Nora Roberts: Pramen moci

Počet obětí pandemie stoupl na miliardy, a tak na Zemi zbylo asi dvacet procent populace. Kromě temné stránky má vše i svou světlou. Po dvaceti letech apokalypsy je nadějí Spasitelka Fallon, potomek bohyně Thuathy de Danann.

V Novém začátku světlo světa spatřila Spasitelka, ve druhém díle Poselství krve se dívka pod vedením prastarého mága připravila na své poslání a nyní konečně pozvedá Fallon meč a štít. Není v tom sama, po boku má svou sovu, vlka a létajícího jednorožce – a samozřejmě rodinu a věrné přátele. Mladá velitelka vede muže do války a mnohé na smrt. Tomuto poslání obětovala celý života a vše je mu podřízeno, i láska.

Bez lásky by to asi v knihách Nory Roberts nešlo, jenže tentokrát musí být odsunuta na vedlejší kolej. Nutnost je nejsilnější pohnutka, jak praví Shakespeare. Hlavní hrdinka buduje armádu a hledá spojence proti všem, kteří ohrožují Světlo.

Čtenář se opět ocitne v městečku Nová naděje a všichni ti dobří lidé (a nadpřirození) si zde vzájemně pomáhají a budují společný ráj. V utopistické osadě přičinlivých skautíků ale velmi pomáhá magie. Když něco potřebují, vykouzlí si to – třeba vytápěný skleník pro tropické rostliny do kuchyně. A tady nastává problém – příběh má nejasná pravidla. Možné je zde prakticky cokoli, co pomůže hrdinům a posouvá děj.

Magie je v Pramenu moci až příliš, stejně jako postav. Pletou se, není snadné si zapamatovat, kdo ke komu patří, komparzu je zkrátka moc. Jako by čtenář sledoval dokument popisující nekonečný výčet činností: organizační věci městečka, plánování úkolů a útoků, neustálé debaty a přípravy na válku, které zabírají takřka většinu knihy. To vše je prošpikované patetickými proslovy, poselstvími a věštbami Spasitelky. Tradiční boj dobra proti zlu vrcholí finálním soubojem.

Závěrečný díl trilogie postrádá jiskru dobrého vyprávění, chybí v něm to, co měl díl druhý: hloubku, prostor, emoce (a všichni víme, že to autorka umí). Chybí příběh, který čtenáře lapí a nepustí. Působí to roztříštěně. Prvnímu dílu jsem to odpustila, protože v pandemii napadeném světě vládl chaos a čtenář musel poznat množství postav, a tak nebyl prostor pro jiné věci. V Pramenu moci bylo místa dost – vždyť prvních sto stran bych shrnula do jedné věty.

Stejně jako díly předešlé, i Pramen moci se skládá z několika oddílů: Svoboda, Záměr, Boj a krev, Víra a Světlo pro život. V prologu autorka opět zopakovala události z předešlých dvou knih, takže i člověk neznalý je v obraze. Vím, že je čtenářstvo rozděleno na dva tábory, a věřím, že ten, kdo byl spokojen s prvním dílem, bude spokojen i s posledním.

Možná by světoznámá a uznávaná autorka románů pro ženy neměla psát military fantasy, ale raději pokračovat v příbězích o nekonečném boji o něčí srdce.

 

Vydal: Alpress, 2020
Překlad: Božena Chovancová
Vazba: pevná
328 stran / 349 Kč