Piers Anthony: Rozštěpené nekonečno

Nakladatelství Triton vydalo román Rozštěpené nekonečno, první díl fantasy série Začínající adept.

ANOTACE:
Na vyprahlém, znečištěném Protonu, kde lze žít jen díky rozvinuté technologii a kde vládnou všemocní občané, je Stile pouhým nevolníkem – ale i mistrným stratégem ve Hře, nejoblíbenější zábavě protonské populace. Neměnil by. Až do chvíle, kdy se ho někdo pokusí zavraždit. Na útěku Stile nečekaně projde z technologického Protonu do životaplné Fáze, fantasy světa jednorožců, vlkodlaků a magie. Je to realita, nebo sen? Co na tom záleží, když mu jde o krk a potřebuje obstát v obou světech. Tohle bude chtít opravdu promyšlenou strategii…

 

INFO O KNIZE:
Vydal: Triton, květen 2022
Překlad: Miroslava Polová
Obálka a ilustrace: Jana Šouflová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 424
Cena: 399 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:
KAPITOLA 1

Skluzavka

Kráčel s jistotou náležející jeho formátu a většina ostatních se před ním uznale skláněla. Když se vydal stanoveným směrem, zdánlivě náhodou se před ním otevřela žádoucí ulička, když se někomu podíval do očí, ten druhý skloněním hlavy naznačil poklonu. Byl nevolníkem jako oni všichni, byl nahý a nic na něm nenaznačovalo, že by měl mít nějaké významné postavení, takže přiznat mu jakékoli veřejné uznání vlastně vypadalo jako špatný vtip. Přesto byl tady gigantem. Jmenoval se Stile.

Měřil jeden a půl metru na výšku a vážil padesát kilogramů. V dávném žargonu by měřil čtyři stopy a jedenáct palců a vážil tak půl metráku nebo osm kamenů. Nebo by měřil necelých patnáct dlaní a vážil sto deset liber. Jeho kolegové ho převyšovali až o půl metru a těžší byli tak o pětadvacet kilo.

Tělesně byl zdatný, ale nijak zvlášť svalnatý. Byl příjemného zevnějšku, aniž by byl vyloženě pohledný. Nezdravil se srdečně se svými přáteli, protože svým přítelem mohl nazývat málokoho, a neseznamoval se snadno. Místo osobní vřelosti z něj čišel obrovský elán.

Promenoval se v maticové hale v herním traktu. Tohle bylo jeho oblíbené místo; mimo tyto prostory se vracel do existence nikoho, kdo by stál za povšimnutí. Teď hledal soutěžícího na své úrovni, ale v tuto hodinu tu žádný nebyl. V kójích po spirálovitém ­obvodu haly stály dvojice lidí, uprostřed kypěl dav těch, kteří navazovali kontakty. Z průduchů ve stropě sem mírně táhlo, chladný průvan měl příjemně květinovou vůni a dovnitř svítila napodobenina slunce, jehož paprsky si na podlaze hrály svou osobitou hru světla a stínů.

Na kraji davu se Stile zastavil; nerad se vnucoval. Dával přednost tomu, aby někdo vyzval jeho.

Z jednoho sedadla vstala mladá žena. Byla samozřejmě nahá, ale tak dokonalé tělo stálo za pohled. Nicméně Stile se odvrátil a předstíral, že ji nevnímá; pokud šlo o dívky, byl obzvlášť plachý.

Odchytil ji nějaký vysoký mladík. „Dáme hru, děvče?“ Jak snadno to u něj vypadalo!

Třepnutím ruky ho odcvrnkla a šla dál směrem ke Stilovi. „Hru, slečno?“ naznačilo jí nějaké děcko. Žena se usmála, ale i jeho odmítla, i když tentokrát mileji. Stile se taky usmál, sám pro sebe; ona tu malou holku očividně neznala, ale on ano: Pollum. Druhá příčka na žebříku devítek. Stilovy úrovně nedosahovala ani zdaleka, ale přesto to byla impozantní hráčka. Kdyby ta žena její výzvu přijala, pravděpodobně by pohořela.

Zato Stila nepochybně znala. Očima dál přelétal dav, ale ve skutečnosti sledoval ji. Byla průměrně vysoká – o několik centimetrů vyšší než on –, ale nadprůměrných proporcí. Plné, dokonalé, nepovislé prsy se při plavném pohybu výmluvně pohupovaly, nohy měla dlouhé a hladké. V jiných říších muži předpokládají, že ideál­ní žena je nahá žena, ale ono tomu tak často není; příliš mnoha ženám uškodí, když odloží příslušné podpory některých částí své anatomie. Ta, která se k němu nyní blížila, byla z těch, které zvládají absenci oděvu, aniž by tělesné křivky jakkoli utrpěly.

Konečně došla až k němu. „Stile!“ zacvrlikala.

Obrátil se, jako by ho to překvapilo, a kývl jí na pozdrav. V obličeji byla tak krásná, až mu to vyrazilo dech. Velké zelené oči, světle hnědé vlasy s pramínky melíru, které se táhly až na šíji. Zdánlivě přirozená hladkost ženských vlasů, která je výsledkem velkého umění. Měla souměrné rysy přesně toho druhu a proporcí, jaké se mu zamlouvaly, i když by nedokázal přesně definovat, jaké to mají být. Zmocnil se ho takový stud, že se ani neodvažoval promluvit.

„Já jsem Sheen,“ sdělila mu. „Ráda bych si s tebou za­hrála.“

Nemůže to být špičková hráčka. Všechny nejlepší hráče všech věkových žebříčků Stile znal podle vzhledu i stylu; tahle určitě na žádném žebříčku není. Takže nějaká diletantka, příleži­tostná hráčka, pravděpodobně s určitými zkušenostmi v několika ­disciplínách, ale v žádném případě vážný protivník. Na většinu fyzických sportů má příliš bujné tvary; špičkové soutěžící v ­lehké atletice, míčových hrách a plavání mají malá prsa a jsou vysoké a hubené, a tohle Sheen v žádném případě nevystihuje. Takže o žádnou fyzickou disciplínu v tomto případě nepůjde.

Ale byla nádherná a Stile dosud nebyl mocen slova. Nakonec jen přikývl na souhlas. Ladně se do něj zavěsila. To důvěrné gesto ho překvapilo. Stile znal ženy, jistě, chodily za ním, vyhledávaly jeho společnost kvůli jeho proslulosti a jeho pověstná ostýchavost jim ještě dodávala na kuráži. Ale tato žena byla tak krásná, že by těžko potřebovala vyhledávat mužskou společnost, tuhle muži jistě vyhledávali sami. Teď se tvářila, jako by si ji našel a dobyl Stile. A snad i ano, nevědomky: ono je docela dobře možné, že na ni jeho zdatnost ve Hře udělala na dálku takový dojem, že se za ním vypravila osobně. Nicméně Stile tento druh dobývání nepreferoval; takové ženy jsou stejně chtivé jak hráčsky zkušených mladíků, tak šedin.

Našli si neobsazenou kóji. Uprostřed stál sloupek, do něhož byly na protilehlých stranách zapuštěné monitory. Stile si stoupl ke sloupku z jedné strany, Sheen z druhé, a jakmile došlápli na ovály vyznačené na zemi, svou vahou monitory rozsvítili. Sloupek byl nízký, takže Stile přes něj viděl Sheen do tváře. Usmívala se na něj.

Takový otevřený projev kamarádství Stilovi vadil a raději se podíval na svůj monitor. Ani nemusel, přesně věděl, co na něm najde. V řádce nahoře byly uvedeny čtyři kategorie: FYZICKÝ-MENTÁLNÍ-RISK-UMĚNÍ a ve sloupci po levé straně čtyři další: ­NIC-NÁSTROJ-STROJ-ZVÍŘE. Pro potřeby záznamu byly kategorie rovněž označeny čísly nebo písmeny: 1-2-3-4 nahoře, A-B-C-D po straně. Na jeho monitoru svítila čísla: matice mu náhodně přiřkla číselnou sadu výběru.

 

Stile se pátravě zahleděl Sheen do tváře. Teď, když byla jeho soupeřkou ve Hře, ho ostýchavost trochu opustila. Cítil, že ho svrbí kůže, zrychluje se mu tep, jasní mysl a mírně bouří útroby, což věstilo soutěživé napětí a snahu uspět. U některých lidí jsou tyto projevy tak silné, že je dočista paralyzují a oni nakonec nejsou ani schopní soutěžit, ale pro něj to byl velkolepý pocit, který ho naopak nabudil. Žil pro Hru!

Fungovalo to, i když byla jeho soupeřkou hezká holka, jejíž vyzývavá prsa na něj čněla těsně nad sloupkem. Co jí asi táhne hlavou? Opravdu si myslí, že ho dokáže porazit, nebo do toho šla jen kvůli zážitku? Vybrala si ho z hecu, nebo je to jen fanynka, která se snaží o rande? Jestli je jejím cílem vyhrát, pak by ráda UMĚNÍ nebo možná MENTÁLNÍ, ale určitě by se nehrnula do FYZICKÉHO. Jestli sem šla z hecu, preferovala by RISK, protože ten by vyžadoval z její strany malý výkon. Jestli touží po zážitku, mohla by chtít cokoli. Jestli je to fanynka, pak by chtěla FYZICKÉ.

Ovšemže ona si z horní lišty vybírat nemůže, tento výběr je na něm. Ale jeho volba se zčásti bude řídit jeho úsudkem o tom, jaký má ona záměr a schopnosti. Musí takříkajíc myslet její hlavou, aby dokázal vybrat to, po čem ona touží nejméně, a aby nad ní získal vrch.

Pak zauvažoval, co si jeho soupeřka nejspíš vybere z možností, kde je volba na ní. Skutečný soupeř by sáhl po NIC, protože by mu šlo o samotnou podstatu: o prokázání osobní zdatnosti bez jakékoli podpory. Ten, kdo chce zážitek, si může klidně vybrat cokoli podle toho, po jakém druhu zážitku touží. Odvážný soupeř by šel pravděpodobně rovněž po NIC; taková volba patří k odvaze. Fanynka by si zvolila NIC zcela jistě. Takže její nejpravděpodobnější volba bude nejspíš NIC.

Nu, ať se ukáže, co je zač. Dotkl se FYZICKÉHO, přičemž přejel dlaní přes monitor tak, aby z pohybu ruky nepoznala, co si vybral.

Ona už si zvolila, jak se ostatně dalo čekat. Ocitli se ve čtverci 1A, FYZICKÝ/NIC.

Objevila se sekundární matice.

 

Nyní byly na horní liště kategorie: 1. SEPARÁTNÍ – 2. In­ter­aKTIVNÍ – 3. BOJOVÝ – 4. KOOPERATIVNÍ a v boční liště: A. PLOCHÝ POVRCH – B. VARIABILNÍ POVRCH – C. DISKONTINUITA – D. TEKUTINA. Rozsvícená byla písmena; tentokrát si bude vybírat z boční lišty. Na plavání nebo bradla se s ní necítil – i když obé mohlo mít velmi zajímavé aspekty –, což vyloučilo poslední dvě písmena. Byl sice vynikající v běhu na dlouhou vzdálenost, ale pochyboval, že by do něčeho takového šla Sheen, což zase eliminovalo plochý povrch. A tak si vybral B, variabilní povrch.

Ona si vybrala 1. SEPARÁTNÍ. Takže žádná fanynka! Bude z toho nějaký závod, žádné fyzické doteky ani ­přímá interakce, i když i tady se občas nějaká ta výjimka najde. Docela dobré. Alespoň se ukáže, z jakého je slečna těsta.

Nyní jim monitor nabídl seznam variabilních povrchů. ­Stile znovu střelil pohledem po Sheen. Pokrčila rameny, a tak vybíral první: BLUDIŠTĚ. Jakmile se slova dotkl, objevilo se v prvním políčku devítičtvercové matice.

Ona vybírala druhá: SKLENĚNÁ HORA. Objevila se v druhém políčku.

Do třetího políčka umístil PRAŠNOU SKLUZAVKU. Pak pokračovali TERÉNNÍM BĚHEM, VISUTÝM LANEM, PÍSEČNÝMI DUNAMI, TRAVNATÝMI KOPCI, SNĚHOVOU ZÁVĚJÍ a VÁPENCOVÝM ÚTESEM. Tím byla terciární matice kompletní.

Teď musel vybrat jeden sloupec a ona jednu řadu. Stile vybral třetí sloupec a Sheen první řadu, čímž se jejich hrou stala PRAŠNÁ SKLUZAVKA.

„Odstupuješ?“ zeptal se jí a stiskl příslušné tlačítko, aby automat zaznamenal dotaz. Měla patnáct vteřin, kdy mohla nabídku odmítnout nebo hru vzdát.

Zamítnutí přišlo promptně. „Ne.“

„Remíza?“

„Ne.“

Nic jiného ani nečekal. K odstoupení dochází, když má jedna strana tak jednoznačnou převahu, že ani nemá smysl hrát, jako třeba kdyby šlo o šachy a jeden hráč byl velmistr, zatímco druhý se ještě ani nenaučil tahy. Nebo jako kdyby šlo o vzpěračství, kde by na jedné straně stálo dítě a na druhé vytrénovaný svalovec. Prašná skluzavka byla neškodná a zábavná dokonce i bez soutěživého prvku; tu by nevzdal nikdo vyjma snad člověka, který trpí fobií z pádu – a takový by do této herní kategorie nikdy nešel.

Jenže právě proto byla její reakce divná. Měla se jeho nejapným nabídkám zasmát. Ale ona je vzala vážně. To naznačovalo, že je z utkání nervóznější, než vypadá.

Ale tohle přece není žádné turnajové utkání! Kdyby to byla nějaká hloupá nána, kterou do toho někdo nahecoval, mohla nabídku na odstoupení prostě přijmout, hru vzdát a měla by to za sebou. Nebo mohla souhlasit s remízou a pak vykládat kamarádkám, že remízovala s proslulým Stilem. Takže do toho evidentně nešla ani kvůli slávě, ani z hecu, a fanynka to není, o tom už byl Stile přesvědčený. Ona chce hrát do­opravdy – přesto se nedá očekávat, že by měla opravdové herní zkušenosti.

Vzali si herní etikety, které jim vyjely z příslušných štěrbin automatu, a opustili kóji. Nikomu nebylo dovoleno jít si jen tak zahrát nějakou herní disciplínu; všichni museli nejdříve ve dvojicích sehrát matici a pak se společně nahlásit na daném stanovišti, aby se zabránilo tomu, že neoprávnění lidé dělají zmatky v naplánovaných utkáních nebo zasahují do legitimních soutěží. Ovšemže děti mohly – a taky toho nadšeně využívaly – napodobovat soutěže jen tak pro ­legraci; pro dítě byl herní trakt jeden velký zábavní park. Ale přitom se obvykle zabraly do Hry doopravdy a s přibývajícím věkem byly Hrou posedlé čím dál víc, až na ní nakonec byly totálně závislé. Tak tomu bylo i se samotným Stilem.

Prašná skluzavka byla v jiném dómu, a tak jeli metrem. Dveře do vagonu se při jejich příchodu vstřícně roztáhly a vpustily je do útulného vnitřku, kde již bylo několik dalších nevolníků: tři muži středního věku, kteří si Sheen měřili nepokrytě chtivým pohledem, a dítě, jemuž se oči rozzářily poznáním. „Ty jsi ten ­žokej!“

Stile přikývl. S dětmi neměl problém. Byl stěží větší než ten kluk.

„Vyhrál jsi všechny dostihy!“ pokračoval chlapec.

„Měl jsem dobré koně,“ objasnil mu Stile.

„To jo,“ souhlasil uspokojeně kluk.

Mezitím se na Stila zaměřili i ostatní tři pasažéři, které jalo podezření, že by mohl být stejně zajímavý jako ta dívka. Ale to už se vagon zastavil, dveře se otevřely a všichni vystoupili v novém dómu. Stile a Sheen se ostatním cestujícím vmžiku ztratili a s připravenými lístky si to namířili rovnou na Prašnou skluzavku.

Když jim uvaděčka u Skluzavky potvrzovala lístky, blýskla po Stilovi úsměvem. Oplatil jí to, i když věděl, že je to hloupost, byla to robotka. Obličej, paže a horní část trupu měla dokonale humanoidní, podle tvaru, barvy ani struktury by žádný obyčejný smrtelník nepoznal, že to není skutečná žena, ale její humanoidní tělo končilo stolem. Dál byla stolem, a to bez nohou. Jako by ji nějaký nebeský sochař tesal z kovového hranolu a během tesání ji oživoval – a pak v půlce skončil. Stile k ní pocítil jistý obskurní soucit; má horní polovina opravdové vědomí? Touží po cele humanoidním těle – nebo po cele stolním těle? Jaké to asi je, být něčím napůl?

Když mu vracela potvrzený lístek, Stile prsty obemkl jemnou ručku. „Kdy tady končíš, zlato?“ zeptal se a šibalsky povytáhl jedno obočí. Strojů se samozřejmě neostýchal.

Byla na to naprogramovaná. „Ššš. Můj kluk se dívá,“ ukázala druhou rukou na robota vedle sebe: stůl, z něhož čouhaly dvě mužské nohy končící naopak pasem. Demonstrovaly styl ochranných kraťasů, které se mají nosit na Skluzavku. Byly to mimořádně robustní nohy a oblast rozkroku byla mohutně maskulinní.

Stile se zkormouceně podíval na sebe. „No jo, s ním bych soutěžit nemohl. Nohy mám jen taktak dlouhé, aby dosáhly na zem.“ Tuto poznámku utrousil dávný pozemský spisovatel Mark Twain a Stilovi přišla při této příležitosti užitečná. Sheen se do něj opět zavěsila, Stile ji nechal a pokračovali na Skluzavku.

Myslel si, že Sheen třeba něco poznamená k tomu, jak dobře Stile vychází s roboty, ale zjevně jí to bylo jedno. Taky ­dobře.

Skluzavkou se nazývala spirálovitá hora koryt. Koryta se porůznu sbíhala, rozbíhala a stáčela do smyček a proudil jimi prach – hygienické, nedráždivé, nekarcinogenní neutrální částice průhledného plastu, které se v takovém nahromadění chovaly prakticky jako kapalina a hladce klouzaly. Výsledek byl dramatický, působil dojmem zpěněných bystřin nebo proudů sněhu v lavině.

Oblékli si přiléhavé kraťasy a masky s filtrem, vyžadované bezpečnostními předpisy stanovenými pro Skluzavku. Prach byl sice neškodný, ale rád pronikal do každé dosažitelné štěrbinky, a že jich má lidské tělo bezpočet. Tohle bylo něco, co Stile na této herní disciplíně neměl rád: oblečení. Normálně nosili šaty jenom ­občané a pro nevolníky platilo, že je nevhodné nosit něco, co není striktně funkční. Víc než nevhodné: mohlo to být důvodem pro okamžité ukončení pachtovního pobytu na planetě Proton. ­Skluzavkové kraťasy byly v tomto prašném prostředí funkční, ale stejně se v nich cítil nepohodlně. Byly těsné na místech, kde ho to sexuálně dráždilo, a to bylo v přítomnosti bytosti jako Sheen trapné.

Zdálo se, že Sheen žádné takové starosti nemá. Možná si uvědomovala, že kraťasy přitahují pozornost právě k těm částem, které zahalují, čímž ještě zvyšují její sexappeal. ­Stilovi stejně jako mnoha jiným nevolníkům připadal oděv svým způsobem lákavý jako zakázané ovoce, zejména oděv za­krývající ženské pohlaví; oděv představoval mnohé, o čem mohl nevolník jen snít. Musel neustále uhýbat očima z obav, aby neupadl do rozpaků.

Na vrchol Skluzavky vyjeli výtahem. Tady shora, blízko u mihotavé kupole, která udržovala uvnitř dómu vzduch a teplo, mohl Stile vidět pustou protonskou krajinu, neobdařenou žádnou vegetací. Nehostinnou atmosféru v dálce zastíraly mraky smogu.

Pohled na samotnou Skluzavku byl diametrálně odlišný. Z vysokého vrcholu se táhlo dolů šest koryt, každé do poloviny plné proudícího prachu. Koryta byla průsvitná, a protože skrze celou horu prosvítala barevná světla, byla koryta občas červená, občas šedomodrá, občas žlutá podle toho, jak se světelné kužele pohybovaly. Jejich spleť tvořila přenádherný květinový vzor. Jestliže si Stile připadal v kraťasech a masce fyzicky i emočně neohrabaný, výhled z vrcholku Skluzavky mu to vynahradil a vždycky tady chvíli postál v tiché úctě.

Vypadalo to, že jedno každé koryto se zbarvuje čistě náhodně, ale jako celek utvářela pomíjivé obrysy růží, lilií, tulipánů, fialek a gardénií. Kde se to hodilo, tam vypouštěly vzduchové trysky odpovídající vůně. Tohle navrhl nějaký umělec a Stile jeho dílo obdivoval. Byl tady již mnohokrát, a přesto ho to dosud neomrzelo.

Sheen tu nádheru zřejmě nevnímala. „Jdi na značku,“ nakázala mu a spustila samočinný startér. Automat mohl odstartovat závod okamžitě nebo i za dvě minuty. Tentokrát šel na kompromis. Korytové bariéry záhy klesly a Sheen skočila do nejbližšího žlabu.

Stile, překvapený její mrštností, skočil za ní. Nabrali rychlost, nohama napřed projeli širokou, třpytivě zelenou zatáčkou a vjeli do první bílé vertikální smyčky. Vzhůru a dokola, na vrcholku hlavou dolů závratně zpomalili a sjížděním dolů znovu nabrali ­rychlost.

Sheen se pohybovala dobře. Její tělo mělo přirozenou oblost, která se tvarem dobře přizpůsobovala konturám žlabu, a prach, který se za ní hromadil, ji hnal vpřed. Stile, který jel za ní ve stejném žlabu, se snažil co nejvíc prachu zadržovat, aby ji obral o pohon a ona uvázla, ale Sheen měla příliš velký náskok a své zdroje využívala příliš dobře.

Nu, však jsou i jiné možnosti. Toto koryto vedlo přes stoupání spojené s poklesem gravitace, což znamenalo zpomalení. Ale předtím ho křížilo jiné koryto, které šlo naopak do vývrtky. Stile ho využil, prosvištěl vývrtkou a vystřelil před dívku se slušným náskokem.

Využila jinou zkratku, dojela ho a odřízla mu přísun prachu. Toto byl jeden z mála interaktivních aspektů Skluzavky: soutěž o prach. Stile ztratil rychlost a najednou drhl zadkem o holý plast. Žádný prach, žádný postup!

Natáhl ruku do strany, vymrštil se a přehoupl se do sousedního koryta. Tohle byl rafinovaný manévr, legitimní, ale ne pro amatéry. Tady bylo prachu dost, takže opět nabíral rychlost, ale manévr ho stál předešlou hybnost. Sheen pokračovala v nahromaděném prachu v původním korytě dál a mezitím ho předjela – a to už byli v půlce Skluzavky!

Stile si uvědomil, že zabředl do opravdového závodu. Ta holka je fakt dobrá!

Přehoupl se zpátky do jejího koryta a znovu ji odřezával od prachu – jenže ona se obratem přehoupla do koryta, které právě opustil, a náskok si udržovala. Šikovný tah! Očividně tady závodila už mnohokrát, znala skluzavkové triky a v líbezných křivkách jejího těla bylo více hbitosti, než předpokládal. Ale teď měl lepší koryto on a v prašné jízdě bez překážek se mu nikdo nevyrovnal; předjel ji. Přeskočila zpátky, aby ho odřízla od prachu, ale Stile se okamžitě přehoupl do třetího žlabu, a než ho stihla následovat, žlaby se oddálily a Stile byl v bezpečí.

Závod dokončili každý ve svém korytu. Našla si dobré a navzdory jeho obratnému hospodaření s prachem ho dotahovala. Do cíle dojel první jen taktak. Za potlesku přihlížejících hráčů vylétli do sběrné nádrže těsně za sebou, jeden, druhý. Byl to skvělý závod, jeden z těch, jaké se podaří jen jednou, dvakrát za den.

Sheen vstala a fascinujícím natřásáním ze sebe oklepala prach. „Všechny vyhrát nemůžu,“ poznamenala nevzrušeně.

Ale předvedla znamenitou jízdu! Dojela za ním těsněji než kdo jiný za celé roky. Stile se díval, jak si stahuje masku a kraťasy. Byla fantasticky krásná – ještě krásnější než předtím, protože teď si uvědomoval, že to krásně zformované tělo je rovněž funkční.

„Zajímáš mě,“ řekl jí. Po dobré hře ho zaplavila spokojenost a jeho plachost klesla na minimum.

Sheen se usmála. „V to jsem doufala.“

„Málem jsi mě porazila.“

„Něčím jsem tě zaujmout musela.“

Nějaký hráč se rozesmál. I Stile se musel smát. Sheen ukázala, co v ní je, a Stile najednou chtěl vědět proč. Společný zážitek prolomil ledy a objevily se nové možnosti, které zahnaly zbytky ostýchavosti a vybudily ve Stilovi normální mužskou panovačnost.

Ani ji nemusel zvát k sobě domů. Už byla na cestě.