Seriálové ohlédnutí za Živými mrtvými

Deset let se seriáloví tvůrci kanálu AMC plahočí mezi stránkami komiksů, mezi hrdiny bojujícími o život a v neposlední řadě mezi hordami oživlých mrtvých. Co všechno se jim podařilo?

 

Všechno to začalo filmem G. A. Romera Noc oživlých mrtvol z roku1968, který tehdy šokoval diváky napříč kontinenty a v podstatě vytvořil hororovému žánru nový level. Jím se inspirovala prakticky skoro všechna další díla s tematikou zombie. Nejinak tomu bylo u komiksu Roberta Kirkmana, Tonyho Moorea a Charlieho Adlarda. Zde si už můžeme navíc dosadit atraktivního hrdinu policistu-kovboje a fakt, že zásobárna protivníků je bezedná – o úspěch i ideální seriálovou předlohu je postaráno.

První řada je poměrně komorní, prvním dílům nechybí dusná atmosféra nejistoty, již podkresluje ticho opuštěných měst a věčně pálící slunce. Lidé jsou vděční za každého dalšího přeživšího, nepřítel je hrůzný a jsou jich celé hordy. Brzy se utváří první skupina přeživších, do jejíhož čela se dostává právě šerif Rick Grimes (kterého velmi přesvědčivě ztvárnil Andrew Lincoln). Jenže tady přicházejí první problémy – počínaje nevyrovnaným milostným trojúhelníkem, přes různé labilní jedince, kteří napříč sériemi přerůstají v téměř ikonické záporáky. Hrdinové tedy mnohdy uniknou hordě nemrtvých, jen aby je pak odrovnal nějaký psychopat, a zombie jsou tu (například ve třetí sérii) jen od toho, aby bylo do čeho střílet. A pak přeživší také střílejí mezi sebou, a to nehledě na to, že kvůli svým šarvátkám riskují svůj jediný úkryt.

Právě v těchto aspektech se naplno projevuje jakési „komiksové vidění světa“, kdy spousta událostí a skutečností nastává pouze pro efekt – ať už jde o naprostou absenci základního reflexu otřít si (čímkoliv, co je po ruce) špínu, nebo dokonce krev či jiné tkáně „nakažených“ alespoň z obličeje a rukou (na roušky u přeživších těsně po katastrofě zapomeňte), o nezohlednění instinktivní potřeby živých bytostí soustředit se podél pitné vody, či o homogenní davy štíhlých, přibližně stejně starých a vysokých bezejmenných mrtváků.

Divák se celkem včas dozvídá, že o nákazu vlastně nejde, neboť se v zombii promění úplně každý, kdo zemře jinak než kulkou do hlavy. Co se vody týká – pro děj je určitě zajímavější, když se skupina zoufalců vydá rabovat zdejší mrtvol plné obchoďáky, než aby se osamoceně toulala kolem řeky a třeba rybařila (sic se hrdinové potí až hrůza, příroda kolem se minimálně zpočátku veselé zelená). Na otylé, přestárlé či hendikepované mezi zombiemi skutečně nenarazíte, ale tu a tam se objeví někdo (dokonce i děti!), kdo má minulost a příbuzné. A právě v těchto ojedinělých případech je největší síla seriálu.

Jelikož je recenze určena i těm, kdo se seriálem dosud váhají, budu se snažit neprozrazovat nic konkrétního, ale asi nikoho nepřekvapí, že největšími zloduchy jsou nakonec sami lidé. Někteří záporáci určitě už vstoupili mezi televizní ikony, ovšem skoro každý časem jaksi vyměkne. Na druhém konci stojí postavy, které se objeví jen proto, aby měl kdo umírat. Ne, že by se tragédie Rickově skupině vyhýbaly, to rozhodně ne. Právě tušení, že na někoho bude muset časem přijít řada, je jedním z aspektů, které udržují napětí. Chemie mezi jednotlivými všelijak namíchanými páry v mnoha případech nefunguje, sounáležitost cítíte spíše se skupinou jako takovou. Rick totiž není klasický uvědomělý ranař, ale otec až fanaticky bojující za přežití své rodiny i každého člena kolektivu, zkrátka ideální kořist pro nejednoho zlořáda.

O zápletky není nouze, mění se i dějiště, kdy ranč vystřídá věznice, kostel, skládka, nebo dokonce jatka či království… Co naplat, mrtváci jsou všude, a přestože nemají už ani oni sami moc co jíst, stále se drží na nohou. Není třeba dodávat, že maskéři svoji práci odvedli velmi dobře a na zombie se nekouká zrovna pěkně, což může naopak velkou část diváků odradit. Sem tam se zjevují v hluchých místech, kdy třeba máte pocit, že sledujete partu zaostalých Američanů na dovolené, nebo úmorně dlouhé debaty filosofů, takže pohled na ně diváka velmi snadno otráví.

The Walking Dead ale nabízí tolik skutečně působivých, do krajnosti vypjatých momentů a napínavých scén, že se vyplatí všechny výše uvedené „nepříjemnosti“ přetrpět či ještě lépe přehlédnout. Všechno ještě dokonale podtrhuje Bear McCreary, král seriálové hudby (Battlestar Galactica, Cizinka, Agenti S.H.I.E.L.D., SEE, ad.), svým soundtrackem. V desáté řadě se k němu připojuje ještě nováček Sam Ewing.

Mezi nejvýraznější postavy seriálu patří kromě Ricka také outsider Daryl (Norman Reedus), psychotik Shane (Jon Bernthal), mladičký Carl (Chandler Riggs), který během seriálu z rozmazleného fracka dorostl v sympatického bojovníka, Andrea a Herschel (Laurie Holden a Scott Wilson – oba se dříve objevili v seriálu Akta X) nebo třeba král Ezekiel (Khary Payton). Vynikající jsou ale především představitelé v rolích záporáků – Guvernér Davida Morrisseye (Dr. WHO a film Další doktor), Alfa v podání Samanthy Morton a především Negan Jeffreyho Dean Morgana.

Desátá série vinou epidemie dlouho čekala na poslední díl, za odměnu tvůrci vytvořili ještě dalších šest dílů, které jsou ale spíše méně šťastným přílepkem s minimální výpovědní hodnotou. Je tedy stále otázkou, kam se ještě bude seriál ubírat.

 

Domovská stanice: AMC
Počet řad: 10
Rok výroby: 2010-2021
Země původu: USA
Premiéra: 31. 10. 2010
Hrají: Andrew Lincoln, Norman Reedus, Chandler Riggs, Melissa McBride, Lauren Cohan, Danai Gurira, Jeffrey Dean Morgan, Khary Payton, Steven Yeun, Laurie Holden, Scott Wilson, Samantha Morton, David Morrissey, Jon Bernthal a další.