchozí knihy Tráva je možné i tentokrát využít soundtracku sestaveného přímo k četbě této novely. Stačí si knihu Ta, co jde první zakoupit, otevřít a začít číst.
Vydala: Medusa, 20222
Původní název: The One That Comes Before (2015)
Překlad: Roman Tilcer
Obálka: Santiago Betancur
Vazba: brožovaná
164 stran / 279 Kč
