Kristina Haidingerová a Vratislav Trefil (eds.): Dokud nás smrt nerozdělí
V rámci HorrorConu, tradičního podzimního setkání příznivců hororu, vyšla v pořadí již třetí povídková sbírka zaměřená na české a slovenské autory, kteří se v ní souladu s názvem Dokud nás smrt nerozdělí různými pohledy zaměřili především na naši zubatou kmotřičku. Protože podobných knih na našem trhu příliš nenajdeme, každá tištěná žánrová publikace si zaslouží čtenářovu pozornost.
Ve sbírce se objevují pravidelní přispěvatelé z předchozích svazků, ale i některé nové tváře, navíc je doplňují i dva známí autoři, kteří by měli kvalitu knihy pozvednout ještě o kus výše.
Úvodní Schody od Petra Bočka se drží přesně vymezených pravidel, kdy se postupně protne několik zdánlivě nesouvisejících, ale obsahově částečně velmi podobných dějových linek. Na jednu stranu sice „jen“ další variace na klasickou duchařinu, ale zároveň i velmi dobře odvedená práce.
Roman Bílek v příspěvku Švábi v břiše o dvou sestrách předkládá otázku, jestli je opravdu dobré zasahovat do vyšších záměrů a pokoušet se rozdělit něco, co mělo zůstat navždy spojené.
Jiří W. Procházka v Baladě o Minervě a Františkovi zužitkoval vlastní zážitky z nočních směn v centrálních skladech nábytku. V jádru jednoduchá zápletka o nezdravém vztahu zádumčivého skladníka a jedné „stěny“ je okořeněná nezbytnou trochou černohumorné nadsázky a několika výživnějšími naturalistickými pasážemi, kdy sina své přijdou příznivci klasických krváků.
Život věčný od Kataríny Soyky je oproti předchozímu příspěvku spíše lehčí melancholické zamyšlení nad životem a jeho neodvratným koncem. Nikdo přeci nemůže žít věčně. Nebo snad ano? A jak se s tím vypořádat a uchovat si zdravý rozum?
Jiří Šedý si v povídce V zajetí knih originálním způsobem pohrává s dalším tradičním hororovým tématem, kdy se hlavní hrdina dostane do vlivu mocné čarodějnice a marně se snaží najít cestu ven. Každý z nás si asi občas povzdechl, že v ideálním světě by nebyla žádná práce, jen klid a dobře vybavená knihovna. Zní to sice moc hezky, ale co když se tento pěkný předpoklad stává nutností, na které doslova závisí náš život a postupně si vybírá čím dál větší daň?
Ondřej Kocáb a jeho Mrtvola přináší klasické schéma aristokratického sídla a jeho tajemství, která by měla raději zůstat skrytá. Prostě kus ze staré školy, což ale v tomto případě není myšleno jako výtka.
Poslední cigareta od Ivana Kučery je pro změnu detektivním příběhem, kdy společně s jedním z kriminalistických techniků sledujeme pátrání po nebezpečném sériovém vrahovi.
I když si to málokdo přizná, všichni máme svoji posedlost, které se nedokážeme zbavit, což zpracovává i Jakub Kadera ve své Obsesi. Jenže mezi dobrým jídlem, kvalitní literaturou nebo představou, jak někoho přejede vlak, je přeci jen trochu rozdíl a není úplně jednoduché se s tím vyrovnat.
Pronásledovatelka od Ivo Fencla mě z povídek zaujala asi nejvíce. Příběh je sice poměrně lineární, ale sugestivní popisy (ne)zdravého soupeření dvou cyklistů a pošramoceného chlapského ega mu dodávají ten správný adrenalin – každému je přeci jasné, proč na vrcholu tohohle „malého“ kopečku musíme být za každou cenu vždycky jako první.
Hlavní hrdinka Eva se v příspěvku Něco mi dlužíš od Anny Šochové vyrovnává s bývalým přítelem, který se k ní vrátil usmiřovat v tak trochu „jiném“ stavu, a přidružené rodinné trable jí v tom také zrovna nepomáhají.
Vládcové věží od Lenony Štiblárikové pracují s nepříliš pěknou vizí blízké budoucnosti, kdy lidstvo stojí na pokraji vyhynutí a společnost přeživším už dělají pouze umělé robotické stroje.
Tomáš Marton v Osudové lásce využívá motiv věštby, kterou se nechá zlákat nesmělý mladík. Přeci jen už seděl sám doma v koutě příliš dlouho a přišel čas se začít konečně seznamovat – ale jak už to tak bývá, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.
Dokud nezhasne poslední slunce od Jany Dvořáčkové celou knihu uzavírá a od ostatních příspěvků se velmi odlišuje, protože prastará Umělkyně a její Stín nám umožní nahlédnout na pomíjivost lidských životů z mnohem větší časové perspektivy.
Každá z povídek je tradičně doprovázena originální ilustrací nebo fotografií, ke které se po přečtení stojí za to vrátit, aby v nich člověk dokázal najít pečlivě ukryté spoilerové detaily. Samozřejmě na závěr nechybí ani krátké medailonky všech zúčastněných.
Přibližně třetina příspěvků mi přišla jako velmi příjemné oddechové čtivo (Schody, Balada o Minervě a Františkovi, V zajetí knih, Pronásledovatelka a Osudová láska), další jako výplň, co neurazí (Švábi v břiše, Život věčný, Mrtvola, Něco mi dlužíš), a u zbytku bylo po několika stránkách zřejmé, kam se asi autor pokusí čtenáře zavést (Poslední cigareta, Obsese). Žádný z příspěvků není vysloveně špatný, jen s přibývajícími stránkami postupně narůstá pocit určité roztříštěnosti, kdy k sobě jednotlivé kousky kvůli velké autorské volnosti úplně neladí, což je nejvíce patrné u Vládců věží nebo Dokud nezhasne poslední slunce, které bych osobně zařadil spíše do jiné publikace.
K dobru všem povídkám můžeme připočíst rozumný rozsah, takže pokud vás zrovna některý autor příliš neosloví, brzy můžete pokračovat dále. Ale abych byl spravedlivý – i přes výše uvedenou lehkou výhradu je třetí svazek lepší než ten předcházející Může se to stát i vám, a tak snad zase za rok „na přečtenou“ u dalšího dílu.
Kniha obsahuje tyto povídky:
Schody (Petr Boček)
Švábi v břiše (Roman Bílek)
Balada o Minervě a Františkovi (Jiří Walker Procházka)
Život věčný (Katarína Soyka)
V zajetí knih (Jiří Šedý)
Mrtvola (Ondřej Kocáb)
Poslední cigareta (Ivan Kučera)
Obsese (Jakub Kadera)
Pronásledovatelka (Ivo Fencl)
Něco mi dlužíš (Anna Šochová)
Vládcové věží (Lenona Štibláriková)
Osudová láska (Tomáš Marton)
Dokud nezhasne poslední slunce (Jana Dvořáčková)
Vydal: Netopejr, 2019
Autoři obálky: Kristina Haidingerová a Miroslav Bula
Ilustrovali: Eliška Císařová, Tereza Némethová, Tereza Alešová, Danica Pružincová, Nelly Pařízková, Jiří Dvorský, Eva Mária Ondová, Jakub Kadera, Zdeněk Svoboda, Anna Korbelová, Erdir Oh, Jitka Vondrová, Kristina Haidingerová
Edice: HorrorCon
Počet stran: 292
Cena: 229 Kč
