Markus Heitz: Krvavé brány
Will Gul již dlouho sliboval přátelům a známým ze světa obchodu večírek v indickém stylu. Do vily, kde se večírek koná, dorazí i Saskia Langeová, majitelka a skvělá kuchařka restaurace Bon Goût. Ač se na první pohled zdá místo konání pro indický večírek přímo stvořené, nemohl si Will vybrat horší. Dům má svá tajemství, skryté dveře do místnosti strážící starý artefakt se otvírají… Ve hře jsou náboženské sekty fanatiků, záhadné artefakty a osud světa.
Úspěšný florista a majitel obchodu India Will Gul ctí své indické předky. Žije střídmě, cvičí a užívá si pohodlného bydlení ve stylovém sídle za cenu poskytovaných správcovských služeb. V momentě, kdy do jeho obchodu vstoupí realitní makléřka Mira Hansenová a Will odmítne dotlačit majitele vily k jejímu prodeji, pro něj poklidný život končí. Ke stejnému zvratu dochází v životě Saskie Langeové, která si život koření šermířskými souboji v tajném mezinárodním spolku Sdružení čepelí (union des lames). Při posledním souboji s mužem zvaným Maître, vévodícím již mnoho let žebříčku šermířů, utrží zranění, která mají na její bytí podivný účinek.
Při večírku ve Willově vile dojde nejen kvůli Saskiiným novým schopnostem k otevření skrytých dveří a zmizení artefaktu, který s několika dalšími umožní otevřít krvavou bránu pro démona zaujatého naším světem. V ulicích Hamburku začínají lidé umírat na mor, náboženští fanatici jdou po krku sobě i Saskii s Willem a usilují o získání všech potřebných artefaktů. Saskia a Will, odhodlaní zachránit svět, se sami pouští do hledání artefaktů s nečekanou pomocí v podobě vlkodlačice Justin. Mezi vším a všemi krouží šermíř Maître sledující své vlastní cíle.
Německý spisovatel Markus Heitz je známý především jako autor fantasy série Trpaslíci a ságy Ulldart. Vystudoval germanistiku a dějiny, má tedy blízko k psaní knih založených na reálných historických osobách a událostech. Krvavé brány jsou jednou z nich a zároveň i volným pokračováním knih Ritus a Sanctum. V případě Ritu šlo o události z Francie roku 1764 s Gévaudanskou bestií. Sanctum nahlédlo do historie Říma a Krvavými branami se proplétá dějová linka morem zasažených Benátek.
Začátek knihy Krvavé brány může být dosti matoucí, sleduje mnoho příběhových linií, které se však postupně slijí do několika hlavních. Příběh se odehrává v našem reálném čase s občasnými odbočkami do minulosti. Čtenář s postavami procestuje kus světa přes německý Hamburk, Rusko až po Damašek v Sýrii. Zažije blízká setkání s dlaky, upíry a dalšími bytostmi, co do našeho světa nepatří. Děj je velmi akční, plný pronásledování, intrik, mordů, nevinných obětí, záhad a cákanců krve. Schopnosti hrdinů by se daly považovat za magické.
Autorův styl se oproti Ritu a Sanctu nezměnil, a pokud se čtenáři tyto knihy zamlouvaly, určitě se mu budou dobře číst i Krvavé brány. Ovšem ani ten, kdo předešlé knihy nečetl, si nemusí zoufat, většina postav je totiž nových.
Hororový román Krvavé brány se mi četl dobře a zamlouval se mi až na pár klišé, která by se dala vysvětlit i jako autorův úmysl. Zamrzelo mě jen větší množství překlepů, které často změnily jedno slovo v jiné.
Vydal: FantomPrint; 2013
Díky za recenzi. Ritus a Sanctum se mi líbilo (první díl víc než druhý), takže zkusím i tohle :)
Jsem strašně zvědavá, co na to řekneš :-))))
Krvavým začátkem jsem byla nadšená, bohužel zbytek knihy už nebyl tak zajímavý. Czist, s překlepy máš pravdu, jeden mě zvlášť pobavil, měla jsem to založeno, ale bohužel už to nenajdu. Celkově to připomínalo pohádku: “ a v tom se objevilo…“ to tam bylo neustále :-)
No, já jsem taky zvědavá, ale hned tak rychle to nebude, na jiné knihy jsem zvědavější :) Třeba na Brettovu Válku ;) Nebo na Anitu č. 22, která nám vyjde už za pár ;)