Psí zima ve světě Petry Neomillnerové
Knižním sériím české autorky Petry Neomillnerové vládnou silné ženské hrdinky. Vedle upírky Tiny je to neméně originální čarodějka Moire a hlavně svérázná zaklínačka Lota. S posledně jmenovanou jsem se potkala v novém vydání Psí zimy poprvé a setkání to bylo hodně zajímavé.
Psí zima začíná, jde do tuhého a na bedra zaklínačů, a hlavně zaklínačky Loty je naloženo víc, než zvládnou. Čeká je krutá, doslova psí zima. Tentokrát však na boj nezůstávají sami, mají spojence – vampýry. Ti vystupují jako strnulí aristokraté, zhýčkaní dlouhým bezstarostným životem v přepychu. Chovají se jako ušlechtilé kočky, líné a rozmazlené. Ovšem i zhýčkaný dravec je účinnější než rota vojáků.
Petra Neomillnerová vytvořila magický svět, se kterým si pohrála tak, že skvěle funguje. Svět nepředstavitelné bídy, bolesti a špíny, kde přežijí jen silnější – na takové prostředí je autorka mistr. Svět, ve kterém lidé u ohňů straší děti stvůrami z nočních můr, které ale bohužel skutečně žijí mezi nimi. Proto existují zaklínači, kteří jsou od dětství tvrdě cvičeni na svoji práci nájemných zabijáků nestvůr. Drsní, nelidsky silní, odolní a rychle se hojící, stárnoucí hodně pomalu – když přežijí. Také jsou poživační a vyrovnávají prožité hrůzy pitkami a šňupáním a hlavně hrátkami pod duchnou. Psí zima hodně připomíná pseudostředověk Sapkowského Zaklínače. Můj oblíbený Geralt mi kupodivu nechyběl, skvěle ho zastoupila Lota.
Zaklínačka Lota se narodila jako kříženec temného s člověkem, je navíc vampýří krví posílená bojovnice s typickým zaklínačským hrubým hlasem, s tělem posetým jizvami, která říká svému vampýřímu milenci „kotě“, protože je to ona, kdo z nich dvou nosí kalhoty. Kdo má rád Anitu Blake, slavnou upíří popravčí, bude se mu tato silná hrdinka líbit. Na čtenáře čeká drsná fantasy s romantickými prvky v podání cynické zaklínačky, které je paradoxně romantika cizí, a jejích obdivovatelů, kterým je cizí kde co. Celou dobu mi vrtalo hlavou, proč se vampýři o Lotu tak zajímají. Přitom je to tak jednoduché: dobrá krev se pozná, a to nejen u koní.
Příběh Psí zimy je šťavnatý a nadupaný akcí, vyprávěný v přítomném čase, což působí velice příjemně, čtenář má pocit, že je s hrdiny ve hře. Reálně působí také nejednoznačnost postav. Žádná z nich není ani černá ani bílá, ani kladná ani záporná. Hlavní hrdinové mají své hříchy, záporní hrdinové zase skryté city. Jediné, co ubírá autentičnosti, jsou ryze české současné nadávky. Kniha se čte sama, zhltla jsem ji za den, je těžké se odtrhnout. Obálka, na které tentokrát nemá vampýr elfí uši, opět z malířské dílny Lubomíra Kupčíka, se pomalu stává kvalitní klasikou.
Psí zima je první díl série, ale jak jsem s hrůzou zjistila, povídková sbírka Zaklínačka Lota jí dějově předchází. Nerada čtu knihy nechronologicky, a tak mě čeká cesta zpět časem. Lota a celá cháska zaklínačů mě opravdu bavila. Ideální letní čtení.
Vydalo: Motto, 2014
