Retellingy III: Kráska a zvíře

V rámci odpočinkového čtení na léto vám chci trochu přiblížit v současné době velice populární retellingy – tedy klasické, známé příběhy, které dostaly moderní háv. V dnešním článku omrkneme pár knih, které se inspirovaly romantickou pohádkovou klasikou Kráska a zvíře.

Všeobecně se má za to, že Kráska a zvíře je starofrancouzskou pohádkou. Je to pravda a zároveň není. Pravda tkví v tom, že poprvé byl tento příběh sepsán skutečně ve Francii – a sice Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve v roce 1740. Ve verzi od Disneyho se zpívá o tom, že tohle je příběh starý jak sám čas, a něco na tom je, protože v ústní lidové slovesnosti se podobný příběh dá vysledovat do mnohem starších časů a do celé Evropy. Nicméně Francouzi si ho jako první sepsali, takže budiž jim přáno.

Kráska a zvíře z roku 1740 se však zdála lidem zdlouhavá a nezáživná, a byla proto záhy, už v roce 1756, přepsána. V dnešní době nejznámější verze Krásky a zvířete ale vznikla až v roce 1889 a přiznává inspiraci i antickými díly.

Ve verzi de Villeneuveové byla Kráska nejmladší z dvanácti dětí a živořila s celou rodinou poté, co jejich otec přišel o veškerý majetek při bouři, která potopila jeho lodě. Pak se dozvěděl, že jedna loď přežila, a vyrazil zjistit co a jak. Ovšem veškeré zboží bylo zabaveno, aby pokrylo jeho dluhy. Cestou domů se ztratil v bouři a našel zakletý zámek, kde ukradl růži pro svou nejmladší dceru. Pán zámku ho ušetřil pod podmínkou, že mu přivede jednu ze svých dcer, která s ním zůstane, nebo se k němu bude muset vrátit sám. Kráska se obětovala a vyrazila na zakletý zámek. Zvíře jí každý večer nabízelo, aby šla přespat k němu do komnaty. Kráska odmítala. Jenže noc co noc se jí zdálo o neznámém krasavci, do kterého se postupně zamilovala. Došla k závěru, že ho zvíře drží někde na zámku, a začala s průzkumem…

Žila se zvířetem několik měsíců, pak se jí začalo stýskat. Zvíře ji pustilo domů za předem stanovených podmínek, které Kráska porušila. Když se nakonec vrátila, zvíře bylo v posledním tažení, ale Krásce se ho podařilo vzkřísit. Uvědomila si, že ho miluje, a… pak dorazila jeho matka. Ano, čtete správně – dorazila královna, která šla kdysi bránit království před nájezdníky a nechala synáčka doma, kde ho proklela zlá čarodějnice, když se jí ho nepodařilo svést. A tahle matinka začala prudit, že Kráska není urozeného původu. Začala tedy anabáze „jsem tvůj otec“ a postupné odhalování Krásčina rodokmenu…

Už víte, proč je to zdlouhavé a někdo to radši osekal? V následné verzi je to celé o něco jednodušší. Dětí je jen šest. Kráska netrčí na zámku několik měsíců, než se vrátí na skok domů, a na konci se neřeší rodiny, ale jednoduše se žije šťastně až na věky.

Nebudu tu vypisovat všechny filmové adaptace a ani se nebudu věnovat samotným pohádkovým knihám. V následném výčtu tak nenajdete ani žádnou z disneyovek – neboť pro účely tohoto článku je budeme brát jako klasiku, z níž řada retellingů vychází. Předem upozorňuji, že výčet není vyčerpávají, je pouze pro inspiraci – i z toho důvodu jsem v anglických knihách vybírala záměrně i méně známé, často malonákladové tituly.

Na lovu
Megan Spoonerová zkombinovala starší verzi pohádky s ruskou verzí Ptáka ohniváka a vznikl z toho příjemně mrazivý příběh, s hutnou, temnou atmosférou a postavami, které sice nejsou zcela sympatické (a trochu sobecké), ale o to lidštějším dojmem působí. Její styl je poetický, místy příjemně lyrický. Možná mi tehdy kniha jen sedla do nálady, ale považuji ji za nejlepší retelling Krásky a zvířete, který u nás můžete v překladu najít. Kniha stojí samostatně.

Temné a osamělé prokletí
Brigid Kremmererová dost dlouho šlapala výše zmíněné knize na paty, než se v poslední třetině ukázalo, že je to jen první díl série. Tato skutečnost do té doby originální pojetí Krásky a zvířete s realistickými postavami srazila někam do vod běžného průměru. Plusem je, že využívá méně známé motivy z prapůvodní verze pohádky – tedy království ohrožené válkou a vytočenou čarodějnici.

Dvůr trnů a růží
Nejinak je na tom v mých očích Sarah J. Maasová, ačkoliv za to možná budu ukamenována. Její retelling je čtivý, chytlavý, originální… a je jen odrazovým můstkem pro úplně jiný příběh. Nebyl by to takový problém, kdyby se – stejně jako u Kremmererové – kniha dost dlouho netvářila, že jde o samostatný kus, a náznaky pro něco navíc se objevily dřív než na konci.

Ve stínu hvozdu
Naomi Noviková je v zahraničí jméno dobře známé a mnohokrát oceňované. U nás to (zatím) tak není, ale třeba se chytnou její retellingy… Její kniha využívá více pohádkových motivů, čímž dodává celému vyprávění příjemnou atmosféru a kouzlo. Nicméně Kráska a zvíře je tu jako inspirace jasná na první dobrou.

Krutá krása
A nyní se přesouváme k těm méně povedeným kouskům… Rosamund Hodgeová měla sice dobrý nápad, ale tak úplně ho nezvládla. Hodně se inspirovala řeckými mýty a legendami, ale překombinovala to a navzdory ponuré atmosféře je její kniha zmatená a poněkud kostrbatá.

Netvor
Alex Flinn svou verzi Krásky a zvířete zasadil do současného New Yorku. Bohužel kouzlo původního příběhu se vytratilo a jeho pojetí moc nefunguje.
Na plátně: Kniha byla roku 2011 zfilmována. Ústřední dvojici si zahrál Alex Pettyfer a Vanessa Hudgens. Stejně jako předloha, ani film nefungoval a působil tuctově.

Kráska a zvíře
Třídílná série knih z pera Nancy Holderové podle stejnojmenného seriálu. Současnost, žádná magie, ale supertajné vládní organizace a konspirační teorie. Za mě byl seriál i přes dobrý nápad (a detektivní zápletku) poměrně slabý, takže ke knihám jsem odvahu nesebrala.

Heart‘s Blood
Julieta Marillierová je autorkou všeobecně jednoho z nejlépe hodnocených retellingů Krásky a zvířete vůbec. Napsala ho v roce 2009, tedy v době, kdy retellingy ještě nebyly příliš populární, a přesto když se dnes podíváte na jakýkoliv seznam převyprávěných verzí téhle pohádky, figuruje na předních příčkách. Vychvalována je především díky uvěřitelným postavám a jejich vzájemné přitažlivosti.

Entreat Me
Grace Dravenová vsadila na disneyovskou klasiku a její pojetí příběhu se této předlohy důsledně drží. Místy možná až moc, ale to záleží na vkusu každého z nás. Autorka k tomu přidala slušné množství krve a erotiku a ono to překvapivě funguje. Jako nenáročné čtení pro osamělé večery, proč ne?

Radiance
Od Grace Dravenové je i tenhle kousek (nutno dodat, že autorka píše víceméně samonákladové e-booky). Není to klasický retelling, ale inspirace je více než zřejmá. Opět se jedná o knihu pro dospělé. Autorka umí napsat příjemné guilty pleasure.

The Cold King
Opět jeden kratší e-book, tentokrát od Amber Jaegerové. Pro někoho je to příliš předělaná klasika, pro někoho je to inovativní přístup k tématu. Nicméně nápad vypadá dobře a za zkoušku to nejspíš stojí.

The Beast
Lindsay Meadová využila ve svém příběhu kromě motivu Krásky a zvířete také staré keltské legendy a spojila to všechno se steampunkem, což je vcelku husarský kousek. Podle jejích čtenářů to nicméně funguje. Jen škoda, že je to další young adult.

Beast: The Tale of Love and Revenge
Ke knize Lisy Jensenové mohu říci jen toto: je to syrové, temné a brutální a rozhodně to není pro každého, já sama se k ní na základě reakcí zatím ještě neodhodlala.

 

Četli jste některou z knih, nebo vás zaujala? Jaký titul vám tu naopak chybí?
Příště se podíváme na zoubek Alenčiným pruhovaným podkolenkám…

Předchozí články:
Retellingy I: Kouzlo moderních pohádek
Retellingy II: Trocha klasicky neuškodí