Rozhovor s Victorií Aveyard
„Těší mě, že jsou drsňačky považovány za ,žhavý trend‘,“ řekla Victoria Aveyard v rozhovoru s ShadowKissedHannah z Guardian Children’s book site. Rudá královna je prvním dílem nové YA fantasy tetralogie a vytváří vlny. Redaktorka mluvila v červenci 2015 s autorkou o tom, jaké to je, když se vaše knihy dobře prodávají, jak nikdy nebýt nudnou a o spoilerech k druhému dílu.
Než začnu s tímhle rozhovorem, gratuluju k tomu, že se Rudá královna v prvním týdnu od vydání dostala na seznam bestsellerů New York Times. Jaká byla vaše reakce, když jste to zjistila?
Děkuju!! Zrovna jsem byla na svém prvním knižním turné, v hotelovém pokoji mimo Chicago, a vyčesávala jsem si docela epický uzel ve vlasech. Zavolala mi moje redaktorka a řekla, že jsem #1, a mám dojem, že moje odpověď byla: „Uch, co?“. Nejdřív jsem si myslela, že si ze mě střílí, ale pak jsem slyšela, jak náš celý tým na druhé straně telefonu křičí, a věděla jsem, že by tolika lidem nelhala. Byla jsem tak trochu v šoku, řekla jsem děkuju, připravila jsem se na setkání s fanoušky ten večer a pohotově si dala sklenku šampaňského v hotelovém baru.
Jak jste přišla na nápad s Rudou královnou?
Jsem vizuální spisovatelka, takže sedí, že moje inspirace vzešla z jediné představy. Zbitá a poražená mladistvá dívka, která má být popravena, popraví svého kata pomocí elektřiny, své speciální schopnosti. Zamilovala jsem se do té představy a začala rozvíjet postavu a svět, který by umožnil její existenci. Příběh přišel s tím.
Mare je extrémně drsná ženská postava, ale vždy to tak nebylo (spadá kapsářství do drsňácké kategorie?). Jak důležité bylo podle vás ukázat její cestu od normální holky k elektřinou se ohánějící rebelce?
Mám radost, že jsou drsňačky považovány za “žhavý trend“ (ale upřímně by to tak mělo být pořád), protože mi to dovoluje pokračovat v psaní o nich, a že tolik mladých dívek o nich čte a vidí je všude. Silné ženské postavy jsou pro nás nedílnou součástí – vím, že jsem tak vzhlížela k princezně Leie a Hermioně Grangerové (a pořád vzhlížím). Pokud je Mare pro nějakou dívku někým takovým, jsem v sedmém nebi.
Opravdu miluju čtení bojových scén a pamatuju si, že jsem po dočtení určitých částí v knize, které obsahovaly úžasné akční sekvence, chtěla začít dělat bláznivá bojová umění. Jak se dostanete do správného rozpoložení, zatímco píšete scény obsahující spoustu akce nebo napětí?
Akční situace píšu nejraději. Skoro vždy mám náladu je napsat, ale hudba mi ten proces určitě ulehčuje. Obvykle si předem vytvořím dynamiku a choreografii souboje podle muziky tak, jak mě to napadne – dodá mi to jiskřičky představivosti, když v mé kreativitě nastanou mezery. A ničemu neublíží ani sledování skvělých akčních scén. Třetí dějství Avengers, Helmův žleb, scéna v kuchyni z Jurského parku a tak dále. Některé scény – zvlášť můj velký “zvrat“ – přišly plně zformované. Jen zaznamenám to, co vidím ve své hlavě.
Síla se jako obrovský prvek prolíná celou knihou. Kdybyste byla Stříbrná a měla si vybrat schopnost, kterou budete vládnout, jakou byste si vybrala?
Ve světě knihy bych rozhodně chtěla být zaříkávačem, abych mohla číst/ovládat myšlenky lidí. Ale celkově, kdybych si měla vybrat jakoukoliv schopnost, zvolila bych cestování v čase.
Kdy jste si uvědomila, že byste se chtěla živit psaním?
Nebylo to úplně tak, že bych si uvědomila, co bych chtěla dělat, ale že jsem to vlastně dělat dokázala. Nutkání vyprávět příběhy jsem měla od doby, kdy jsem mohla fyzicky říct „Bylo nebylo…“. Ale až na střední jsem si uvědomila, že můžu na vysoké studovat tvůrčí psaní a ve skutečnosti o to usilovat jako o realizovatelnou kariéru.
Pokud by se Mare, Cal, Kilorn a Maven zasekli ve výtahu a museli tam zůstat celou noc, co by se stalo?
Schopnosti stranou, myslím, že by se všichni vrhli na Mavena. Ten kluk by z toho výtahu živý nevyšel.
Budou Mareini bratři více představeni v dalších dílech? Dozvíme se víc o Shadových schopnostech?
Ano a ano! Ale žádné spoilery.
Kterou z nedávno přečtených knížek byste označila za nejlepší?
Zbožňovala jsem román Pomsta a rozbřesk od Renée Ahdieh stejně jako Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maas. Také jsem zabraná do třetího dílu série Století od Kena Folleta.
Kdybyste mohla strávit den s jednou svou postavou, co byste dělali?
Asi bych si vyrazila s Julianem a povídali bychom si o mapách, historii a knihách. Domnívám se, že by mohl být fanoušek Pána prstenů, takže bych ho k tomu dohnala.
Za všechny fanoušky vašich knih se musím zeptat: Jak byste popsala druhý díl Rudé královny (Křišťálový meč) třemi slovy?
Volba, korupce, oběť.
A nakonec, pokud by si vaši čtenáři měli odnést ze čtení vašich knih jednu věc, co byste chtěla, aby se naučili?
Hmm. Nesnažím se ve svých knihách nezbytně poučovat nebo na něco upozorňovat. Ponaučení a myšlenka díla vycházejí najevo při vyprávění historky. Především se snažím čtenáře pobavit. Můj největší cíl, moje práce je bavit lidi. Všechno ostatní přichází potom – všechno ostatní vyžaduje, aby osoba již dávala pozor. Moje psaní může být tím nejkrásnějším nebo nejdůležitějším kusem prózy, ale to neznamená nic, pokud je nudné a lidé knihy neposlouchají nebo nečtou. Myslím, že přenést někoho, zasadit ho na pár hodin do příběhu, vytáhnout ho z jeho světa, je to, o co vždy usiluji. Tou největší poklonou je, když vám někdo řekne: „odnesla jsi mě jinam“, nebo něco takového. Vím, že to sama miluju, když se mi to stane, a snad jsem právě to udělala i pro ostatní. Moje práce nepatří k nejvážnější literatuře, vím to, ale slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, abych vůbec nikdy čtenáře nenudila a vždy mu nabídla na stránkách únik z reality.
